Venzone – katedrála sv. Ondřeje (Duomo, chiesa di Sant´ Andrea Apostolo)

Pravděpodobně nejkrásnější, nejvýznamnější, nejznámější a největší památkou italského městěčka Venzone je zdejší gotická katedrála sv. Ondřeje, postavená mistrem Giovannim, řečeným Griglio da Gemona, v letech 1300 až 1338. Jedná se o pozoruhodnou – i když svým způsobem jednoduchou – stavbu, na jejíž podobě ihned zaujmou zejména vstupní portál s reliéfy světců a Krista, vysoká zvonice, a apsida s vysokými okny a gotickými pilastry. Interiér se pro změnu pyšní fragmenty fresek ze 14. a 15. století nebo zdobenými pilířovými hlavicemi. Na úvod už nám chybí jen dodat, že vedle katedrály se nachází malá rotunda, která byla původně kaplí Archanděla Michaela a dnes je baptisteriem. V její kryptě si po zaplacení vstupného můžeme prohlédnout sbírku mumií. Vstup do samotné katedrály je volný.

A teď si historii i podobu této zajímavé památky trošku přiblížíme. Katedrála stojí na místě malého raně křesťanského kostelíka ze 6. století. Ten v roce 1251 rozšířil Glizoio de Mels. Ani tato podoba mu však nezůstala dlouho, protože s příchodem 14. století se dostavil také Griglio z Gemony a s ním stavba současné katedrály. Ta byla – stejně jako většina města – zničena při zemětřesení v roce 1976 a následně z původních kamenných bloků znovu postavena v letech 1988 až 1995.

Součástí katedrály jsou tři vstupní portály, z nichž ten severní vznikl hned na počátku stavby a zdobí ho vysoký reliéf v lunetě, který zobrazuje žehnajícího Krista. Toho zřejmě vytvořil přímo mistr Giovanni a jeho dílně je přisuzován také reliéf v lunetě jižního portálu, kde můžeme vidět Korunování Panny Marie. Teprve v polovině 14. století pak vznikl již zmíněný reliéf hlavního portálu, znázorňující Ukřižování. Exteriér katedrály zdobí i další reliéfy a sochy, pocházející ze 14. století. Kostel sv. Ondřeje byl postaven na půdorysu latinského kříže jako jednolodní, s jednou příčnou lodí, dvěma věžemi a třemi apsidami.

Uvnitř katedrály můžeme obdivovat zejména významné fresky ze 14. století, které zobrazují Vysvěcení katedrály, Setkání sv. Martina s žebrákem a sv. Jiří, osvobozujícího princeznu ze spárů líté saně. Nad pravým portálem se nachází Oplakávání mrtvého Krista, což je osm soch z polychromovaného a zlaceného dřeva, datovaných do roku 1530. Z počátku 16. století pak pochází křtitelnice, dvě kropenky a hrobka rodiny Antonini, kterou vytvořil Bernardino da Bissone. V jižní apsidě je umístěna pozoruhodná kamenná Pieta z počátku 15. století. Celkem pestrý výběr na to, že se vlastně jedná o zničený venkovský kostelík, že ano. A to ještě byly zničeny fresky z 15. století, kterými ozdobili strop jedné z kaplí Domenico Lu Domine a Antonio Baietto. Na nich byly zobrazeny výjevy Korunování Panny Marie, Madona s dítětem a Žehnající Kristus. Chrámové varhany pocházejí z roku 1792 a jsou dílem uznávaného varhanáře G. Callida.

Závěrečná krátka zmínka patří baptisteriu, tedy bývalé kapli sv. Michaela, Archanděla, postavené kolem roku 1200. Právě zde jsou umístěny venzonské mumie, pocházející z období 14. až 18. století. Ty byly objeveny a exhumovány v letech 1647 až 1811 (první datum znamená objev prvních dvaceti mumií, druhé exhumaci poslední, tedy 75., z nich). Těla zůstala v zemi u katedrály zachována díky tomu, že je zdejší podloží bohaté na síran vápenatý, a to za přítomnosti potřebných organismů (houby), způsobujících urychlené vysoušení těl. Pětice z těchto mumií místních významných občanů je v současné době vystavena v kryptě baptisteria.