Loading...
Turistické cíle • Turistické destinace
Moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský musel mít asi velký cit pro estetiku, když roku 1359 založil hrad s podhradím (rovnou s městskými právy) na tak fantasticky působivém místě...
Úžasná roubená zástavba města přezdívaného moravským Betlémem, na níž je nejlepší pohled z vyhlídky u jeskyně Šipka, začala vznikat v 16.století, ale korunu tomu všemu dali až přivandrovalí Valaši. Ti si začali ve svažitém terénu předměstí budovat své typické dřevěnice, díky čemuž Štramberk dostal natolik unikátní ráz, že byl už v roce 1969 vyhlášen městskou památkovou rezervací.
Ve městě rozhozeném ve svazích Zámeckého vrchu, Bílé hory a Kotouče je dnes k vidění na 85 zachovaných roubených domů. Jejich největší koncentrace se nachází přímo v jeho centru v ulicích Horní a Dolní Bašta, dále pak v Záuličí a uličkách Kopce nad náměstím poblíž hradní zříceniny.
Dnešní dřevěnice pocházejí převážně z 18. a 19.století, ale jejich podoba se od sebe poněkud liší.
V první řadě musíme ocenit odhodlání a pevnou vůli našich předků, kteří si dokázali vystavět svá obydlí na takových strmých a skalnatých svazích, jaké vidíme např.v souběžných, nad sebou vedoucích ulicích Horní a Dolní Bašta. Každý dům má stupňovitý dvorek a zahrádku, to aby bylo při deštích zabráněno odnosu zeminy.Téměř všechna stavení stojí na vysokých kamenných podezdívkách a jsou zrobena ze dřeva. Ta novější z přitesaných trámů, kde se jako izolantu mezi nimi užívalo provazů.
Vrchní ulice, která na jednom svém konci ústí u galerie a Muzea Šipka pod rynkem, získala svůj název podle zachovaného zbytku městského opevnění z konce 15.století – opravdové bašty, též přizpůsobené k obývání.
Ještě v 17.století to bývala poklidná pouťová ulička, jíž procházela procesí, směřující k poutnímu kostelu na vrchu Kotouč, který zrušil až císař Josef II.
Místní obyvatelé se živili námezdními pracemi a řemesly. Bohatší soukeníci obývaly větší domy, chudobnější tkalci pak ta stavení prťavější. Dlužno dodat, že tady ve Štramberku byla podoba valašských dřevěnic kvůli terénu pozměněna.
Vedle ústřední jizby byla umístěna komora. Ze síně se dalo po žebříku vylézt nahoru na hůru (půdu) anebo poklopem dolů do sklepa. V jeho úrovni byla vystavěna i většina chlévů. Vedle dveří do jizby stál komín s otvorem do chlebové pece a otevřené ohniště sloužící k vaření. Jizba bývala prostorná, měla dřevěný povalový strop a bíle omítnuté stěny. Všechny tyto přízemní chaloupky mají rozložité střechy, které byly zakryty doškem a ozdobeny makovicí s kabřincem, na němž býval uveden letopočet vzniku domu.
Nejstarší roubenky se stavěly z neotesaných klád a spáry mezi nimi se ucpávaly mechem, jistily klíny z tvrdého dřeva a vymazaly hlínou. Domy umístěné ve svahu byly doplněny pavlačí, aby se umožnil „suchý“ přechod zvenčí do vlastního obydlí.