Uherské Hradiště - třída Maršála Malinovského
Kromě Sokolovské se jedná o nejdelší uherskohradišťskou ulici (v tomto případě třídu), která dosahuje délky asi 1400 metrů. Začíná na náměstí Míru u křížovatky ulic Sokolovské, Všehrdovy a Velehradské třídy a rovně jako když střelí míří směrem k jihu, kde před železniční tratí u Kunovic končí. Po celé délce do ní zprava i zleva ústí množství ulic, jejichž jmény ale nebudu čtenáře zatěžovat, neboť nám se jedná především o turistické zajímavosti.
Na zapadní straně třídy Maršála Malinovského - pokud tedy po ní půjdeme z Hradiště ke Kunovicím), nejprve mineme nárožní Pivnici na Křižovatce, kde se můžeme osvěžit čepovaným Zlatopramenem či jinými alkoholickými i nealko nápoji.
Následuje výrazná patrová budova Kozlovny U hejtmana Šarovce, což je restaurace s nabídkou tradičních slováckých jídel, pečených sendvičů a pokrmů z kuřecího a vepřového masa. Tato osvěžovna je na západní straně třídy už poslední a pokud bychom chtěli přes velmi frekventovanou komunikaci přejít na opačnou stranu, no problém – nachází se zde dost přechodů pro chodce řízených semaforem.
Dál směrem ke Kunovicím mineme frontu domů s historizujícími fasádami, nad jejichž střechami se zvedají mnohem mladší sídlištní budovy, jimž od severu k jihu dominuje v řadě za sebou trojice masivních věžovitých panelových domů.
Východní strana třídy maršála Malinovského je pro nás turisty mnohem zajímavější:
Hned pod náměstím Míru narazíme na kino Mír, jenž bylo zbudováno roku 1954. Jeho přízemní budova je na střeše ozdobena velkou – tak trochu pietní – plastikou opeřence a jeho uhynulého druha. V době výstavby tento objekt přišel na tehdejší 3 milióny Kčs a interiér pojmul až 500 platících diváků. V roce 1990 byl upraven i pro jíná, než filmová představení. Od té doby se tu hrají hry Sloffackého divadla, konají se hudební koncerty ve stylu rocku, metalu a alternativy, a když v Uherském Hradišti probíhá festival „Letní filmová škola“ , tak se snímky promítají i v Klubu Mír.
Hned pod kinem začínají Smetanovy sady, což je největší městský park. Byl založen v roce 1882 podle návrhu Augustina Siebecka, zemského zahradníka z Brna. O vznik rozsáhlého anglického parku se přičinil i místní Okrašlovací spolek. Původně se jmenoval po císaři Františkovi Josefovi I., Smetanovými sady se začal nazývat až od 1924. Pohromou byla povodeň z roku 1997, při níž bylo poškozeno mnoho dřevin, jež pak uhynuly. Roku 2012 proběhly úpravy věnující se odstranění stromů nacházejících se v havarijním stavu a výsadbě nových dřevin. O tři roky později se odstranila nevhodná výsadba, narušující kompozici parku a bránící v průhledech na budovu Slováckého muzea a Slovácké búdy. Přitom byly položeny také ohromné plochy nových trávníků, vysázeno bezmála 5 tisíc keřů a zbudovány odpočinkové zóny a nové chodníky pro pěší.
Kromě pěkné zeleně (vyniká soubor památkově chráněných platanů) se v sadech nachází dětské a workoutové hřiště, cvičební prvky určené pro „dospěláky“ a knižní budka.
Stojí zde několik pomníků jako Busta Bedřicha Smetany od Jiřího Jaška z roku 1960, empírový pomník rodiny Winkerových (přenesený sem z městského hřbitova) a kamenný sloup se skulpturou sv.Rocha, pocházející z konce sedmnáctého století. Je zajímavý tím, že se na vrcholku poměrně vysokého podstavce krčí dosti podměrečná socha světce.
V parku se nachází několik budov, které si vychutná nejen oko architekta.
Prvním je unikátní Slovácká búda, což je replika lidového stavení z roku 1937, z doby konání „Výstavy Slovácka.“ Po jejím ukončení nebylo obydlí zbořeno, ale zůstalo zachováno pro další generace. Zkázonosná povodeň jej na konci minulého století notně poničila. Při opravách byla „búda“ ozdobena přesnou napodobeninou původní výmalby. V současnosti je využívána folklórními soubory jako zkušebna.
Na severozápadním okraji Smetanových sadů, hned pod kinem Mír, se vypíná budova Slováckého muzea.
Muzeum bylo ve městě založeno roku 1914 a roku 1929 město pro jeho potřeby odkoupilo starou budovu střeleckého spolku, v níž byla i kuželna a restaurace. Roku 1937 vznikla nová, tehdy velmi moderní, přístavba dle projektu význačného architekta Bohuslava Fuchse, vyhlášená 1964 za architektonickou památku. Roku 1960 se nejstarší část muzea nacházela v havarijním stavu a při opravě byly prostory výstavních sálů výrazně rozšířeny. Poslední větší stavební změny byly provedeny v roce 1995.
Slovácké muzeum je muzeem toliko regionálním, přesto u nás patří k těm nejvýznamnějším. A to především pro velké množství sbírek, zaměření a také pracovním postupům.
Hlavní (stálá) národopisná expozice návštěvníky seznámí se zemědělskými pracemi, lidovým stavitelstvím, výrobky šikovných lidských rukou (praktických i uměleckých), dále s bohatým rejstříkem slováckých krojů a prožíváním svátků v roce, kde nejvíce zaujmou Masopust a Velikonoce… a mnoha dalšími zajímavostmi. Výstava je doplněna animovanými dioramaty a krátkými snímky.
Pod Smetanovými sady třídu Maršála Malinovského lemuje soustava pěkných historizujících stavení, sem tam i ve stylu secese. Jedním z nich je dům zvaný Franklovka.
Vznikl roku 1922 jako obytný dům a továrna na výrobu koňaku a slivovice (ta ale byla později umístěna do dvorních traktů budovy), jehož majiteli se stali bratři Karel a Max Franklovi. Secesní podobu sídla navrhl hradišťský stavitel Julius Kopp.
Mezi lety 1949 – 1960 byl v budově úřad Krajského velitelství Státní bezpečnosti. Ve sklepě byli v samovazbách umístěni političtí vězni a absolvovali kruté výslechy. Na půdě objektu je příslušnící STB mučili tzv. „elektrickými botami.“
Dnes je budova sídlem oboru kamenosochařství Střední uměleckoprůmyslové školy, ale je přístupná i veřejnosti a konají se zde komentované prohlídky.
Dál k jihu končí bytová zástavba, kterou vystřídá areál hypermarketu Tesco. Poblíž je možno občerstvit se v Pivnici U Šarika (nabídka hotových jídel i denních meníček) anebo v Cafe-baru U Veverky, což je hospůdka s posezením u krbu anebo na letní zahrádce.
Za odbočkou na zástavbu Sadů mineme Penny Market a 250 m před koncem třídy narazíme za benzinkou ještě na jednu, zato mnohem větší osvěžovnu. Nese název Restaurace a pivnice Fabrika a můžeme si tu objednat nejen tradiční česká jídla, ale i zahraniční speciality. S kapacitou restaurace 150 míst pak budeme mít jistotu, že se najde stůl i pro nás.