Stručná historie mikulášských židů a jejich synagogy

Historie židovské komunity v Liptovském Mikuláši se začala psát ve 20. letech 18. století, když se sem přistěhovaly první židovské rodiny z moravského Holešova. Místní zeměpán Samuel Pongrác vzal židy pod svoji ochranu a pronajal jim několik domů přímo na náměstí. Zpráva o velkorysosti liptovských zemanů se rychle šířila a do tehdy uherského Městečka přicházely další židovské rodiny z Moravy, Oravy, Spiše, Bratislavy a Bavorska. Už koncem 18. století židé tvořili třetinu obyvatel města.

Samuel Pongrác židy přijal s očekáváním rozvoje obchodu v Liptovském Mikuláši. Ti ho nezklamali a brzy začali obchodovat se dřevem, kůží, textilem, lihovinami a tabákem. Začátkem 20. století židé měli pod kontrolou 90% obchodu ve městě. Uplatnili se však i jako správcové majetků zemanů, lékaři a advokáti. Uvolnění politických poměrů v Uhrách po roku 1860 umožnilo židům podílet se také na správě města. Prvním židovským starostou v Liptovském Mikuláše se stal v roce 1865 Izák Diener. Později ho ve starostovské židli vystřídali i další židé, jmenovitě Jozef Stern, Móric Ring a Manó Steiner.

V roce 1730 si židé ve městě založili svoji náboženskou obec, prostřednictvím které organizovali svůj duchovní i občanský život. O rok později postavili první dřevěnou synagogu, která sloužila svému účelu déle než sto let. V roce 1842 na témže místě vystavěli novou synagogu, tentokráte zděnou v pozdně klasicistním stylu. Svislé konstrukce nesly rovný trámový strop. Interiér byl strohý bez plastické a reliéfní výzdoby. Slavnostní otevření nové synagogy se konalo v roce 1846.

V letech 1878 a 1904 Liptovský Mikuláš zasáhly velké požáry. Silně poškodily i synagogu. Její rozsáhlá přestavba do podoby, ve které ji vidíme dnes, proběhla v roce 1906 podle projektu architekta Leopolda Baumhorna z Budapešti. Židé získali nový třílodní svatostánek, který je zajímavý netradičním propojením klasicistního interiéru se secesním exteriérem. Nová konstrukce z ocelových sloupů a nosníků umožnila vytvořit empory (galerie pro ženy) a celý vnitřní prostor překlenout. Vrchol kopule ve výšce 17 metrů je vyplněný barevnou vitráží. Vstup do nejdůležitější části synagogy Aron ha-Kodeš, kde byly umístěné svitky Tóry, je komponovaný jako impozantní brána. Zdvojený oblouk v jejím vrcholu symbolizuje Mojžíšovy kamenné tabule s Božími zákony. V interiéru převládá modro-zlatá štuková výzdoba, nejbohatší je na východní stěně. Z původního interiéru se zachovaly jen dřevěné lavice na galerii, která není veřejnosti přístupná. Vzácná vitrážová okna se secesními květinovými motivy byla začátkem devadesátých let 20. století demontovaná, aby se zachránila před zničením. Rovněž tak na klenbách zavěšené lustry.

S příchodem druhé světové války začala nejtragičtější kapitola židů v podtatranské kotlině. Podle nacistického scénáře začali být židé zbavováni občanských a lidských práv. 885 jich bylo deportováno do koncentračních táborů smrti. Pouze jedincům se podařilo přežít. S praktikami fašistického režimu někteří Slováci nesouhlasili a židům pomáhali. Například evangelický farář Vladimír Kuna ukrýval, a před jistou smrtí zachránil, 26 židovských dětí. V roce 1993 za tento hrdinský čin dostal od izraelského státu vyznamenání.

Nevyužívanou synagogu koupil v roce 1979 Městský národní výbor. Hodila se mu jako skladovací prostor. Tím se však interiér kulturněhistorické památky značně poškodil. Po roce 1990 město Liptovský Mikuláš investovalo do záchrany synagogy přes pět milionů korun československých (později korun slovenských a eur). V současnosti synagoga patří Ústředí židovských náboženských obcí na Slovensku. Je ve správě městského Muzea Janka Kráĺa. Pořádají se zde různé kulturní a společenské akce. V době naší návštěvy v červenci 2013 zde byla instalovaná výstava 20+1 roků architektury.

Synagogu při procházení ulicí Hollého v centru města určitě nepřehlédnete. Možná vás znejistí, že ke vchodu synagogy nevede žádný zpevněný chodník. Přichází se k němu přes trávník. Otevírací doba synagogy je od 9 do 17 hodin (okolo poledne slečna pokladní zamyká a odchází na oběd). Vstupné činí 1 €. Tolik zaplatíte i za fotoaparát.