Vchynice

Tato obec s pro nás až prazvláštním názvem je unikátní nejen svým pojmenováním (vlastně od roku 1788, kdy byla založena u Chlumce nad Cidlinou ves Bílé Vchynice, tak již ne), ale také tím, že zde spočívají kořeny významného našeho šlechtického rodu Kinských. K tomu, jak obdržela tato ves svoje jméno, píše prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž" následující:

"Vchynice, Wchinitz (lid. Kinz), ves 2 km záp. od Lovosic: ok. 1293 Boh. de Wchinicz, Form. Dobeš. č. 8; 1307 Prothiwetz et Wecemilus fres de Ybchinitz, RB. II, 916; 1322 Prothywecz et Chotiworius frater eius dicti de Chwinitz, t. III, 328; 1327 Sdenco de Wchynicz, t. 522; 1341 Smylo de Chynicz, Sedl. z A. drážď.; 1346 Smylo de Chnicz, Kynycz, t.; 1401 in Wchinicz Boh. de ib. decessit, ..habuit in Wchinicz, Libochowan, DD. 14/226; 1453 ze Vchynic, RT. II, 233; 1520 Boh. Plánský z Žieberku a ve Vhynicích, AČ. 32/155; 1543 br. Dlaskowe ze Wchynicz ..děd. jich w Chyniczych tvrz, DZ. 4 K 17; 1602 uvázati se v tvrz w Chynicze s dv., v ves Wchynicze, DZ. 92 P 19; 1833 Wchinitz, auch Chnitz 1/2 St. w. von Lobositz, Som. I, 102.

V dokladech vidíme vedle nejčastější podoby Vchynice také podobu Chynice jako v dokladech pro os. jm. Vchyna vedle Chyna, na př. 1205 sp. 13 miles nobilis Wchyna, CB. II, 382 35; 1274 Verner, China, Michael fres de Brez, RB. II, 1227; 1406 in praesentia fratris Petri dicti China, LEr. V, 671; 1407 - 10 vir Wchina, natus Johannis de Kossyeticz, t. 754n. a mn. j.

Jm. Vchynice = ves lidí Vchynových. V žádném slovanském jazyku není koř. Vchyn-. Proto nezbývá než zůstati při základním os. jm. Chýna, které je vysvětleno v tomto spisu II, 84 u jména Chynín. Z prvotní podoby Chynice vznikla podoba Vchynice z předložkového výrazu ʻv Chynicíchʼ srůstem předložky v se jménem, sr. lidový tvar Velhota pro Lhotu pod Džbánem u Rakovníka a j.! Zde překvapuje, že z té spřežky přešlo V- také do os. jm. (Vchyna)."

Jak již bylo řečeno, tak ze vsi, jejíž katastr byl osídlen již v době kamenné (důkazem objev rondelu z mladší doby kamenné v roce 2008 před výstavbou dálnice D8; viz https://www.bullmineral.cz/paper/download/137/fulltext), pochází rozsáhlý šlechtický rod Vhynských ze Vchynic, z nichž přejmenováním vznikl šlechtický rod Kinských. Ten ještě ve 13. století sídlil v Medvědicích, tehdy známých jako Nedvědíč. Příkladem budiž v roce 1209 Martin z Nedvědíče a roku 1226 Smil syn Protivův. V roce 1282 sídlil na žernosecké tvrzi Bohuslav, který měl syny Protivce, Bohuslava, Zdeslava a Vícemila, z nichž první a čtvrtý se roku 1307 psali jako z Vchynic, i když erbovně se lišili od Vchynských z Vchynic, takže se můžeme domnívat, že k nim nenáleželi. V roce 1322 byli zmíněni bratři Protivec a Ctibor ze Vchynic a z Nedvědíče, k nimž roku 1327 přibyl Zdenko ze Vchynic. Popluží ve Vchynicích měl Bohuslav ze Vchynic a po jeho smrti byly jeho majetky darovány králem Václavem IV. Smilovi ze Vchynic. Ten se sice uváděl jako ze Vchynic, ale sídlil na hradě Oparně, k němuž ves náležela až do opuštění tohoto hradu. Jak se Vchynští mezi sebou majetkově dělili, tak došlo k tomu, že ve Vchynicích byly 2 statky a 2 tvrze. Jednu držel v roce 1515 Mikuláš ze Vřesovic a roku 1520 Bohuslav Plánský ze Žeberka. Kolem roku 1530 ji drželi páni z Martinic a o 6 let později při dělení mezi Volfem a Janem z Martinic připadla prve jmenovanému, jenž zemřel před rokem 1561 a Vchynice přešly na jeho syna Jana mladšího z Martinic. V roce 1569 byly Vhynice zapsány jeho manželce Anně z Vartemberka, která se po smrti Jana mladšího z Martinic roku 1590 podruhé vdala. Svému manželovi Kryštofu Leskovci z Leskovce pak o 4 roky později odkázala své statky Oparno a Vchynice. Po jeho smrti byl tento vchynický díl prodán v roce 1609 Adamovi z Valdštejna, čímž se dostal k lovosickému panství.

Podobné osudy sdílela také druhá tvrz, jež náležela Dlaskům ze Vchynic, z nichž byl počátkem 16. století zmíněn Jan a jeho nejmenovaný bratr. Janovi synové Jaroslav, Adam, Zikmund a Vilém prodali před rokem 1532 tvrz Vchynice s příslušenstvím Albrechtu Kyšperskému z Vřesovic, po němž tyto majetky zdědil jeho syn Jan. Ten zemřel v roce 1591 a vchynické zboží odkázal synovi svého bratrance Jetřichovi mladšímu z Vřesovic, který měl o něj spory s Jaroslavem starším z Vřesovic a ty se vyřešily až roku 1592, kdy bylo Jaroslavu vyplaceno 15 000 kop míšeňských. O 7 let později Jetřich zemřel a Vchynice zdědil Jan z Vřesovic a na Podsedicích, čímž byl tento vchynický díl připojen k podsedickému zboží. V polovině 17. století se tyto statky opětovně rozdělily a Vchynice držel Jan Vejkart z Vřesovic, jemuž byly kvůli dluhům v roce 1652 odebrány a odevzdány k užívání trojici věřitelů. Roku 1656 pak připadly Vchynice Janu Mariovi hraběti Testa Piccolomonimu, což se projevilo tím, že se nový držitel nestaral o tvrz, kde se již v roce 1599 přestalo trvale bydlet a tak z ní zůstaly pouze holé zdi, z nichž trčely občas některé trámy. Vdova po něm Genovefa Regina jako poručnice svého nezletilého syna prodala Vchynice roku 1665 Dorotě Františce hraběnce Rivarové, roz. Belvicové z Nostvic, jež ho v roce 1673 prodala vlastníkům lovosického panství. V letech 1718-1802 byly Vchynice opětovně samostatným statkem, který se poté opět stal součástí lovosického panství (zakoupen Josefem knížetem Schwarzenbergem), v jehož rámci zůstal až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. 1. října 1756 proběhla u obce bitva mezi pruskými a rakouskými vojsky, známá jako bitva u Lovosic. Přímo ve vsi se nalézal štáb pruského krále Friedricha II. Roku 1843 měla ves 34 domů a 172 obyvatel. Zdárně se rozvíjel rovněž zdejší velkostatek, který měl v roce 1848 143 ha, roku 1880 214 ha, v roce 1890 208 ha a roku 1900 243 ha.

V roce 1849 se Vchynice staly samostatnou politickou obcí. V polovině 19. století se zdejší učitel Antonín Rosenkranz věnoval hedvábnictví, přičemž ročně získával až 3 libry zámotků a roku 1865 se zúčastnil první hedvábnické výstavy v Praze. 20. července 1860 vyhořela trojice zdejších stavení. 24. června 1875 udeřil blesk do stájí J. Plascheho a ty následně vyhořely. Roku 1900 měla ves 51 domů, 17 českých a 365 německých obyvatel a o 10 let později 57 domů, 288 německých a 144 českých obyvatel. V roce 1902 zasáhla obec epidemie sněti slezinné a roku 1913 slintavky a kulhavky. Kolik místních mužů padlo v 1. světové válce, tak to se mi nepodařilo dohledat, ale v dobových přehledech se píše pouze o zraněných a zajatých zdejších občanech. Za mrtvého byl prohlášen František Polák, který se sem oženil a nezvěstným se stal na ruském bojišti v září 1914.

V roce 1922 byla zřízena jednotřídní menšinová česká škola. V roce 1936 zde začala hrát ochotnické divadlo Národní jednota severočeská. Roku 1938 vznikla místní skupina NSDAP Lovosice I (Vchynice). V letech 1938-1945 byla ves součástí Velkoněmecké říše a nosila pojmenování Wchinitz. V letech 1945-1946 byl proveden odsun německých starousedlíků, např. v transportu z Lovosic 3. července 1945 bylo 42 německých obyvatel Vchynic, 27. července téhož roku 81 obyvatel německé národnosti, 29. července 1946 7 obyvatel, 9. srpna 1946 80 obyvatel, 17. srpna 1946 4 obyvatelé a 3. září téhož roku další 4 obyvatelé. V letech 1948-1949 byla vybudována nová elektrická rozvodná síť a spolu s ní zděný transformátor. V září 1950 vzniklo JZD, které o rok později přebudovalo staré kůlny v družstevní stáje. V letech 1954-1962 fungoval ochotnický soubor Osvětové besedy, který měl jeviště v místním hostinci. V roce 1965 vznikl fotbalový klub. Roku 1970 byla zahájena stavba šaten na fotbalovém hřišti. 1. července 1985 byla ves připojena k Lovosícím. Od 1. září 1990 jsou Vchynice opět samostatnou obcí. 31. května 2005 obdržela ves obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/632). O 2 roky později vzniklo zdejší ochotnické divadlo. 14. května 2012 byl slavnostně otevřen úsek dálnice D8 z Lovosic k Bílince. Roku 2016 vznikla jednotka SDH. V roce 2017 byla zřízena nová zastřešená zastávka u MŠ. O rok později byla zrekonstruována hasičská zbrojnice. Roku 2019 byl opraven návesní rybník. V roce 2020 byla zahájena rekonstrukce hostince. Roku 2021 začala do obce zajíždět mobilní pošta. O 2 roky později bylo vybudováno dětské a workoutové hřiště a otevřen areál Vchynického (Horova) statku. V roce 2024 začala být budována Pohádková stezka.

Ze zdejších pamětihodností je třeba vyzdvihnout: od 1. září 1964 památkově chráněnou kapli sv. Václava se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1764, která byla upravena v roce 1908 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kaple-12806577) a naposledy byla opravena roku 1995; od 1. září 1964 památkově chráněnou sochu sv. Václava z roku 1761, jež byla opravena v letech 1880, 1927, 1984 a 1995 (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-vaclava-14940647); litinový kříž na pískovcovém soklu při cestě k Lovosicím z roku 1919 a pamětní desku T. G. Masaryka na MŠ od akademického sochaře Jana Straky, která byla slavnostně odhalena při otevření Masarykovy státní obecné a mateřské školy 26. září 1937. Nejvýznamnějším místním rodákem byl římskokatolický kněz P. Wenzel Böhm (28. listopadu 1827 Vchynice - 20. prosince 1886 Žim), jenž byl v letech 1866-1870 farářem v Nečemicích a od roku 1870 v Žimi, ale výraznou postavou byl též statkář a předseda Říšské jednoty republikánského dorostu Vladimír Hora. Mnoho zajímavých věcí o obci lze zjistit z knihy "Vchynice a Radostice" od Jiřího Skalského, která byla vydána v roce 2012.