Stratford nad Avonou – kostel Nejsvětější Trojice s hrobem Williama Shakespeara (Stratford-upon-Avon – Church of the Holy Trinity with Grave of W. Shakespeare)
Půvabný kolegiátní kostel Nejsvětější Trojice v jihoanglickém Stratfordu je pozoruhodnou sakrální památkou s opravdu dlouhou historií. A platí to, i když si odmyslíme, že je zde pohřben snad největší dramatik všech dob. Ne nadarmo se totiž říká, že ve Stratfordu mají jeden z nejkrásnějších farních kostelů v celé Anglii. Navíc je tzv. Shakespearův kostel také nejstarší budovou ve městě ...
Zdejší kostel na břehu řeky Avony je poprvé písemně zmiňován již roku 845, tenkrát se však ještě jednalo o svatostánek dřevěný. Ten zřejmě v 11. století nahradila kamenná budova, ale ani z ní se nic nezachovalo. Stavba současného kostela byla zahájena v roce 1210, stavebním materiálem byl vápenec a půdorys kostela dostal tvar kříže. Původní kostel ze 13. století však byl užší a podstatně kratší. V roce 1330 však věnoval cech Svatého kříže peníze na zbudování věže a přestavbu lodě. Ještě o rok mladší je současný presbytář.
Většina turistů sem ale každoročně přichází, aby se poklonila památce velkého dramatika, známého také jako „labuť stratfordská“ (tedy přesnější by bylo přiznat, že většina si přijde udělat selfie se Shakespearovým náhrobkem, ale to je teď nepodstatné). V této souvislosti je potřeba zmínit, že Shakespeare se narodil 23.4.1564 a o 3 dny později byl v kostele Nejsvětější Trojice pokřtěn. V mládí se tady oženil a následně nechal pokřtít také své děti. Pochován je zde i se svou manželkou Annou a dcerou Susanne. Vlevo od jeho náhrobku je umístěn Shakespearův polychromovaný pomník.
V kněžišti rozhodně stojí za pozornost i další artefakty, např. 26 středověkých (pod)sedadel zdobených vyřezávaným zobrazením andělů, mýtických příšer, mořských panen i domácí hádky muže s ženou. Tyto tzv. misericordy (tj. milosrdenství, protože sloužily k opoře dlouho stojících duchovních) pocházejí z období kolem roku 1450 a jsou považovány za jedny z nejkvalitnějších v Anglii.
Vraťme se ale zpět k historii. Kostel byl i nadále upravován a dostavován. Například v letech 1480 až 1520 byla postavena severní předsíň, kněžiště, západní část lodi a klenby. Je přitom zajímavé, že na konci 14. století byl kostel Nejsvětější Trojice velmi „barevný“, plný nástěnných maleb zobrazujících různé světce a výjevy z Bible. Tato „polychromie“ byla odstraněna v polovině 16. století díky reformaci, a to včetně okenních vitráží. Na tom, že se některé malby zachovaly, má velkou zásluhu Williamův otec John Shakespeare, který „v rámci pracovního procesu“ malby neodstraňoval, ale pouze zabílil. Život rodiny Shakespearových byl ale s kostelem Nejsvětější Trojice opravdu úzce spjat. William údajně kostel všemožně podporoval (byl navíc jeho „akcionářem“), což mohlo být dáno i jeho hrůzou z toho, by mohly být jeho kosti přemístěny do přilehlé kostnice. A protože se zřejmě podílel na návrhu vlastního pomníku v presbytáři, je tento nejpřesnějším zobrazením velkého spisovatele.
Kostel těžil ze Shakespearovy popularity i nadále. Víceméně se stal jeho poutní svatyní. Již v roce 1746 se zde poprvé předváděla Shakespearova hra a následně vznikla tradice, kdy se u kostela koná divadelní přehlídka oslavující Shakespearovy narozeniny. Kostel Nejsvětější Trojice takto navštívili i takové osobnosti jako Walter Scott nebo Alexander Pope. Velice módní také bylo mít hrob nebo pomník v Shakespearově kostele. Najdete zde díky tomu pomníky nejen dvořanů, rytířů, biskupů a hrabat, ale i nejbližších služebníků králů a královen. Oblíbenou záležitostí se stala středověká křtitelnice, ve které byl malý William (a potom i jeho rodina) pokřtěn. Vznikl tzv. „shakespearovský turistický průmysl“, město i kostel bohatly a protože byznys je byznys, stal se v roce 1906 kostel Nejsvětější Trojice prvním anglickým svatostánkem, kde se od návštěvníků vybíralo vstupné. Přesto sem v současné době každoročně zamíří více než 200.000 turistů. Ke kostelu je dovede lipová alej, o níž se říká, že představuje dvanáct izraelských kmenů a dvanáct apoštolů. Naštěstí se najdou i tací, pro které je tím hlavním samotná stavba, která stáale obsahuje četné architektonické prvky pocházející z počátku 13. století.
V letech 1465 až 1497 nechal kostel přestavět děkan Thomas Balshall, který je zde také pohřben. V této souvislosti je zajímavé, že podle některých informačních pramenů byla chrámová věž dřevěná až do roku 1763.
Na závěr si prozraďme ještě pár informací o tom nejatraktivnějším, co ještě v kostele můžeme vidět. Jedná se např. o několik přeživších krásných středověkých vitráží zobrazujících např. Vzkříšení a Nanebevstoupení Krista, gotickou oltářní mensu, kopie zápisů o narození a pohřbu Williama Shakespeara (původní alžbětinskou matriku s podrobnostmi o jeho křtu I pohřbu zde stále opatrují jako oko v hlavě), klepadlo ze 14. století nebo velké varhany, které v roce 1841 zhotovil varhanář William Hill. Cenné vyřezávané výjevy ze života Krista I většina obrazů byly vážně poškozeny nebo zcela zničeny v období reformace.
V interiéru se také nachází bohatě zdobená Cloptonova kaple. Ta je pojmenovaná po zdejším rodákovi Siru Hughovi Cloptonovi; mecenáši města, který to „dotáhl“ až na primátora Londýna. Tato kaple z 15. století byla původně zasvěcena Panně Marii a je zajímavé, že Clopton zde pohřben vůbec není.
Poměrně překvapivý je fakt, že na základě oficiálního stavebního povolení byla k jižní boční lodi v letech 2015 až 2016 přistavěna nová sakristie s toaletami a skladovacími prostory.
Kostel je veřejnosti – až na malé výjimky - otevřen celoročně, v zimních měsících ovšem pouze o víkendech (a v neděli dokonce jen od 13,00 do 15,30 hod.). Za vstup do kněžiště se Shakespearovým hrobem se platí vstupné ve výši 5 GBP. Jinak je ale vstup do kostela volný.
Závěrečné PS: Článek o této krásné památce vznikl vlastně jen proto, že jsem náhodně zalistoval starými alby fotografií a rozhodl se „lidstvu ukázat", jak to zde vypadalo v létě roku 2008. Fotogalerie je tak tvořena převážně skeny fotek 13 x 9 cm.