"Velmez" - areál zámku a parku

Vypíná se na skalnatém ostrohu nad městem a dnes je neoddělitelnou součástí jeho kulisy nedaleký dálniční most, který protíná severní část zámeckého parku. Při pohledu zblízka budete možná překvapeni romantickým „předzámčím“ s hradbami a vstupní věží, připomínajícím hrad, ale objekt vlastního zámku se nachází až vně opevnění, na východní straně nádvoří nad skalnatým srázem. Na ostatních světových stranách je areál zámku ohraničen vysokými zdmi hradeb a hlubokými příkopy.

Původně tu stával už od půli 13.století pozdně románský hrad Tasovců, z něhož se zachovalo zdivo ve všech křídlech zámku, krom toho východního. Hrad měl zpočátku jen jeden dvouprostorový palác a teprve později byl přistaven další tříprostorový, v jehož střední části se v přízemí zachovala gotická křížová žebrová klenba. Před polovinou patnáctého století vznikl palác třetí, ve střední části věžovitý, ale z tohoto stavení se dodnes zachovaly jen sklepy. Hrad byl ze tří stran chráněn vysokou parkánovou zdí a především mohutně opevněným předhradím se čtyři metry silnou hradbou, na několikrát zalomenou a v nárožích opatřenou věžmi. Před hradbou byl vyhlouben zděný příkop.

 

Tasovci byli předchůdci pánů z Meziříčí a Lomnice a ti hrad prodali Lackovi z Kravař, který jej rozšířil a lépe opevnil. Poté se hrad opět vrátil do držení „meziříčským“ pánům.

O zbudování dokonalejšího opevnění se přičinil Jan z Lomnice a hrad byl obohacem o další pásy hradeb s bastiony a o hlubší příkopy.

Na renesanční zámek jej kupodivu nechala v druhé polovině 16.století přestavět žena – Alena Berková-Meziříčská z Lomnice. Po ničivém ohni v roce 1723 získal barokní podobu. Za dalších majitelů panství – Lichtejnštejnů, Lobkoviců a Harrachů byl rovněž stavebně upravován a nakonec zámecký areál získal novogotickou podobu.

 

Nejstarší částí se zbytky středověkého zdiva je hlavní zámecká budova s křídly okolo dvora (zdobí jej pěkná kašna v podobě koně) a zbytky arkád v jižním traktu. Ty zbudovali spolu se schodištěm páni z Kravař. Alena Berková nechala k původnímu hradnímu paláci přistavět zbylá křídla a uzavřela tak nádvoří. Dnes tu na všech objektech vidíme fasády renesanční, barokní a novogotické. Díky hlavnímu průčelí, mansardovým střechám, vikýřům a komínům má masivní zámecká budova převážně barokní ráz.

V devatenáctém století prošlo předhradí romantickými přestavbami. Hradby byly završeny cimbuřím a bastiony záskaly ploché zastřešení, které se ale neosvědčilo a bylo nahrazeno šikmými střechami.

 

Z interiérů vyniká vstupní křídlo se sloupovím, schodištěm a reprezentačními sály v prvním patře, jež jsou krášleny iluzivními malbami a na stropech jemnými štukovými dekoracemi. Součástí prohlídky je vestibul s portréty rytířů Zlatého rouna, Taneční, Orientální a Sarajevský salonek. K vidění jsou tu zajímavá barokní a empírová kamna, z valné většiny barokní nábytek a křišťálové lustry. Nachází se tu i galerie zámeckých pánů a císařská komnata s ložem, na němž spal při manévrech František Josef I. A rovněž památky na Sarajevský atentát, jehož byl majitel zámku přímým svědkem.

V prostorách druhého patra má umístěno různé sbírky muzeum, doplněné expozicí o našich největších dálničních mostech.

 

Součástí zámeckého areálu je park, který v současnosti dosahuje rozlohy třiadvaceti hektarů. Poblíž dálničního mostu jeho plochu obzvláštňuje starobylý dřevěný krytý most, přenesený sem z obce Krásněves.