Šumperk – Jízdárna u Bratrušovské střelnice

Jízdárna J.O. Šumperk, nacházející se nedaleko Bratrušovské střelnice na severovýchodním okraji města, je místem, které pamatuje velká sportovní klání v rámci závodů Zlaté podkovy i první pokusy malých jezdců překonat v sedle koně svoji první velkou překážku. Pamatuje velká vítězství i bolavé pády. A také krev, pot a rock´n´roll. Prostory jízdárny dobře znají desítky koňských nadšenců, kteří Jezdeckým oddílem Šumperk prošli i stovky (a možná tisíce) obyvatel Šumperka a okolí, kteří se vždy v červnu chodili podívat „na koníčky“. A pokud se někomu z přítomných pánů omrzel pohled na tato ušlechtilá zvířata, nebyl ochuzen. Půvabných příslušnic něžnější poloviny lidstva se kolem koní vždycky "motalo" více něž dosti ...

Dnes už je situace o něco horší. Organizování všech zdejších akcí i celého oddílu bylo vždy záležitostí několika jednotlivců. A přiznejme si – nejen – naší generaci už tak nějak došel ten mladický elán a nadšení, mnohdy i čas, chuť a hlavně peníze. Proto už se zde dnes setkáváme pouze s veřejnými tréninky a tzv. Hobby závody (křížový parkur, možný i s vodičem a překážky snížené až na 50 cm). A závody už nesleduje bdělé oko rozhodčích a komentátorů z rozhodcovské věže (protože výstup na ni - a hlavně delší pobyt v jejích prostorách - by mohl být životu nebezpečný), ale ze země a „profesionální“ jezdce vystřídali nadšenci z řad mladších a nejmladších, kteří si to chtějí mnohdy alespoň vyzkoušet. Ale některé jistoty tu pořád zůstávají: hezké holky, točící pivo, Vašek u masének různých druhů a Andula za rozhodcovským stolem.

Šumperská jízdárna "u Bratrušovské střelnice" se dá rozdělit na dvě části. Jedná se o kolbiště (čili závodní dráhu) a opracoviště (depo závodních strojů), oboje v písčité i travnaté podobě. Najdete zde také pevné crossové překážky, a to nejen na jízdárně, ale i v jejím okolí. Šumperská stáj J.O., nabízející i 16 boxových stání, stáj pro sportovní koně při pořádání závodů, 8 výběhů a rotundu pro interiérový výcvik, se zaměřuje především na nejtěžší koňské závody, tedy závody všestrannosti neboli tzv. military. Jedná se o závody, které vznikly původně z potřeb testovat způsobilost koní pro armádní úkoly. Je to třídenní jezdecká disciplína všestranné způsobilosti, která se hodnotí podle průběžného pořadí po každém soutěžním dni na principu trestných bodů. Vítězí tedy ten jezdec, který dosáhne – po posledním dni - nejnižšího počtu bodů. Military se skládá ze tří jezdeckých disciplín.

Divácky nejzajímavější disciplinou jsou – pochopitelně – překážky. V parkurovém skákání se požívají dva základní druhy překážek, tedy kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky jsou vertikální překážky, které mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. Na oxerech musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby kavalety ihned spadly, pokud se jich kůň dotkne. Překážek existuje celá řada (např. zeď, dvojbradlí neboli doublebar, trojbradlí čili tripplebar, křížek, přírodní skok, základní oxer, vějíř nebo vodní příkop) a jednotlivé závody se liší stupněm obtížnosti. Ten v podstatě určuje daná výška překážek, která může být navýšená max. o 10 cm. Nejednodušší obtížnost se označuje ZM (výška překážek je 90 cm), nejtěžší TT (160 cm).

Nejtěžší disciplinou je Cross country. Jedná se – mimo jiné – o zkoušku vzájemné důvěry mezi jezdcem a koněm. Překážky na trati jsou často umístěny tak, že kůň nevidí na místo doskoku. Navíc jsou to pevné stavby, umístěné v různorodém terénu, které si jezdec prohlédne při pěší „procházce“ po tratí. Překážky však mnohdy vypadají mnohem těžší, než ve skutečnosti jsou. Při velkých závodech se dnes skáče i do jezera, přes různé repliky ohrady na Divokém Západě, dodávkové vozy, stříkající vodu nebo palisády. V rámci zvýšení atraktivity se může také běžet po schodech nebo proskakovat kruhovým otvorem.

Třetí disciplinou je drezura, tedy hodnocení provedení předepsaných jednotlivých cviků (elegance a kontrola koně jezdem) v povinné sestavě Mezi cviky patří např. kontracval, couvání, obrat, poloviční překrok, pasáž (kůň klusá a zvedá přitom nohy velmi vysoko) nebo piafa (pasáž na místě).

Již zmíněné ročníky slavné Zlaté podkovy bývaly opravdovým diváckým lákadlem. Zejména, když na svém koni Dallas často vítězil místní rodák Lubomír Vrtek, zbaběle ovšem závodící za Horní Heřmanice. A divák si zde koňských závodů skutečně užil. Kromě Zlaté podkovy se jely také závody Stříbrné (nižší kategorie) a Bronzové (starší žáci a junioři) podkovy, Soutěž nadějí (4-5 letí koně) a - stále oblíbenější – Soutěž pony.