Valašská Bystřice - zajímavosti obce

V čarokrásné krajině Vsackých Beskyd leží nedaleko vodní nádrže Bystřička veliká dědina jménem Valašská Bystřice, v níž žije více jak 2200 obyvatel. Zástavba obce se rozprostírá nejen v údolí okolo horního toku říčky Bystřice, ale také v mnoha přilehlých dolinách. Katastr obce (3596 ha) patří k největším u nás, přičemž nejvyšší bod (912 m) se nachází na Tanečnici a centrum vesnice leží v nadmořské výši 460 metrů. Dvě třetiny katastru pokrývá hvozd, zbytek louky a pastviny (na mnoha místech doplněné o pasekářské usedlosti a rekreační chalupy) a vlastní zástavba obce.

 

Valašská Bystřice je vzdálena asi 8 km od Rožnova pod Radhoštěm a první zmínka o ní se v kronikách objevuje roku 1651, kdy spadala právě pod rožnovské panství. Původně se po prvním fojtovi nazývala Randýskovou Lhotou, pak ji odkoupil fojt Jiří Křenek pocházející z Videčských pasek. Za jeho života (i za „fojtování“ jeho syna Jury) se dědina podstatně rozrostla. Vznikla zde hospoda, v níž se scházeli místní portáši (vysokých hodností dosahovali hlavně příslušníci rodu Křenků) a zdejší fojt se přičinil i o výstavbu kostela. Přesto zde ale bylo živobytí velmi těžké a mnoho lidí se kvůli bídě odstěhovalo.

Za rodu Křenků se obec nazývala Hrubou či Velkou Bystřicí, nynější název nese až od roku 1923, tedy z časů první republiky.

 

V minulosti byla dědina známa výrobou „valašského porculánu“ (dřevěného nádobí), nářadí a rovněž dřevěných hraček. Ty se barvily tzv. „čazením“ - zakuřováním a veliká poptávka po nich byla až v dalekém Prusku a ve Vídni.

 

V současnosti už slovo bída ze slovníku místních dávno zmizelo. Obec má dobré autobusové spojení s ostatními sídly a je dobře občansky vybavena. Je tady Základní škola, Mateřská škola, Zdravotní středisko, pošta, Informační centrum, knihovna s veřejně přístupným internetem, Společenský dům U Pernických s divadelním sálem, restaurací a venkovním amfiteátrem. Dále je zde např. Pizzerie Baba Jaga, další hospůdky, dostatek obchodů a jiných služeb. K ubytování slouží několik penzionů, ale přechodně „dovolenkově“ bydlet se dá i v soukromí.

 

Z místních pamětihodností jsou nejvýznamnější tyto:

 

Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci vyrostl 1778, fara až 1842. Roku 2000 svatostánek obdržel novou fasádu, na tři zvony mezi sebou místní uspořádali sbírku. Strop chrámové lodi krášlí čtyři fresky s motivy světců.

 

Hroby portášů se nachází před kostelem na místě zrušeného hřbitova. Jsou dva, oba opatřeny kamennými náhrobky a jsou v nich pohřbeni významní příslušnící fojtského a portášského rodu Křenků.

 

Památník akademické malířky Marie Bognerové. Umělkyně zde prožila 30 let a v Památníku jsou vystaveny menší i větší plátna, jež malířka vytvořila v průběhu celého svého života. Je zde i připomínka na jejího otce Adolfa Bognera – básníka, dramatika a spisovatele.

 

Pomník padlým obou světových válek pochází z roku 1938 a stojí před školou. V té první světové válce padlo 42 místních, ve druhé se stalo obětmi fašistické zvůle 21 občanů.

 

Kaplička Na Rovni se nachází v obci jižně od kostela. Na vlastní náklady ji nechal v 18.století zbudovat fojt Jiří Křenek starší. Před vznikem kostela od ní byly vypravovány pohřby na dnes již zrušený hřbitov před chrámem.

 

Kaplička Pod Spinou stojí na holém hřebeni, oddělujícím Valašskou Bystřici od obce Vidče. Byla vystavěna roku 1933 v novogotickém stylu.

 

Zvonička na Kyčerách je novodobá. Roku 1997 ji zrobil místní občan Jozef Kopčan. Její zvon pravidelně vyzvání o polednách. Konají se tu různé akce a kupodivu i svatby.

Z obce je přístupna (bez tur.značení) po cestě vedoucí po hřebeni mezi údolím Činovského potoka a dolinou potoka Kolibiska. Tato cesta se 0.5 km za zvoničkou napojuje na další hřeben, kterým prochází modrá tur.trasa.

 

Těch památek tu příliš mnoho není, ale hlavní devízou Valašské Bystřice je okolní hornatá a velmi půvabná krajina. Já se tu sice ocitl poprvé, ale z toho okolí na mne hned cosi „dýchlo“... a když moje dušička začala vzdychat slastí, tož to už jsem věděl, že se mi tu líbí stejně jako na Velkokarlovicku a že se sem budu rád vracet.

Při tomto svém prvním výletě jsem z katastru obce viděl jen vyhlídkový vrch Búřov, centrum dědiny s kostelem a hroby portášů a boční údolíčko, kterým zelená značka vystoupala na kopec ke kapli Pod Spinou.

 

Jenže těch bočních dolin, strání s pasekářskou zástavbou a výhledových hřebenů je tu podle map.cz mnohem víc, takže zde bude stále co „objevovat“...