Veliš

Hrad Veliš kdysi stával na vrchu téhož jména nedaleko Jičína v nádherném Českém Ráji. Dnes zde najdete bývalý čedičový lom a nepatrné zbytky zdí. Z vrcholu kopce Veliš je však krásný výhled do kraje, za nímž se vyplatí vyšplhat nahoru.

Z hradu se zachovaly jen nepatrné zbytky zdiva bašt, věže a západního paláce, které jsou pevně spojeny s čedičovým základem, nejasně vyznačené přístupové cesty a terasovitě upravený jižní vrchol. Jak hrad Veliš vypadal je vidět na nejstarším vyobrazení na pergamenovém plánu dvora Vokšice, který vypracoval v roce 1698 zemský měřič Andreas Bernard Klauser. Plán vznikl asi pouhých dvacet let po zboření hradu, kdy ještě stály jeho podstatné části a kdy ještě žilo dosti pamětníků. Podle Klauserovy kresby tvořila hlavní část hradu velká hranolovitá věž, krytá sedlovou střechou s cimbuřím, umístěná asi uprostřed hradního komplexu. K věži přiléhaly na západě a východě dva paláce ukončené dvěma menšími věžemi, z nichž k východní byla připojena kaple. Na severu byla předsunuta pevnostní budova s Ochozem a střílnami. Přístupová cesta k západní bráně byla chráněna palisádami.

Ves Veliš se poprvé připomíná v zakládací listině Strahovského kláštera, znovu potvrzené asi roku 1143, kde se udává, že pražský biskup Jan I. (1134-1139) ji koupil od Markova syna Beneše a daroval ji Strahovskému klášteru. Královský hrad Veliš však byl postaven až koncem 13. nebo počátkem 14. století pravděpodobně Václavem II. Nejstarší písemná zpráva o hradu je z roku 1316, kdy jej Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Frýdlantu, synu Hynka z Dubé. Tehdy již bylo k hradu připojeno město Jičín a několik vesnic, které koncem 13. století náležely k jičínskému věnnému panství královny Guty manželky Václava II.

Roku 1327 získali velišské panství Vartemberkové, nejdříve jako zástavu a roku 1337 dědičně. V této době patřilo k panství kromě hradu Veliše a města Jičína ještě sedm vsí. V rodě Vartemberků zůstal Velíš až do roku 1434, kdy na následky těžkého zranění, utrpěného v bitvě u Lipan, zemřel Jindňch z Vartemberka. Po krátké vládě Machny z Veselé zfskal r. 1438 Velíš Hašek z Valdštejna, který od roku 1419 neustále měnil své postoje ke všem stranám té doby, a proto svádél četné boje. V roce 1443 přepadl Velíš zemský škůdce Beneš z Mokrovous a Haška odvedl do vězení na svou tvrz Mokravousy. Propuštěn byl, teprve když vojenská hotovost Hradeckého kraje oblehla Mokrovousy.

V roce 1452 prodal Hašek z Valdštejna velišské panství Jiřímu z Kunštátu a Poděbrad, který ustanovil hejtmanem na Veliši Borka z Hrádku. Jiří postoupil Velíš na nějaký čas Jindňchu z Michalovic, nakonec s ním panství opět vyměnil a dal k užívání svým synům, kteří roku 1465 potvrdili městu Jičínu privilegia. R. 1482 získal panství Samuel z Hrádku a Valečova, který je roku 1487 prodal Mikuláši staršímu Trčkovi z Lípy a na Vlašimi. V této době patřil k panství hrad Veliš, městečko Podhradí, město Jičín, dva dvory a 21 vsí. Trčkové převezli na Velíš v roce 1500 basilejská kompaktáta, která předtím chovali na hradě Lipnici. Původní Veliš byl pravděpodobně uzavřeným blokem s věží, palácem a kapli a teprve Trčkové v polovině 15. století hrad rozšířili a dali mu vzhled, jaký měl před zbořením. Podle B. Balbína prováděl poslední stavební úpravy na hradě v 1. 1593-1596 Vilém Trčka z Lípy, který dal na hradě vyhloubit i hlubokou studnu.

V roce 1606 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy velišské panství bez města Jičína, které od té doby patřilo ke Kumburku, Jindřichu Matyášovi z Thurnu. Thurn byl jedním z hlavních vůdců českého stavovského povstání. Pocházel z původně italského šlechtického rodu a teprve jeho otec si dvorskými službami pomohl k některým statkům v Čichách a na Moravě. V mladších letech bojoval Jindřich Matyáš Thurn v císařských službách v Uhrách proti Turkům. Byl vždy horlivým protestantem. Roku 1609 náležel k nejpřednějším členům stavovské opozice a již tehdy se stal velitelem stavovského vojska. V roce 1618 byl jedním z původců pražské defenestrace. Po porážce na Bílé hoře uprchl s Fridrichem Falckým za hranice, kde dále pokračoval v boji proti Habsburkům.

V pobělohorských konfiskacích bylo velišské panství zabaveno a roku 1622 prodáno Albrechtu z Valdštejna. Za Valdštejna se toto panství stalo součástí rozsáhlého frýdlantského vévodství. Roku 1628 daroval Valdštejn Velíš řeholníkům řádu sv. Františka, aby zde zřídili konvent a postavili chrám sv. Františka. Ale k realizaci tohoto plánu nedošlo. V roce 1634 byl Valdštejn v Chebu zavražděn a jeho panství získaná po Bílé hoře byla konfiskována.

Panství Veliš a Staré Hrady koupil hrabě Jindřich Šlik, prezident dvorské válečné rady. Jindřich Šlik pocházel z nezámožné větve významného českého šlechtického rodu, a proto se věnoval vojenské službě. Nejprve bojoval na tureckém bojišti v Uhrách, potom byl ve španělských službách v Nizozemí. Za stavovského povstání vstoupil Šlik do služeb povstalých moravských stavů a v bitvě na Bílé hoře velel moravskému pluku pěchoty. Jeho lidé tehdy padli téměř do jednoho u zdi zámečku Hvězdy, když ostatní stavovské vojsko prchalo. Ale Šlik byl zajat nezraněn. Když roku 1621 přestoupil ke katolictví, dostal od císaře plukovnický patent, s nímž sloužil v Uhrách a v říši až do roku 1625, kdy ho Valdštejn přijal jako plukovníka do nové císařské armády. Proslavil se obranou dessavského předmostí a byl povýšen na polního zbrojmistra artilerie. Když Valdštejn upadl v podezření ze zrady, byl za ním vyslán do Slezska, aby zde ověřil Valdštejnovy záměry. Správou svých panství pověřil hrabě Šlik Adama Rodovského z Hustířan. Za Valdštejnova života se nepřátelská vojska vyhýbala jeho panstvím, ale po jeho smrti vtrhli do zdejší KRAJINY několikrát Švédové a pokoušeli se o dobytí Veliše. Přestože byl bráněn jen malým počtem císařských vojáků, hrad před Švédy vždy obstál.

Jindřich Šlik zemřel roku 1650 a panství zdědil jeho syn František Arnošt. R. 1658 bylo v císařské radě rozhodnuto, že některé hrady mají být zbořeny, aby v době války nemohly sloužit jako základny nepřátelskému vojsku. Mezi navrženými hrady byl i Veliš. Podle popisu panství z roku 1660 byl hrad Veliš již velmi zpustlý a opuštěný. Přestože bourání hradu bylo odkládáno, musel se František Arnošt Šlik rozhodnutí císařské rady podřídit. V roce 1678 dovolil svobodný pán František ze Scheidlern, který spravoval panství za nedospělého Františka Josefa Šlika, jičínským jezuitům, aby použili materiálu ze zbořeného hradu na stavbu zámku v Milíčevsi. Kamene bylo použito též na stavbu dvora ve Starém Místě. I když už tehdy byly zříceniny hradu značně narušeny, k největší zkáze došlo až v 19. století rozšířením čedičového lomu, který zde byl již počátkem 17. století.

Z obce Veliš vede na hrad žlutá turistická značka. Nejbližší vlaková stanice je Jičín. Autem můžeme z Jičína dojet do obce Podhradí a odtud pěšky na vrcholek kopce po turistické značce. Z vrcholku kopce je nádherný výhled do celého okolí, zejména na krásné panorama Jičína.

http://www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/velis/velis_hrad.htm