Tlumačov - současná tvář a střípky z historie

Tlumačov leží na trase hlavního železničního a silničního tahu z Přerova od Břeclavi jen několik kilometrů severně od Otrokovic. Tato velká obec čítá bezmála dva a půl tisíce obyvatel, dříve bývala městečkem, ale o tento statut přišla. Poloha Tlumačova - rozhraní Dolního a Horního moravského úvalu a nedaleký střední tok řeky Moravy - napovídá, že se pravděpodobně jedná o sídlo s velmi úrodnou půdou. Než na to ale naši předkové přišli, byla tato lokalita oblíbeným sídlem lovců ze starší doby kamenné, jak o tom svědčí četné nálezy. Lovce a sběrače vystřídali první zemědělci mladší doby kamenné, aby byli na počátku našeho letopočtu vyhnáni Kelty. Ti zase museli po několika stoletích ustoupit přistěhovalcům s tolik příznačnou holubičí povahou - roztahovačným Slovanům. Z krátkého průřezu starší minulostí vidno, že bývalo toto místo osídleno nepřetržitě od paleolitu a to také díky tomu, že leželo na staré jantarové stezce. Z novodobější historie víme, že ves Tlumačov se poprvé připomíná dokonce už v roce 1141 (!) a později zde vzniklo opevněné panské sídlo - tvrz. Panstvo se na ní přečasto střídalo. K významným představitelům, kteří vlastnili Tlumačov patří např. Páni z Donína, ze Šternberka a hrabě z Rottálu. Tvrz také měnila v průběhu času svůj vzhled a byla rozšířena, k původní čtyřhranné věži přibyla obytná křídla s opevněním i kolem sousedního kostela a městečko tehdy mívalo dvě brány. Tvrz posléze ztratila svůj význam a změnila se na pánský dům zvaný také "zámečkem," až skončila jako panský nájemní hostinec. Budova prošla nedávno rekonstrukcí a zůstala zachována v podobě (v současnosti nefunkčního) hostince U Purkrabího z Donína.

Nachází se u hlavní křižovatky v centru obce v těsném sousedství další významné tlumačovské památky - barokně upraveném kostele sv.Martina s renesanční věží. Naproti přes ulici pak můžeme shlédnout barokní budovu fary, k níž přináležel i dvůr. Je třeba dodat, že jsou nyní všechny tyto významné památky vzorně opraveny /stejně jako i památky drobnější - kaplička za kostelem, kříže a Boží muka v katastru obce/. V jejich sousedství najdeme i novou tvář tlumačovského centra: kašna s posezením a prostranstvím s novou dlažbou je chráněna bělostnými zdmi s okénky a dvěma obloukovitými branami. Intimní hezké zákoutí bohužel ale neni nijak chráněno proti slunci, chybí blahodárný stín od korun stromů. Nedaleko křižovatky leží západním směrem Komenského náměstí, lemované sice jen rodinnými domy, zato ale s krásně upraveným parčíkem. Kromě pošty zde nalezneme patrovou budovu s kulturním a informačním centrem, sloužící také k pořádání výstav a zájmových kurzů v rámci Mikroregionu Jižní Hané, jehož se stal Tlumačov součástí. K dobré pověsti obce a spokojenosti jejích obyvatel slouží především bohatá síť obchodů, služeb a navštívit tu můžeme dokonce i letní kino. Návštěvníci odjinud se mohou občerstvit - kromě cukrárny u hlavní křižovatky - v Pohostinství Na křižovatce, v Hostinci U hřebčince a v restauraci Černý kůň.

Z přírodních památek se přímo v západní části obce nachází na místě bývalého rybníka chráněná přírodní rezervace Tlumačovská tůňka, v okolí pak nádherný - (asi 2 km vzdálený), zatopený Kurovický lom a 3 km odsud směrem k Otrokovicím v lesíku v místní části Skály, nalezneme dvě zajímavá pískovcová skaliska, které by tady, v rovinách Hané, čekal asi opravdu jen málokdo. Tlumačov leží na rozhraní tří národopisných oblastí - Moravského Slovácka, Valašska a Hané. Obyvatelé ale dali už v minulosti přednost obdělávání úrodných polí před pasením ovcí, či plahočením se na vinicích a stali se proto příslušníky zemědělského kmene Hanáků. Jak velice si asi považovali svých gruntů, o tom svědčí perlička z historie, kdy odtud roku 1846 odešlo poselstvo sedláků až do samotné Vídně protestovat proti stavbě železničního nádraží v Tlumačově! I tato obec zažila v minulosti válečné útrapy a dvakrát byla vypálena: poprvé se tak stalo při nájezdu Tatarů v r. 1241 a roku 1634 si to s radostí vyzkoušeli také Švédové. Kromě okupace a "vyjedení" obce Prušáky r.1841 se ale tady už nic vážnějšího nestalo a obec mohla nerušeně prosperovat. Byl zde založen významný Zemský hřebčinec, ve kterém se dosud chovají plemenní hřebci. Kromě práce na úrodných polích se dalo nalézt zaměstnání v panském ovčíně a později při těžbě vápence z Kurovického lomu a při jeho zpracování v bývalé cementárně, v Tlumačově fungoval také mlýn a pivovar. V současnosti jsou občané zaměstnáni v podniku Metalšrot, v továrně Dura - Line při výrobě plastů, v dřevovýrobě a menších podničcích, anebo za prací dojíždějí do Otrokovic či do Zlína.

Když ještě býval Tlumačov městečkem, platilo tu až do roku 1753 právo hrdelního soudu. Jako popravčí místo se šibenicí se používala lokalita při rozcestí do Otrokovic a Malenovic a dodnes se tu pole na památku šibenice nazývá "Šibinky." Velmi zajímavý je soupis provinění, které se trestalo ztrátou hrdla. Jako těžký zločin se v minulosti neposuzovaly jen vraždy, ale také čarodějnictví, falšování peněz, urážka boha nebo Jeho Veličenstva, kutí piklů proti státu, odložení dítěte, zabití, travičství, potrat, cizoložství, krvesmilství a smilstvo proti přírodě, vloupání, žhářství, únos...

(Člověka při tomto čtení až obleje hrůza při pomyšlení, že by tyto činy byly tak ostře trestány i v době dnešní... to by to tu pak - nedejbože - mohlo vypadat nakonec tak, jak se o tom zpívá v naší hymně... "Zemský ráj to napohled!!")

/ K článku čerpány informace z webových stránek obce Tlumačov/.