Trojice městských bran v Jičíně

Jičín se již v 15. století dělil na vlastní město a podměstí, jež byly tři – Pražské, Holínské a Valdické. Ta byla od vlastního města oddělena hradbou ve tvaru nepravidelného čtverhranu s baštami a s hlubokými příkopy. Trčkovské opevnění z poloviny 16. století bylo předěláno a doplněno za dob Albrechta z Valdštejna. K jeho radikální změně však nedošlo, protože byl Albrecht z Valdštejna v Chebu zavražděn. Vedle tohoto vnitřního ohrazení existovalo rovněž vnější opevnění na východní a severní straně, kde byl terén méně příznivý. Na počátku 17. století se však o něm neobjevují již žádné zmínky.

Z předměstí tehdy vedla do města trojice bran – „Valdická“, „Holínská“ a „Velíšská“, jež se též zvala jako „Rybničná“ nebo „Rybnická“ (podle pod ní se nacházejícího Špitálského či Doleního rybníka, jenž náležel do počátku 16. století vrchnosti, která ho postoupila obci a v roce 1536 ho jí opět odebrala), a 2 fortny čili branky, a to „Hrnčířská“ k Cidlině (též zvaná jako „Rackova“) a „Koželužská“. Jejich účel byl zejména obranný, ale využívány byly též k výběru cel a poplatků. Před městskými branami stávaly také celnice s bytem mýtného.

Valdická brána z roku 1606 byla dříve zvána jako „Nová“ a později rovněž jako „Vysoká“, „Hradecká“ (1609) a „Věžová“ (1638). Vznikla na místě starší honosné brány a s její stavbou se začalo již v roce 1568 (některé prameny hovoří o období let 1566-1568) na rozkaz Viléma Trčky. Během 10 let byla dostavěna do výše kulatého, později přistavěného schodiště. Někteří autoři však pochybují o tom, že byla stavěna tak dlouhou dobu, když například pardubická Zelená brána byla vybudována během 4 let (1534- 1538). Stavěna byla z kamene a nahoře byla opatřena dřevěnou hlásnicí, v dolní části měla pak hodinový orloj. Protože zaujímala v obranném systému nejvyšší polohu, obdržela mimořádnou výšku několika pater pro strážní a pozorovací službu a získala též reprezentační architektonickou úpravu. Při požáru 10. srpna 1589 padla brána a její 2 zvony za oběť požáru města, načež byla obnovena, zvýšena o poslední vysoké patro a v točitém schodišti o onu širší část a podle vzoru kostelních věží byla ozdobena baňatou střechou, kterou zroubil Petr z Boleslavě nedlouho před Albrechtem z Valdštejna. Tehdy byla věž opatřena i novým orlojem. Kolem roku 1637 byla důkladně tesaři Kašparem a Michalem Zaylerovými opravena a natřena její střecha. Při požáru 7. května 1681 přišla brána o raně barokní dvojici bání s hvězdou na vrcholu a zvony zde visící, jež byly nejspíše obnoveny až v roce 1766 (zrekvírovány byly za 1. světové války). Poté získala střecha jehlancovitou podobu s vikýřem. Důstojnější úpravou byla opatřena po požáru 1. října 1768, kdy během následujícího roku byla stavitelem Hegerem zvýšena o 1 užší patro s bytem hlásného, rozdíl zdí byl zakryt taškami, nad hlásnicí byla zvednuta polohelmice a nad ní lucerna ukončená lvem.

Svoji dnešní podobu brána získala v roce 1840, kdy jí stavitel Josef Opolzer obohatil o dřevěný pseudogotický ochoz kolem hlásnice a nad ní umístil vysokou jehlancovitou střechu. Roku 1883 opravil Ing. František Menčík venkovní zdi, zejména horní římsu a hranici pro zvony, pozlatil báň, dal nový číselník s měděnými a pozlacenými číslicemi a natřel střechu. V roce 1935 byla opravena a doplněna kamenná bosáž na předměstské straně a zhotovena nová dřevěná galerie od mistra tesařského Lukáše z Libáně. O rok později byla stavitelem V. Frýbou zvenčí důkladně vyspárována. V letech 1939-1940 byla střecha věže pokryta mědí. Tuto práci provedl místní klempíř Bohumil Valkoun. Starý lev na vrcholu byl vyměněn za nového, který vznikl podle návrhu Jaroslava Mencla. Od té doby se s věží nic nedělo, teprve roku 1997 byla věž natřena a došlo ke generální opravě ochozu a v roce 1998 bylo opraveno dřevěné schodiště.

Od této brány se táhla městská zeď jižním směrem a v děkanské zahradě zatáčela na západ, odkud šla až ke koželužské fortně, jež se nacházela severněji od zámeckých zadních vrat, a dále k Velíšské bráně, přičemž tato brána z roku 1577 byla poněkud nižší než ta Valdická a měla také svoji sedlovou střechou zakončenou hlásku a navíc most. I ona byla vybudována na místě starší brány, jež byla v roce 1479 zvána jako „Rybničná“. U této brány se otáčela městská hradba k severu a končila hrnčířskou brankou. Přípisem krajského soudu z 10. května 1816 bylo magistrátu nařízeno snést dřevěnou část této brány, protože byla podle něj podobná spíš kolně a tím bylo zbytečné nést na ni jakýkoliv náklad. Z této brány se v ulici zachovaly 2 pilíře, jež byly ukončeny 2 empírovými vázami. Později byly odstraněny a jediná dochovaná váza spolu s jedním klenákem s poprsím muže se dostala do místního muzea.

Holínská brána byla pojmenována podle Holínského předměstí a za ní pokračovala městská hradba východním směrem a poté mířila na jih k Valdické bráně. Její podoba se dochovala na Sýkorově kresbě z roku 1756. Byla jednopatrová, se světnicí branného a ukončena prostou jehlancovitou taškovou střechou. U této brány byl v roce 1833 uvítán císař František I. se svou manželkou Karolinou při své okružní cestě po království Českém. Spolu s Velíšskou bránou byla zbořena v 1. polovině 19. století, přibližně v téže době, kdy Jan Soumar postavil v Holínské ulici jednopatrový dům. Takže do dnešní doby se zachovala pouze jediná z městských bran - Valdická, která je symbolem i dominantou města, bez níž by si dokázal toto město jen málokdo představit.

Trojice městských bran v Jičíně na mapě