Studánka Lukáščena

Fotografie (6)  • Foto: Franta

V blízkém okolí obce Březůvky, ležící v malebné krajině Vizovických vrchů, se vyskytuje deset pramenů s dobrou pitnou vodou. O některých si dosud místní vyprávějí starodávné pověsti… jako třeba o studánce V dívčím žlébku anebo o prameni jménem Lukáščena.

Tato studánka se nachází v úzkém a hlubokém zalesněném údolí, jímž vede silnice do Ludkovic a po níž prochází i trasa NS Pod Starým Světlovem. Z Březůvek je to k ní jen asi 1 km.

Na silný vývěr Lukáščeny narazíme na konci malého parkoviště a okolí upravené studánky lemují nízké, ale divoké pískovcové stěnky ozdobené spletí kořenů stromů. Těžko už dnes říct, jestli jsou tyto skalky přírodního rázu, anebo zůstaly ve srázu trčet po skončení dobývky nějakého malého lomu.

pramen  •  Foto: Franta

Ze studánky vyvěrá mocný pramen s velice chutnou a zároveň „zdravou“ vodou. Hodí se totiž i pro kojence a rádi ji využívají také okolní pálenice, protože prý tahle voděnka nekalí slivovici. Není proto divu, že se tu často zastavují jak obyvatelé okolních vesnic, tak i turisté a automobilisté, kteří si vodu nabírají do kanystrů.

 

A jak vlastně studánka ke svému jménu přišla?

 

Někde na Uherskobrodsku prý kdysi malou chaloupku obývali bezdětní maželé – Lukášovi. Oba byli moc nešťastní, protože manželství bez dětí pro ně bylo jako den bez slunéčka. Panimáma se s tím, že nebudou mít nikdy potomky, časem smířila, ne tak ale pantatík Lukáš. Kudy chodil, stále jen zuřil, klnul a ženu obviňoval z „hříchů minulosti“, kvůli nimž na ně Pánbů uvalil takový trest.

Z toho neustálého podezřívání a osočování se žena psychicky zhroutila, těžce ochořela a poté zemřela.

Foto: Franta

Lukáše brzy nato začalo hryzat svědomí, neboť si byl dobře vědom, že ženu utrápil a do hrobu přivedl vlastně on sám. Nakonec to už mezi čtyřmi holými stěnami sám nevydržel a utekl z domova. Skrýval se pak v kopcích v okolí hradu Starého Světlova, stranil se lidí a časem se usadil u studánky pod Březůvkami, kde žil jako poustevník. Pil vodu, živil se lesními kořínky (v létě si dopřál i luxusu v podobě nasbíraných lesních plodů) a kál se ze svého těžkého provinění.

Ve skalce u studánky prý zel otvor malé jeskyně, v níž se poustevník přes zimu ukrýval. Tady v díře jej zastihla i smrt a místní, když slujku objevili, našli v ní už jen jeho kosti.

 

Jeskyňka v současnosti neexistuje (byla zasypána skalním sesuvem), zato se ale do dnešních časů zachovala studánka s tou chutnou vodou, která dostala podle poustevníka jméno Lukáščena.