Velen nebude bosko více

   Za mlhou času, v dobách kdy husté porosty stromů neobývalo mnoho lidí, se zrodila pověst. U říčky Bělé sídlyl ptáčník Velen. Posléze dostavše v majetek lesy a území kol svého skromného bydlení. Tak se stalo, za zásluhu o poskytnuté přístřeší, krmi a koupel Brněnského knížete, vášnivého lovce. Ten zatoulav se do zdejších končin v divokém trysku za kancem, ztrativ družiníky své…

   Sedmizubí hřeben v erbu pánu z Boskovic je více méně známí, stejně jako pověst o Velenovi. Vím, že je to trochu silné hodnocení. Ten kdo se nezajímá o jiný kraj či historická místa, se jen těžko bude probírat minulými  myšlenkami. Z pověstí se však seznamte, budete-li směřovat v ta místa, na rozhraní tří moravských krajů.

   Zřícenina hradu je sama o sobě impozantní. Vévodí městu asi půl km od něho na kopci. Významné a bohaté rody vlastnící panství opevňovali i zvelebovali stavbu, která přetrvala století i hrubé a nešetrné zacházení. Součástí byla i předsunutá bašta, „po níž ničeho nezbylo“.

   První zmínka je z roku 1222, kdy je jmenován Jimram z Boskovic. Panství patřilo i pánům z Kunštátu, do kterého patřil i náš jediný král, volený mimo vládnoucí dynastii. Dalšími jsou Ederové, Zástřizlové, dlouho hospodařili Ditrichštejnové a po nich až do současnosti Mensdorff-Pouilly. Hradu se výrazně dotkly daně ze střech. Díky tomu, majitelé strhli krytí a hrad trpěl výrazně víc a rychleji „hynul“.

   Na hradě se koná mnoho podpůrných akcí, je zde občerstvení, samostatná i průvodcem vedená prohlídka, jedinečná atmosféra kdysi významné pevnosti a správy panství. Zajímavostí je studna se šlapacím kolem, zasobovaná z jiné cisterny před hradem.  Nejnovějším přírůstkem jsou hmotové rekonstrukce, kde si uvědomíte plno souvislostí, ač nejste odborníky. Příjemné kroky.