Vidnava – Mariánský sloup a sv. Jan Nepomucký

Kdo někdy zavítal do Vidnavy, překvapila ho rozloha zdejšího hlavního Mírového náměstí, výstavnost měšťanských domů, dva kostely či zámek. To, že dnešní sotva něco málo než tisícihlavé město bývalo v minulosti významným střediskem je spíše již jen vzpomínkou.

Město založené někdy po polovině 13. století (1266–68) bylo totiž dlouhou dobou nejvýznamnějším střediskem oblasti, které dnes říkáme Jesenicko, nebo okres Jeseník. Ovšem nejen s dnešní českou částí, ale i severním okolím, dnes tedy územza polskou hranicíí. To bylo však dlouhá léta jednotným územím Slezska, které od dob Jana Lucemburského bylo nedílnou součástí zemí koruny České.

Po té co zemřel císař Karel VI. a na trůn usedla mladá Marie Terezie, snažili se její nepřátelé urvat co se dalo z jejího královského dědictví. Jedním z nich byl pruský král Bedřich II. (Veliký), který vtrhl do Slezska aby jej zabral. Rok 1742 přinesl mír a rozdělení Slezska na Dolní (bohatší a větší a Horní (menší a chudší). Vidnava se ocitla na hranici v té horní části. Tehdy začal její pomalý ústup ze slávy.

Ovšem nejen válečné pohromy se projevily v osudech města. Dvě připomínky pohrom jiného charakteru najdeme na náměstí. První a starší je barokní sloup se sochou Panny Marie Immaculaty. V podstatě tradiční pojetí sochy (stojí na Měsíci, nohou drtí hada, v náručí nese malého Ježíše) spočívá na hladkém sloupu na hranolovém podstavci. Hlavice sloupu má jónské tvarosloví, pod měsícem najdeme hlavy andělíčků. Pod patou sloupu je vyvýšený čtvercový základ a novější železné zábradlí. Sloup byl vztyčen v roce 1714, jednou z možností je, že jde o morový sloup (v r. 1713 zasáhla Slezsko morová epidemie), druhou možností je upomínka na požár města téhož roku. Autor sochy je neznámý.

Neznámý je i autor další, daleko zajímavější skulptury. Socha sv. Jana Nepomuckého i s podstavcem má již rokokové tvarosloví. Žulový podstavec nese čtverhranný sloup s volutami rozšířeným dříkem. Rokajová kartuš rámuje nápis s Chronogramem. Po stranách zdobené hlavice sedí dva puttové, jeden s biretem, druhý má štít s neznámým nápisem. Jan Nepomucký drží palmový list a kříž s Kristem. Sousoší je datováno r. 1770 a podle všeho je upomínkou na ničivou povodeň v r. 1766. Původně bylo sousoší obklopeno kamennými patníky s řetězy, dnes je kolem železné zábradlí.