Újezd u Sezemic

Tato obec, jež je položena mezi Újezdským a Bohumilečským rybníkem při toku Bohumilečského potoka, byla poprvé zmíněna k 21. září 1436, kdy byla s ostatním bývalým majetkem opatovického kláštera zastavena císařem Zikmundem Lucemburským Diviši Bořkovi z Miletínka, což dokládá i citace z díla prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž": "15. Újezd (lid. Oujezd, v Oujezdě, do Oujezda), ves 10 km sv. od Pardubic: 1436 (ke Kunět. Hoře) Borek, Újezd, Rokytno, AČ. 4/175; 1654 Augezd ves, BR. 14/76.", kde se na jiném místě rovněž vysvětluje to, jak získaly všechny Újezdy své pojmenování, a to od staročeského slova pro kus vyklučené země s rolemi, lukami, pastvinami a okolními lesy, jež byla darována knížetem a její hranice byly stanoveny tak, že určení páni ji objížděli okolo, takže cokoliv ujezdili, bylo následně jmenováno újezdem, takže dnes by se mohlo říci, že újezd znamenal cosi jako pozdější velkostatek.

Existence vsi však musí být mnohem delší, neboť zdejší rybníky založili benediktini o nějaké to století dříve a v jejich odkazu pokračovali i Pernštejnové. Naopak místní část Zástava je zmíněna již k roku 1299. O zdejších pravěkých nálezech se mnoho nehovoří a to ani v moderní době, takže si nemůžeme být jisti, zda zde bylo tehdy nějaké osídlení. Všechno nalezené bylo totiž až středověkého původu, např. keramické zlomky z roku 1985. V Újezdě byla nejprve rybářská chalupa pro rybničního hlídače, jež měla čp. 1 a nacházela se přímo na stráni u samého rybníka. Újezdský (tehdy Oujezdský) rybník, do něhož se dávalo 12 kop, náležel roku 1588 k 56 panským „rybníkům plodovým na tření nasazeným“. V roce 1588 spadal Újezd pod dřítečskou rychtu, kdy měl 11 lidí osedlých a odváděl ročně 35 slepic, a roku 1617 pod rychtu ve Vysoké nad Labem. Aboliční kontrakt podepsali roku 1780 Josef Faltys a Matěj Černohosrký. V roce 1842 byla ves přiškolena k Dřítči. Roku 1843 zde bylo 22 domů a 163 obyvatel. Součástí pardubického panství byla obec až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního.

V roce 1849 se stal Újezd samostatnou politickou obcí. Roku 1873 přistoupilo vedení obce k peticí české státoprávní opozice císaři, v níž se mj. odmítaly připravované přímé volby do říšské rady. V roce 1877 došlo k výstavbě školní budovy, v níž se začalo vyučovat 1. září 1878. Prvním učitelem a správcem byl Jan Vinař, a to až do 1. září 1881, kdy ho nahradil Adolf Kašpar. V červnu 1878 bylo c. k. zemskou školní radou povoleno obci zřízení jednotřídní školy. 24. dubna 1884 vyhořelo 5 stavení. V prosinci téhož roku shořelo 1 stavení. V srpnu 1886 vyhořelo Voženílkovo a Klapkovo stavení, přičemž první bylo zapáleno bleskem a od vzniklý oheň se přenesl na druhý dům. V roce 1889 shořelo 1 stavení a totéž se stalo i roku 1892. Od roku 1894 se zde konala pravidelně kontumace psů, neboť se pravidelně objevovala vzteklina. V letech 1896-1897 byla vystavěna okresní silnice z Bohumilče do Borku. Ofertní řízení na zadání stavby bylo okresním výborem v Pardubicích vyhlášeno 27. dubna 1896. O rok později bylo v zásadě povoleno rozšíření jednotřídní obecné školy na dvoutřídní. V témže roce shořela 3 stavení. Roku 1898 byla bleskem zapálena zdejší hospoda. 28. února 1899 bylo ve schůzi c. k. zemské školní rady oznámeno otevření druhé třídy obecné školy. V roce 1909 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Újezd (u Rokytna) a následujícího roku Vodní družstvo Újezd – Bukovina. V roce 1910 měl Újezd 216 obyvatel, kteří žili v 38 domech, z toho v Zástavě žilo 30 lidí v 7 domech. Tehdy byl zřízen místní vodovod. Z front 1. světové války se nevrátilo 9 místních mužů.

V roce 1920 vznikl spolek divadelních ochotníků v Bohumilči a Újezdě. Hrálo se nepravidelně až do roku 1938, kdy újezdští členové ze spolku odešli. V roce 1923 byla zahájena meliorace 200 ha zdejších pozemků, jejíž vypočtený rozpočet činil 1 200 000 Kč. V letech 1923-1943 zde působilo Slínovací družstvo Újezd u Sezemic. 13. prosince 1930 se uskutečnila ustavující schůze SDH, jehož první akcí se stal hasičský ples 4. ledna následujícího roku. Jeho prvním starostou byl zvolen František Kolín. Roku 1932 byla zřízena autobusová linka Pardubice-Brozany-Dříteč-Bukovina-Újezd-Rokytno-Býšť a zpět. Za německé okupace nesla obec název Aujest a její místní část Zástava pojmenování Sastawa. V roce 1946 byla postavena hasičská zbrojnice. Roku 1959 byla zrušena škola. V roce 1972 byl na zdejší jednotřídní škole se 17 žáky založen pionýrský oddíl. O rok později se sloučila JZD Dražkov, Újezd, Borek, Dříteč a Bukovina. Roku 1975 došlo k opravě školy, jež získala mj. novou fasádu. 30. dubna 1976 se obec stala součástí Rokytna. Téhož roku byla dokončena výstavba nové prodejny smíšeného zboží, na níž se podílelo též místní JZD. V roce 1985 byla dokončena výstavba vodovodu. Od 24. listopadu 1990 je obec opět samostatná. Od 1. června 1993 nese současný název. Do té doby to byl pouhý Újezd (do počátku 20. století ve tvaru Oujezd), i když v tisku a různých listinách byl takto zapisován již v prvních letech 20. století. Roku 1995 vyhlásilo Sdružení obcí "BOBUJ-PLYN" (Borek, Bukovina, Újezd) soutěž na stavbu plynofikace těchto tří obcí. V roce 2011 byl vybudován vodovod pro novou zástavbu. O 7 let později došlo k výstavbě ČOV k novým rodinným domům. Roku 2021 byla zprovozněna dálnice D 35 z Opatovic nad Labem do Časů.

Ze zdejších pamětihodností je třeba vyjmenovat: dřevěnou zvoničku a u ní se nacházející kamenný kříž z roku 1908, který byl vztyčen na místě původního dřevěného krucifixu, který býval ještě počátkem 20. století zdoben na svatodušní svátky papírovými růžicemi a věnečky a poté vždy musela zdejší děvčata vystrojit chlapcům malou hostinu. Nedaleko od nich u čp. 37 se nachází pomníček padlým v obou světových válkách. V místní části Zástava se navíc nachází kamenný kříž z roku 1924. Na výšině "U mlýna" stával dřevěný větrný mlýn (povětrník), jenž byl postaven spolu s obytným stavením čp. 26 Josefem Poláčkem, aby byl nakonec koncem 19. století rozebrán a prodán do Černilova. Za zmínku však stojí též Újezdský rybník, který je sice součástí intenzivního chovu ryb (kapra) jako komorový rybník s pravidelným každoročním výlovem počátkem jara, ale známý je rovněž jako významná ornitologická lokalita. Dodejme, že v letech 1938-1939 působil v Újezdě jako učitel a posléze zástupce řídícího učitele generál Stanislav Uchytil (30. srpna 1909 Chrudim - 12. dubna 1991 Ostrava), v roce 1945 velitel 10. čs. paradesantního praporu. Za zmínku stojí také František Jeřábek, jenž sloužil 10 let u dělostřelců a spolu s nimi se zúčastnil bitev v Lombardii roku 1859 a v Benátsku v roce 1866, kdy byl zraněn při úspěšném pokusu zachránit prachárnu a životy svých spolubojovníků. Naopak Václav Kindl (1919 Újezd u Sezemic - 1941 Německo) se stal obětí nucených prací v Německu, na něž byl nahnán v roce 1940 a jeho další osudy nám nejsou přesně známé.