Stratford-upon-Avon
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město
Město leží na řece Avon ve středu Anglie, severozápadně od Londýna. Je anglo-saského původu, vzniklo již ve středověku. První městská práva získalo již v r. 1196.
Ve světě je známé jako rodiště W. Shakespeara. A i to byl důvod, proč jsme se zde zastavili při naší velké cestě po Anglii a Skotsku. Jeli jsme přímo do centra, kde nás překvapilo, že se nechá parkovat i u chodníku za 1 libru na hodinu. Když jsme hledali vhodné místo, kam bychom se s naším tranzitem vešli, zahlédli jsme v Mansell Street větší parkoviště. To se nám zalíbilo, protože neradi parkujeme na místě, kde víme, že se musíme do určité doby vrátit. Jenže i zde se nás pán ptal, na jak dlouho. Netušili jsme, co vše je zde k vidění, navíc Otu jsem musela přesvědčovat, že bychom sem měli zajet, když se pohybujeme nedaleko. Tak jsem řekla, že snad na hodinu. Platilo se předem, jen 0,90 libry na hodinu. Doufala jsem, že když to přetáhneme, že to doplatíme, a bude to vše OK.
K našemu velkému překvapení jsme parkovali na úplně ideálním místě. Stačilo dojít na první křižovatku, ve Windsor Street se dát vlevo a první vpravo je Henley Street, což je jedna z nejstarších ulic města a právě zde je rodný dům W. Shakespeara upravený na muzeum. Jeho otec John tento velký hrázděný dům koupil v r. 1556 a v r. 1564 se mu zde narodil syn William. V jejich majetku byl až do r. 1670, kdy zemřela jeho bezdětná vnučka. Dům zdědil synovec Thomas Hart, který v hlavní budově zřídil hostinec s ubytováním. Rodina bydlela v malém sousedním domku po celá století.
Do muzea jsme nešli. Zajímalo by mne to pouze za předpokladu, že by byl český výklad. Ale to ani náhodou. Stačilo, že jsme viděli domek, skutečně pěkný starý hrázděný domek. Procházeli jsme ulicí Henley Street a byli překvapeni, kolik nejrůznějších hrázděných domků tady je. Ne tu a tam jednotlivé domky, ale i několik krásných baráčků vedle sebe. No, prostě nádhera. Většina je upravena na hotely, obchody, muzea, knihovny. Nedaleko od Shakespearovo rodného domku je právě jedna taková knihovna Stratford Upon Avon Library. Zvenku to vypadá jako původní starý domeček ze 16. století a jeden by očekával, že obdobně to bude vypadat i uvnitř. Ale opak je pravdou. Je to typická knihovna, moderně vybavená, moderně zařízená. Pokud by tam člověk vešel se zavřenýma očima, určitě by ho nenapadlo, že je ve starém historickém objektu.
Henley Street není dlouhá, je to pěší zóna. Po jejím projití jsme na kruhovém objezdu vyrazili do High Street – asi i proto, že jsme tam opět viděli nádherné domky. Jeden z nich Garrick Inn je ze 14. století, je v něm zřízena hospoda a ta patří mezi nejstarší hospody ve Stratsfordu. Byla renovována r. 2005.
Po pravé straně jsou nádherné domy, někdy si myslíme, jak je možné, že to ještě nespadlo. Na jednom visí vlajka. Je to Harvard House - původní městský dům ze 16. století, i když údajně některé vitráže v oknech jsou ze 14. století. Dochoval se v původním stavu, uvnitř jsou strmé dřevěné schody, nerovné podlahy. Ale to jsme bohužel neviděli. Dům přestavěl po požáru r. 1594 Thomas Harvard, dům nese jméno jeho vnuka Johna Harvarda a je majetkem Harvardské univerzity, kterou jeho vnuk založil po emigraci do Ameriky.
High Street plynule přechází do Chapel Street a my stále jen koukáme střídavě vlevo, vpravo. Tolik nádherných domů pohromadě, to jsme fakt neviděli. Ota už dávno přestal tvrdit, že už chce odjet.
Vlevo je blok několika domů, které tvoří The Shakespeare hostel. Je to hotel, restaurace, bar. Tady jsem neodolala a vešla dovnitř. Personál si mne nevšímal, asi na takové návštěvy jsou zvyklí. Dokonce i Ota za mnou zašel, i když je zpravidla zdrženlivý. Vypadalo to tam hodně starodávně. Vybavení pokojů a hotelové služby však odpovídají současným moderním požadavkům.
Naproti je Nash's House ze 16. století. Byl pojmenován po Thomas Nash, což byl první manžel vnučky W. Shakespeara. Byl to jeden z prvních zděných domů ve Stratfordu. Přízemí je zařízeno tak jako tomu bylo dřív. Je tam mnoho kousků jemného jakubovského a Tudor nábytku. Zdejší muzeum mapuje historii města od nejstarších osadníků do Shakespearových časů.
Na konci Chapel Street je Kostel Nejsvětější trojice. Budova pochází z r. 1210, je to nejstarší budova ve Stratfordu. Wiliam Shakespera zde byl 26. dubna 1564 pokřtěn, o 52 let později 25. dubna 1616 zde byl i pohřben. V době naší návštěvy se kostel za provozu opravoval. Za kostelem je bývalá škola, kam pravděpodobně chodil do školy i malý William. Tak přesně je to tam napsáno. Na tuto budovu navazuje nynější chudobinec.
Proti škole je Townhouse – městský dům. Sídlí ve 400 let staré památkově chráněné budově. Údajně je možno zajít do bistra na oběd, odpolední čaj. Ve dvou barech je výběr vín i nealko nápojů. Dům nabízí ubytování ve 12 luxusně vybavených pokojích.
Byli jsme moc překvapení nádherou místa, ale moc času jsme neměli a tak jsme museli pomýšlet na návrat. Kousek jsme se vrátili a po Ely Street jsme odbočili vlevo. Najednou vlevo na Rother Street jsme objevili budovu, která vypadala, že musí každou chvíli spadnout. Je však krásně opraven. Je to Masons Court – původně soudní budova byla postavena kolem roku 1450 a je pokládána za nejstarší obytný dům ve městě.
Ještě jsme zahlédly budovu kostela, ale po těch nádherných domech nás už nějak nenadchla. K autu jsme samozřejmě dorazili se zpožděním, ale nikoho to nezajímalo. Pan nám pokynul a my spokojeně odjeli. A shodli jsme se na tom, že je to snad nejkrásnější městečko v Anglii. Škoda, že jsme neměli víc času na procházku. Ale na druhé straně, aspoň že jsme se tam zastavili. Fakt mohu jen a jen doporučit.