Boskovice – zámecká kaple

Návštěva jedenáctitisícového města Boskovice musí potěšit každého. Bez rozdílu jestli se jedná o příznivce krásné přírody nebo zajímavých historických památek. Ten první bude váhat, jesrli vyrazit do prostor Moravského krasu, Drahanské vrchoviny nebo Boskovické brázdy, ten druhý si bude muset vybrat, na kterou z mnoha zdejších pamětihodností vyrazit dříve. Jednou z možností, která se mu nabízí, je možná nejpůvabnější empírový zámek na Moravě, navíc vzácně dochovaný v naprosté slohové čistotě. Návštěvník této památky je ještě bonusově zvýhodněn faktem, že kromě klasické prohlídky zámeckých interiérů si může projít i Zámecký park, zahradu a oboru nebo navštívit některou (ze dvou) restaurací v zámeckém areálu. K tomu jako bonus památkový strom, bezplatně přístupná zámecké kaple nebo hezký výhled na město od „pohádkového“ stromu. No, nezní to lákavě?

Samotný zámek postavili – na místě někdejšího dominikánského kláštera – Dietrichsteinové, a to v letech 1819 až 1826. Moc si ho však neužili, protože již roku 1850 se zámek stal majetkem hraběcího rodu Mensdorff-Pouilly, kterému zámek patří i v současnosti. Boskovický zámek je dnes stále ještě „pozoruhodnou kombinací starší hmoty barokního kláštera s - na počátku 19. století dominujícími - empírovými idejemi“. Původní podoba kláštera předurčila čtyřkřídlý půdorys zámecké budovy, který byl v té době již přežitkem. Nádvoří zámku obíhají – na třech stranách - přízemní zazděné arkády a z jeho průčelí vystupují mělké rizality s trojúhelníkovými štíty. Na zámek navazuje také park, ve kterém současní majitelé - tedy hrabata Mensdorf–Pouilly - zřídila empírový skleník s prosklenými arkádami a novogotickou jízdárnu.

Pozoruhodnou částí zámku je již vstupní sloupová dvorana, ve které se nachází již zmíněná kaple a také trojramenné schodiště, vedoucí do reprezentačních místností prvního patra. Z nich jsou zřejmě nejvýznamnější dvoupodlažní taneční a hudební sál, růžový salónek, pánský pokoj, rodinný salónek, jídelna a knihovna s více než 10.000 svazky. V zámku se nachází několik desítek pokojů, z nichž je osmnáct zpřístupněno. Již samotné vstupní prostory jsou zdobeny antickými sochami a obrazy s alegorickými náměty. V přízemí nádvorního křídla si můžete čekání na prohlídku zkrátit návštěvou výstavy o majitelích zámku. Podobně můžete navštívit zámeckou kapli Panny Marie Růžencové, která je pozůstatkem původního klášterního kostela. Jenom se nám odborníci nemohou shodnout, jestli v té době stojíme v bývalé sakristii nebo presbytáři.

Po znárodnění v roce 1948 se na zámku postupně střídala jiná společnost. Nejprve zde byl internát a jídelna pedagogické školy (a nemuselo to být špatné chodit sem na rande), později muzeum a zámecká expozice. Ve dvoupatrové budově je dnes instalována expozice, představující kulturní svět šlechtického sídla v období let 1820 - 1830. Vstupné do zámku činí 90,- Kč, slevněné lístky za 55,- Kč platí pro děti, studenty, důchodce a invalidy (při vší úctě k nim je zajímavé, že nemusí předkládat potvrzení o hmotné nouzi, protože invalidní důchody velmi často výrazně převyšují běžnou mzdu v některých regionech). V hlavní sezoně je zámecký areál otevřen os 9,00 hod. do 17,00 hod. První prohlídka začíná v 9,30 hod., poslední v 16,00 hod. Jak je u nás „dobrým zvykem, pondělí je sanitárním dnem. Jako doba prohlídky se uvádí přibližně hodina, ale většinou trvá 45 - 50 minut. Občerstvení na nádvoří bývá otevřeno od 9,00 hod. do 16,00 hod.

Na závěr jen pár doplňujících informací o stavební historii zámku. Původní Dominikánský klášter byl zrušen Josefem II. v roce 1784 a již o rok později ho zakoupili Dietrichsteinové. Nejprve zde zřídili manufakturu na výrobu barev a teprve v letech 1812 – 1819 vzniká - za Františka Xavera Dietrichsteina – empírový zámek. Kostel dominikánů je z drtivé většiny rozebrán, východní křídlo kláštera bylo celé zbouráno a na získaném prostoru bylo nově vystavěno široké dvoupatrové křídlo s hlavním sálem v prvním patře. Ve stavbě tohoto reprezentačního křídla byla ponechána – značně upravená - zadní část kostela. Ostatní tři křídla byla zvýšena o jedno patro a arkády klášterního dvora byly ponechány. Tehdy novodobý vzhled stavby určilo zejména moderní empírové členění fasád s typickými antikizujícími prvky. V roce 1826 byla jedna z dominant Boskovic dokončena.

V otázce autorství výstavby zámku (nebo velkolepé přestavby kláštera) není doposud zcela jasno. Původně byl projekt zámku připisován architektu Petru de Nobile, působícím v Terstu a Vídni. Později byl za pravděpodobného autora označen německý architekt Josef Esch, který počátkem 19. století působil na dietrichsteinských panstvích. Ani to však nemusí být úplná jistota a nabízí se ještě jméno Josef Hálek. Jedná se o autora empirového skleníku v Zámeckém parku, který je podepsán i pod plány půdorysů a řezů reprezentačního schodiště ve východním křídle zámku z roku 1839.