Valašské Meziříčí - Komenského ulice

Patří k nejzajímavějším komunikacím skromného zbytku historického jádra města, protože prochází mezi jeho nejatraktivnějšími budovami. Ulice je celkově dlouhá asi 180 metrů, ale není rovná a dvakrát se ve svém průběhu pravoúhle lomí. Začiná na Sokolské, odkud vede okolo ostrůvků nástupišť MHD k Žerotínskému zámku.

Před jeho nejdelším západním traktem vlevo na předzámčí stojí na volném prostranství objekt bývalé kaple, využívaný dnes jako galerie. Ukrývá ukázku nejlepších děl současného výtvarného umění. Vznik původní renesanční budovy je datován do roku 1611. Sloužila jako jízdárna, lazaret a poté plnila funkci kaple ženské věznice. Později v ní zřízen sklad a budova se časem dostala do takového stavu, že jí hrozila demolice. Po sametu naštěstí zachráněna, opravena a od roku 2009 funguje coby Galerie Kaple.

 

Protější, poněkud strohý objekt, býval sýpkou. Dnes je v jeho interiéru vystavena tvorba současných mladých umělců spolu s ukázkami prací z ateliérů vysokých uměleckých škol. V budově Galerie Sýpka je umístěno také Turistické Informační centrum.

 

Komenského ulice dále prochází okolo jižního zámeckého křídla a v místech, kde z ní vpravo odbočuje ulice Soudní, se lomí k severu a pokračuje až do poloviny otevřeného zámeckého nádvoří s líbivou parčíkovou úpravou a funkční fontánou.

 

 

Zámek zbudoval v půli 16.století v renesančním duchu Jan z Pernštejna. Poté jej do vlastnictví získali Žerotínové a nechali provést barokní přestavbu. Vyrostlo jižní křídlo a nyní již trojkřídlý objekt se pyšnil arkádami lemujícími zámecké nádvoří. Po začátku 19.století jej zakoupili Kinští a v polovině „století páry“ prodali státu. Ten zde po nezbytných stavebních úpravách zbudoval ženskou věznici, která byla v provozu mezi lety 1855 až 1912. Poté zámek přešel díky olomouckému arcibiskupovi a kardinálovi Františku Saleskému Bauerovi,který jej odkoupil za čtvrt miliónu korun, pod spolek „Katolický dům.“ Přestože zámek byl za I.světové války využíván na vojenský lazaret, podařilo se později spolku bývalé feudální sídlo proměnit na městské kulturní zařízení, kterým je i dnes.

(Dlužno dodat, že po změně režimu prošel rozsáhlou a náročnou rekonstrukcí. Zvenčí zaujme svou malebnou růžovou fasádou a návštěvníky potěší i jeho vnitřní prostory.)

Sídlí zde M - Club (hudební klub pořádající kulturní a společenské akce), Zámecká kavárna s venkovní terasou pro 80 osob, Zámecký penzion (jehož dvou až čtyřlůžkové pokoje se nacházejí ve 3.podlaží a jsou dostupny výtahem) a pak hlavně Muzejní a Galerijní centrum.

Je možno si v něm prohlédnout stálou expozici zobrazující život na zámku a seznámit se s historií města a historií rodu Žerotínů. Kromě muzea se tu nacházejí také dvě galerie s různými výstavami.

Otevřeno je po celý rok (kromě pondělí) ve všední dny v době od 9 – 12 hod, 12.45 – 17 hod a přes víkend od 13 - 17 hodin. Muzejní prohlídka není samostatná, probíhá s průvodcem. Expozice jsou umístěny v patře nejdelšího zámeckého křídla, nahoru je možno vyjet výtahem a z prosklené chodby se otevírá velmi hezký pohled na zámecké nádvoří a pokračování Komenského ulice, která odtud míří k nedalekému náměstí.

Za zámeckým nádvořím se napravo nad ulicí vypíná velká budova, v níž je umístěna ZŠ SALVÁTOR, což je církevní škola pro 180 žáků. Naproti stojí velmi interesantní vysoký objekt se žlutou fasádou, jehož interiéry využívá vícero institucí. Patří k nim Základní umělecká škola Alfréda Radoka ve Valašském Meziříčí, kde se více jak tisícovka žáků zabývá nejen výtvarnem, ale také výukou hudebních, tanečních a literárně dramatických oborů. Dále tu sídlí Divadlo Schod, Malá scéna za oponou, S- Klub pořádající koncerty a divadelní představení pro rodiče a děti a Kulturní zařízení města. Venku na fasádě je umístěna pamětní deska divadelního režiséra Alfréda Radoka.

Za domem vlevo odbočuje ulice Stříbrná a těsně před rynkem, kde se Komenského kříží s ulicí Křížkovského, se na nároží tyčí majestátní měšťanský dům "U Apoštolů" se zachovaným podloubím. V análech je zmiňován roku 1598. Původně renesanční stavení s mansardovou střechou svůj dnešní vzhled získalo na přelomu 17. a 18.století. Z fasády plasticky vystupují rokokové štukové reliéfy s vyobrazením dvanácti apoštolů. Protože dům stojí nejen na křížení ulic, ale v podstatě i na začátku hlavního valašskomeziříčského rynku s „velmi nápaditým“ názvem Náměstí, stal se v jeho zástavbě charakteristickým a oku lahodícím prvkem.