Těšíkovská Kyselka
Turistické cíle • Příroda • Minerální pramen
V dávných časech, kdy Hrad Šternberk a malou osadu pod ním obklopovaly husté černé lesy, chodívali lidé v nejsušších dnech pro vodu k prameni. Nebyl to však obyčejný pramen, měl kouzelné účinky a lidé byli poté zdraví a šťastní. Jediným problémem byli loupežníci, ukrývající se v lesích nad Šternberkem......
Tak nějak by mohl znít romantický začátek článku o prameni železité minerální vody, nacházející se nedaleko obce Těšíkov nad městem Šternberk. Pravdou je, že první zprávy o tomto prameni pocházejí z roku 1669. Do konce roku 1945 zde byly tři vývěry.
Těšíkovská kyselka byla jedním z velmi oblíbených výletních cílů v teplých letních dnech. Studánka na okraji louky vedle potůčku turisty osvěžila. Odtékající voda pak zbarvovala červenohnědou barvou kameny potoka a uzavírala tuto přírodní scenérii. Rezem zbarvený pramen bohatě obohacený oxidem uhličitým byl zvláště doporučován pro tehdejší chudokrevné městské děti.
Nějakých sto kroků potokem dolů byl v chaloupce z kamenů ukryt druhý pramen, kde zemědělci ze vzdálené roviny plnili soudky v době žní. Jistý těšíkovský obyvatel Johann Mück dokonce dodával v létě s koňským spřežením čerstvou kyselku do šternberských domácností.
V období 1.republiky Dr. Albín Nasswettr z Dolan sepsal písemnou smlouvu s obcí a volný vstup k prameni se stal minulostí. Investoval velké množství svých finančních prostředků a měl v úmyslu tu zřídit lázně. V roce 1936 byl vystavěl pavilon s novodobým plnícím zařízení a začalo se s dodávkami minerální vody. V roce 1930 byl postaven přilehlý obytný a ubytovací dům s hostincem "Zum Finkenwirt" (U Pěnkavy).
Naproti u silnice stál domeček s pramenem, který nechal zbudovat kníže Lichtenštejn, kde obyvatel Nových Dvorců (Neuhof) Wilhelm Niklas plnil tehdy své nádoby a láhve osvěžující minerální vodou a dodával je se svým koňským povozem až do Bruntálu. Tento pramen byl přístupný pro všechny.
Podnikání Dr. Albína Nasswettra nemělo dlouhého trvání a skončilo v říjnu roku 1938 po připojení tohoto území k Německu. Pavilon byl po skončení války a odsunu německého obyvatelstva devastován a posléze pak srovnán i s prameništěm se zemí.
I v období socialismu sem lidé chodili pro vodu, cyklisté zde měli jeden z oblíbených cílů a čas plynul jako voda v Trusovickém potoku, který protéká přímo okolo pramene.
Po roce 1989 získali majetek Dr. Nasswettra jeho potomci, kteří jej prodali městu Šternberk. V roce 2004 byla provedena rekonstrukce jednoho vývěru.
Pramen je zdrojem silně mineralizované uhličité minerální vody hydrogenuhličinato vápenatého typu ze zvýšeným obsahem kyseliny křemičité, hořčíku a železa, které způsobuje rezavé zabarvení. Intenzivní příron oxidu uhličitého se projevuje jednak vysokou hodnotou rozpuštěného CO2 (2600 mg/l), jednat doprovodnou plynnou fází.Bakterologicky je zcela nezávadná. Teplota minerální vody činí 9-10°C. Vydatnost pramene kolísá v závislosti na klimatických podmínkách kolem 30 l/min, Hloubka vrtu je 63 m.
Zde najdete také staré fotografie.