Váňův kámen u Kopřivnice

Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar

Váňův kámen je významný skalní útvar na svahu Bílé hory, nedaleko Kopřivnice či Štramberka, to záleží z které strany k němu přijdete. Kámen je tvořený stmelenými valouny a bloky štramberského vápence druhohorního stáří. Jedná se o vápenité usazeniny korálového útesu, vytvářejícího se v mělkém moři.

Váňův kámen je opředen četnými pověstmi. Podle jedné prý na tomto místě upustil čert při letu kámen, a proto se mu říkalo „Čertuv kameň“. Svůj nynější název dostal až v 19. století podle sedláka, kterému patřily okolní pozemky.

Jiná pověst říká, že kdysi žilo v Lidečku jedno děvče. Ta se prý vsadila s čertem, jestli prý dokáže obrátit vodu v potoce, co teče Lidečkem, prý se upíše peklu. Čert tradičně měl na splnění úkolu tradičně čas do zakokrhání kohouta. Čert začal stavět kamennou, měl ji skoro hotovou, ale ještě mu uprostřed kousek chyběl. Proto šel na kopec Kotouč pro tyto chybějící kameny a když se s nimi vrátil zpět, kohout zakokrhal. Čert se rozhněval a mrštil kameny, z nichž jeden odletěl do Raškovca, a to je Raškův kámen, druhý na Vaňovu roli a to je Vaňův kámen.

Jsou to jen pověsti, jisté ale je, že se zde roku 1643 a později, v roce 1695, odehrála významná selská povstání. Poprvé se nepokojní poddaní z hukvaldského panství sešli pravděpodobně u Váňova kamene 19. května 1643. A to skoro ze všech vesnic panství. Přestože přišli beze zbraní, situace vypadala hrozivě. Vyjednávání biskupských úředníků s poddanými bylo ukončeno smírem. Vrchnost byla nucena ustoupit a přislíbit, že nebude vyžadovat více dávek a povinností.

Druhé srocení nevolníků hukvaldského panství začalo 26. června 1695. Skalisko umožňovalo rebelům výhled až k Hradu Hukvaldy. Impuls ke srocení sedláků dal svým zpupným jednáním vrchní hejtman hukvaldského panství Maxmilián Harasovský z Harasova. Poddaní se během vzpoury vystříhali všeho násilí, čímž si vynutili respekt i u státních úřadů. Zastání nalezli u moravského tribunálu a také sám císař Leopold I. žádal mírného jednání s nimi. Nakonec byla vzpoura přece jen trochu úspěšná, protože vedla k částečnému snížení robotních povinností. Tato významná historická událost byla románově zpracována Bohumírem Strnadlem-Četynou v knize Jednou za slunovratu. Na paměť 300. výročí povstání zde byla v roce 1995 odhalena bronzová pamětní deska.

V roce 1879 nalezl moravský archeolog profesor Karel Jaroslav Maška u Váňova kamene pazourkové nožíky a bronzové jehlice. Povrchovým průzkumem zde byla prokázána také kultura púchovského lidu (120 př. n. l. až 0 n. l.).

Váňův kámen byl v roce 1993 vyhlášen přírodní památkou. Protože v bezprostředním okolí skály rostou nepůvodní druhy dřevin, jako je trnovník akát a smrk, začalo se v roce 1998 s jejich odstraňováním. Místo nich jsou vysazovány původní druhy jako javor babyka, klen a mléč, dub a lípa.

Nad Váňovým kamenem žije zajíc polní či a bažant obecný, kterým se zde daří. Pod kamenem je malé ohniště, kde jsme viděli lidi opékat buřty. Je zde krásně, přístup je po modré značce od Fojtství v Kopřivnici, po této značce dále můžete pokračovat až na rozhlednu na Bílé Hoře, o níž se více dozvíte v mém dalším článku.

http://www.lasska-brana.cz/cz/koprivnice/-cl102.html