Velké Losiny – barokní trpaslíci
Turistické cíle • Památky a muzea • Socha
Už Děd Vševěd i Jára Cimrman věděli, že nejhorší jsou trpaslíci. Mnoho příznivců našich historických památek jistě zaznamenalo Braunovy trpaslíky z Pometují, ale trpaslíci velkolosinští zůstávají stále tak trošku v utajení. Přitom jestliže mohli v kladském pomezí vlastnit „trpajzliky“ skotští Leslieové, proč by se jimi nemohl pyšnit tak významný moravský šlechtický rod, jakým byli bezesporu Žerotínové. A jejich autor – barokní sochař Jiří Antonín Heinz - také rozhodně patří k jménům, zajišťujícím hodně Vysokou kvalitu. Skupinka osmi losinských trpaslíků vznikla v letech 1736 až 1740, aby se později stala součástí tzv. mlýnské zahrady. A hned na úvod si prozraďme, že Heinzovo autorství i uvedená datace platí jen pro část lehce nadpoloviční.
Jejich původním stanovištěm byla Kamenná kaskáda v blízkosti vstupní brány, kde si sošky v klidu postávaly na krychlových soklech. Samotné – 100 až 140 cm Vysoké - postavičky trpaslíků jde přitom rozdělit do tří skupin, přičemž první dvě bývají často spojovány v jednu. Do té první tedy řadíme hudebníky, což jsou tři detailně propracované skulptury, dosahující výšky asi 100 až 120 cm a oblečené do barokních šatů. Jeden z těchto trpaslíků hraje na housličky (je to trpaslík, tak by housle asi nedal, že ano), druhý na mini dudy a třetí na harfičku. K žebrákům je zařazena postava hrbáče a trpaslík, sedící s korbelem v ruce na soudku s neznámou tekutinou, pravděpodobně však pivem. Zbývající trpaslíci jsou vyšší (přibližně 140 cm), shrbení, a představují zahradníky. Jeden z nich „vlastní“ zahradnické nůžky, druhý krumpáč i řepu a třetí rozeklanou větev stromu. I tito trpaslíci jsou oblečení do barokních šatů a různě se šklebí.
Přesto, že v předchozích řádcích použil autor tohoto článku většinově času přítomného, není vše už tak úplně pravda. To, že se dnes tyto skulptury skrývají pod arkádami nádvoří velkolosinského zámku, není možná až tak podstatné. I když to bylo hlavně kvůli vandalům. Mnohem smutnější je fakt, že tři trpaslíci už mezitím – a zřejmě nenávratně – zmizeli.
V každém případě se předpokládá, že postavičky hudebníků a žebráků byly – s pravděpodobností hraničící až s jistotou – vytvořeny podle rytin z cyklu Varie Figure Gobbi od Jacquese Callota, lotrinského umělce, jehož „italské“ období bylo zaměřeno převážně na zobrazování cikánů, žebráků a podobných existencí, žijících na okraji společnosti. Tyto skulptury byly také určitě zhotoveny přímo pro velkolosinské zámecké zahrady. U karikatur zahradníků tato jistota chybí a zřejmě také vznikly později. Ještě v I. třetině 20. století byly totiž tyto skulptury umístěny v zámeckém parku v Sobotíně a i svým provedením se blíží spíše trpaslíkům ze zahrad zámku Mirabell u Salcburku. To by ovšem odkazovalo k autorství císařské dvorní manufaktury ve Vídni.
Co se týče vzniku samotné zámecké zahrady ve Velkých Losinách, tak tato vrcholně barokní zahrada vznikla v období 30. až 40. let 18. století, tedy za „vlády“ hraběte Jana Ludvíka ze Žerotína. Krajinářský anglický park zde totiž vznikl až za Lichtensteinů a po roce 1810. Bohatou sochařskou výzdobu původní žerotínské zahrady měli vytvořit dva pozdně barokní sochaři; Jan Jiří Lehner a Jiří Antonín Heinz, který pro zámeckou zahradu prokazatelně vytvořil okolo dvaceti soch. Kromě trpaslíků se jednalo o postavičky putti, různé vázy a maskarony i několik figurálních skulptur. Zmínění Lichtensteinové se pak pro tyto sochy stali skutečnou tragedií. Největší sochy byly rozbity, většina těch menších rozprodána, a těch pár, co zde zůstalo, si v zahradě „vesele“ chátralo. Koneckonců i k záchraně – vandaly poškozených - skulptur trpaslíků se přistoupilo teprve nedávno. I tak se opravily jen ty nejpoškozenější části a sochy putovaly na zámecké nádvoří. Pro běžného návštěvníka zámeckého parku je to, samozřejmě, škoda.
Jednotlivé skulptury byly vyrobeny – jak je v této oblasti dobrým zvykem – z maletínského jemnozrnného pískovce. Při tvorbě diskutovaných postav zahradníků však byl použit jiný materiál, a to světlý úlomkovitý vápenec. Velkolosinští trpaslíci v každém případě představují jeden z mála našich souborů tohoto typu, u kterého známe – alespoň částečně - s jistotou autora. Ten navíc ve svém souborovém provedení jako jediný na našem území využívá návrhově nejstarší známé trpasličí grafiky.
A o všech trpasličích postavičkách si na závěr prozradíme alespoň pár základních informací.
Trpaslík hrající na housličky je oblečen do krátké suknice, pláštíku přes ramena a na hlavě má klobouk. Velmi kvalitně provedenému obličeji dominuje mohutný knír. Oproti grafické předloze mu chybí brýle a není ani známo, jestli je někdy měl. Housle jsou značně poškozené, což je přičítáno jak povětrnostním vlivům, tak místním vandalům. Díky nim zmizela celá polovina houslí i smyčec. Malý dudák je naopak zachován v podstatně lepším stavu než předchozí trpaslík. Jeho postava je také oblečena do krátké suknice, v rukou drží dudy, jejichž píšťalu má v ústech. V obličeji se oproti grafické předloze výrazně liší a je jemnější. Třetí trpaslík hraje na harfičku, kterou některé informační prameny označují jako rošt. I postava hrbáče s protézou a berlou, oblečená do košile s vestou, hrála původně také na nějaký smyčcový nástroj. Tento trpaslík je rovněž poškozen.
Jedinou nestojící postavou je trpaslík, sedící na soudku, který v levé ruce drží masivní korbel a pravou si ukazuje na koleno. Je přitom zajímavé, že k této soše nebyla doposud nalezena žádná grafická předloha. Socha tohoto trpaslíka navíc patří k těm nejmenším a dosahuje výšky jen necelých 90 cm. Je také docela možné, že od počátku byla určena k funkci květináče, čemuž by napovídala také velká díra v klobouku. Ta však mohla vzniknout až druhotně.
Skupina tří zahradníků je evidentně dílem jiného umělce a liší se od předchozích skulptur preciznějšími detaily, odlišným oděvem i rozdílnou výškou. Je dokonce pravděpodobné, že ve Velkých Losinách se tyto skulptury objevily poprvé až po II. světové válce, kdy zámek v Sobotíně přestal sloužit nejen svému účelu, ale i původním pánům. Celkově se předpokládá, že tyto „figurky“ opravdu pochází z vídeňské dvorní manufaktury, která v 18. století produkovala „tuny“ tehdy velmi módních trpaslíků. První z nich stojí se zahradnickými nůžkami u nohou, má na sobě kabátec s krajkovým límcem a ozdobnými sponami a ve tváři úsměv i nepatrný knírek s bradkou. Průměrného zástupce silnější poloviny lidstva jistě potěší fakt, že tento mužík sebevědomě vystrkuje své velké břicho. Druhý zahradník roubuje strom, jehož větev si přidržuje pravou rukou a v té levé svírá roubující nůž. Tento asi 130 cm vysoký, knírkatý, trpaslík se usmívá, na hlavě má klobouk a oblečen je v kabátec s kulatými knoflíky. Poslední velkolosinský trpaslík představuje muže s krumpáčem a řepou. Je přitom zajímavé, že tento zahradník je oblečen do velice zdobného šlechtického oděvu s nízkým kloboukem a – detailně propracovaným – kabátcem s krajkovým límcem. Muž s mohutným knírem se o svůj krumpáč opírá a přitom si zálibně prohlíží právě vykopanou zeleninu.