Velké Losiny - Termální lázně a park
Turistické cíle • Sport a rekreace • Lázně
Termální lázně Velké Losiny patří mezi nejstarší a nejznámější moravské lázně s dlouholetou tradicí, které jsou věhlasné svými léčebnými výsledky a jedinečnými sirnými termálními prameny. Prošli jsme si je během pobytu v Jeseníkách. Ovšem než jsme se do areálu lázní vypravili, nejprve jsme zašli do informačního centra, v němž jsme koupili známku, pohled a dřevěnou tužku a také jsme zde získali neuvěřitelných 7 razítek. Potom jsme zaparkovali auto u brány do areálu lázní a vydali jsme se do parku.
Během procházky parkem jsme se dostali evidentně i do méně navštěvovaných míst. Alespoň jsme měli klid na seznámení se s historií lázní, které mají blahodárné účinky na pohybový aparát, nervovou soustavu a kožní nemoci. První zmínka o lázních pochází z roku 1562, kdy dal údajně majitel panství Jan mladší ze Žerotína postavit vedle již existující dřevěné lázeňské budovy nový dům k ubytování hostů. Překvapilo nás, že již v roce 1580 vyšlo významné balneologické dílo Tomáše Jordána z Kluže, ve kterém podává jako první zprávu o léčivosti losinské vody.
Nepřekvapilo nás, že třicetiletá válka a čarodějnické procesy znamenaly pro lázně stagnaci, takže sloužily jen pro potřeby místních obyvatel a obyvatel z blízkého okolí. Dále jsme se dozvěděli, že v roce 1724 nechala manželka Jana Jáchyma ze Žerotína postavit v lázních dřevěnou kapli sv. Kříže, kterou její syn Jan Ludvík přestavěl v roce 1750 na zděnou a zvětšil lázeňský bazén. Kaple a bazén byly jediné zděné budovy v lázních, ostatní byly ze dřeva.
Zjistili jsme také, že v roce 1802 prodal Ludvík Antonín velkolosinské panství Liechtensteinům. Nepřekvapilo nás, že v druhé polovině 19. století došlo k velkému rozvoji lázní. Zajímavá pro nás byla informace, že v roce 1861 ředitelství panství koupilo tírnu lnu v areálu lázní a přestavělo ji na lázeňský ubytovací dům Villa Franziska. Dále jsme se dočetli, že v roce 1878 byl postaven nově bazén, v roce 1884 byl postaven dřevěný altán nad studeným pramenem Karel a od roku 1888 byla vytvořena současná koncepce lázeňského parku s importovanými dřevinami na místo podmáčených luk.
Dále jsme se dozvěděli, že v roce 1912 bylo postaveno nové moderní dětské sanatorium Podesní, dnešní objekt Šárka. Autorem projektu je vídeňský architekt Alfred Castelliz a během 1. světové války sloužily lázně jako lazaret.
Zjistili jsme také že ve 20.letech 20.století proběhla oprava obou hlavních budov, ale 30. ledna 1930 vypukl požár, který zničil hlavní lázeňskou budovu, sál, restauraci a bazén, shořela i střecha lázeňské kaple. Nový plán rekonstrukce lázní byl vypracován architektem Alfredem Castellizem, který přestavbě vtiskl osobitou klasicistní podobu s prvky rakouského lidového slohu. Zarazilo nás, že lázně byly znovu vystavěny během pouhého jednoho roku a nově byla postavena nová dětská ozdravovna Dětský dům , což je dnešní Chaloupka. Nově opravené lázně byly slavnostně otevřeny 1. května 1931.
Po roce 1948 se hlavní náplní lázeňského zařízení stává léčba dětské obrny a jak jsme se dočetli, pro léčení dětské obrny byla uvolněna Šárka, která po válce do roku 1948 sloužila jako porodní oddělení šumperské nemocnice. K lázním byly také přičleněny zkonfiskované vily Gazárka, Brněnka a Marie. Od roku 1954 se v Boženě a Chaloupce léčí nespecifikované onemocnění plic dětí.
To bylo vše, co jsme se dozvěděli o historii lázní ve Velkých Losinách. V současné době se zde nachází šest lázeňských pavilonů, z nichž jsme si některé postupně prohlédli, i když pouze jediný zevnitř. Od brány do lázní jsme kráčeli rovnou k hotelu Eliška, který je hlavní lázeňskou budovou. Všimli jsme si, že k němu přiléhá barokní kaple sv. Kříže z roku 1715. Zašli jsme i na nádvoří hotelu, kde jsme viděli altánek a pěknou fontánu.
Od Elišky jsme zamířili k nejmladšímu pavilonu, který nám připomínal perníkovou chaloupku. Dům se jmenoval Chaloupka a obývají jej děti předškolního věku ale i mladší, které do lázní přijíždějí se svým dospělým doprovodem. Budovu jsme obešli kolem dokola a pak jsme šli dál.
Překročili jsme potok Račínka a přes louku jsme si to namířili k sirnému pramenu Karel. Ten se nachází v dřevěném altánku, který se nám velice líbil. Zjistili jsme, že zde vyvěrá pitná minerální voda, bohatá na nejrůznější kationty zejména vápník, sodík, hořčík, draslík a železo. Syn zde získal potřebné odpovědi pro Earth kešku a pak jsme Karla opustili a pokračovali k termálnímu koupališti, kde se koupali lidé, ač nepanovalo teplé, ale deštivé počasí. Není divu, vždyť voda v bazénu měla teplotu mezi 28 - 36 °C.
Při pohledu na lidi v bazénu nám byla zima, protože bylo pod mrakem a teplota nepřekročila 20 stupňů, i když bylo léto. Od bazénu jsme pokračovali v procházce a brzy jsme přišli k lázeňskému sanatoriu Šárka , v němž se dříve léčily děti postižené obrnou. Nachází se na mírném kopci v odlehlé části lázeňského parku a tak je od něj pěkný výhled. Dočetli jsme se, že po rekonstrukci v roce 2012 nabízí jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje, recepce, ordinace lékaře a sestry, kompletní balneooprovoz, vnitřní termální bazén, tělocvična, klubovna, knihovna, letní terasa atd.
Šárce jsme dali sbohem a začali se pomalu vracet k Elišce. Kráčeli jsme mezi stromy lázeňského lesoparku se vzrostlými stoletými jehličnany a vzácnými dřevinami z celého světa. Najednou se nám do cesty postavil památník čarodějnických procesů. Na kameni jsme si přečetli, že se nachází na místě, kde se nešťastníci upalovali. Raději jsme se zde moc nezdržovali a upalovali jsme k Elišce. V recepci hotelu jsme získali razítko do památníku a koupili lázeňské oplatky.
Poté jsme se již vrátili k autu a jeli zpět na chalupu, kde jsme byli ubytováni.
http://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1zn%C4%9B_Velk%C3%A9_Losiny