Udine – radnice, benátská lodžie (Loggia del Lionello)
Turistické cíle • Památky a muzea • Radnice
Jestliže udinské Náměstí Svobody (Piazza della Liberta) patří k nejkrásnějším náměstím celé Itálie, tak jeho klenotem - a možná nejznámější památkou tohoto města na severovýchodě Itálie – je bezesporu stará Radnice, tedy elegantní lodžie, postavená ve stylu benátské gotiky. Její stavbu projektoval architekt a zlatník Nicolò Lionello a realizoval ji v letech 1448 až 1457 stavitel Bartolomeo delle Cisterne s významnými kameníky z Lugana nebo Coma. O výzdobu se postarali např. Nicolò da Venzone a Stefano da Settecastelli, Bartolomeo Bon pak přidal nárožní mramorovou sochu Madony s udinským zámkem na levé ruce a Jezulátkem na pravé. Dávno předtím, tedy v roce 1441, však musela stavbu schválit městská rada na základě návrhu významného občana jménem Nicolò Savorgnan.
Radniční palác sice byl v podstatě dokončen již v roce 1456, ale jeho fasádu růžovým a bílým mramorem dozdobily teprve v roce 1548; přičemž poslední práce byly provedeny podle návrhu Giovanniho da Udine. Otevřená lodžie pak byla částečně uzavřena a v její spodní části se objevila díla Pordenoneho a Pellegrina di San Daniele. Také vnitřní schodiště do horního patra bylo dokončeno teprve v roce 1559.
V paláci se poté střídaly různé instituce a účely, včetně městských úředníků, filozofické školy, divadla, tělocvičny pro šerm a gymnastiku nebo ubikace žoldáků. Díky tomu také budova Radnice v průběhu staletí prošla různými úpravami, aby v roce 1876 téměř zcela zmizela z povrchu zemského. Na vině byl obrovský požár. Celou budovu následně obnovil architekt Andrea Scala na základě původního projektu. Je přitom zajímavé, že mnohá cenná umělecká díla, která se v radnici nacházela, byla zachráněna a dnes je můžeme vidět v městském muzeu (jedná se zejména o sérii obrazů a Madonu s dítětem od Giovanniho Antonia de 'Sacchis a z roku 1516). Zachován zůstal i malovaný strop nad schodištěm. Kompletně nová nakonec byla pouze střecha.
V současné době zde najdeme např. sochu představující kraj Friuli od Andrey Flaibaniho z roku 1877 nebo dva velké obrazy od Amaltea a Florianiho. Protože je pro běžného návštěvníka města interiér této budovy nepřístupný, nejvíce upoutá průčelní pětidílné sdružené okno s vrcholovými trojlístky a balkonem. V dolní části lodžie můžeme vidět teploměr, pracující na bázi bimetalových cívek, od Arturo Malignaniho, železnou skříň meteorologického přístroje Alberto Calligarise a busty hrdinů I. světové války (nadporučík Nicolò Mocenigo, státník Quintino Sella a generálové Carlo Caneva a Antonio Baldissera). Nechybí ani freska z 19. století, kterou namaloval Giuseppe Ghedina. V samotném interiéru jsou zřejmě nejznámější sál Ajace a zasedací místnost městské rady.