Vražba

Zalesněný kopec Vražba (stejně byl pojmenován též zdejší les; nazýván i jako „Na zámku“ či „Na zámečku“), který se nachází na sever od Habřiny, je geologicky dost pestrý, protože jeho centrální a východní část je tvořena kvartérními písky a štěrky, naopak ze severu, západu a jihu nalezneme turonské slínovce s polohami či konkrecemi vápenců. Spolu s Provázkem, Na prasinkách, Hořičkou a Chloumkem bývá považován za poslední výběžek Zvičiny. Na jižních stráních se pak nacházely pastviny, což lze vidět jak v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c079), tak v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA132018400), v níž je panský les i kopec zapsán jako „We Wražbé“.

Stejně tak bohatá je jeho historie, protože byl osídlen již v pravěkých dobách. Podle lidových podání by měl jeho název znamenat, že se u starých Slovanů jednalo o posvátný kopec, protože slovo vražba mělo vyjadřovat cosi jako kouzla či čáry. Jiné zdroje uvádějí to, že jde o zkomoleninu slova vražda, protože u nedaleké studánky, dnes zvané „Pod Rotemberkem“, mělo docházet k půtkám mezi služebníky z Vražby a z Rotenberka, jež často vyvrcholily krvavými lázněmi, což je však zjevný nesmysl. Již od 19. století se stal centrem zájmu různých badatelů, zejména pak poté, co bylo jeho pojmenování využito Hankou v básni Jaroslav v Rukopise Královédvorském. Nejvýraznější osobností, která se kopcem a jeho hrádkem, o němž chybějí jakékoliv písemné záznamy, zabývala, byl Jan Křtitel Erazim Vocel, který se zajímal o tuto lokalitu v 60. letech 19. století. V červnu 1908 zase navštívil Vražbu Josef Ladislav Píč. Dalším badatelem, i když pouze regionálního dosahu, byl Theodor Zouzal, jenž publikoval v „Hradeckém kraji“ 15. prosince 1909 obsáhlý článek o památkách z doby hradištní na Jaroměřsku, kde se o Vražbě také zmínil:

„Stručný přehled nálezů doby hradištné na Jaroměřsku.

Habřina.

Jeden kilometr severně obce Habřinské vypíná se až do výše 320 metrů nad mořem, plných šedesát metrů nad západní jeho svahy lemujícím potokem Hustiřanským chlum, zvaný „Vražba“. Dosti srázné, na vše strany se svahující stráně okrouhlé této vyvýšeniny, jakož i vrchol jeho sám, pokryty jsou starším jehličnatým lesem, chovajícím v šeru svém zbytky starodávného opevnění, které lid správně nazývá „na valech“ a jevících se co hradiště s dvojími, soustředně založenými příkopy a náspy z místní jílovité země zbudovanými.

Vnitřní, vyšším příkřejším násypem a tudíž i hlubším příkopem utvořené opevnění chrání poměrně malý prostor, kdežto vnější ohrazení jest nižší a val sám na straně západní směrem k potoku sesouváním stráně poškozen.

Při posledním společném s přítelem Duškou ohledání nepoštěstilo se nám najíti ničeho; týž sdělil se mnou, že kdysi nalezl zde střípky co hradištné význačné, ale zároveň nemohu opomenouti zaznamenati pověst, že zde nalezen byl při mýtění pařezů kovový předmět tvarů trojnohého svícnu, upomínající na ony, jež vyráběny za dob římských v Italii. Přijíti měl prý na Velichovka.

Malý rozměr vnitřního prostoru, nedostatek vody, jakož netknutost půdy samé odpírá jakémukoliv pomyslu na stálé osídlení nějaké; patrně to bylo dočasné útočiště menší nějaké dědiny při vpádu nepřátelském, nezanechající přírozeně jiných stop.

Klademe je do doby hradištné, ač – možno, ba pravděpodobno, že je z dob ještě starších.

As kilometr odtud na severo-severovýchod nachází se zbytky hradu „Rotmberk“ zvaného, zajisté též prastarého, an již v roce 1533 prodána co „tvrz spustlá“ zároveň se vsí Habřinskou a Chlomkem, panu Trčkovi z Lípy.

Habřina chová dále v obvodu obce zbytek malého čtyřhraného násypu, jež lze dobře označiti co vodní tvrzku.“

Od té doby se různí autoři škorpili o to, zda se zde nějaké hradiště doopravdy nacházelo. První skutečný archeologický výzkum zde provedl Ludvík Domečka, a to až ve 20. letech 20. století. Tehdy mu však byla podstrčena falza ve formě hliněných ploten s domnělým runovým písmem, takže byl jeho výzkum tak narušen, že nakonec o něm nezanechal žádné zprávy. Další průzkumy se tu začaly provádět ve 2. polovině téhož století, např. roku 1970. Nejvýraznějším z nich se však stal zjišťovací výzkum v roce 1978, kdy bylo hradiště Vražba popsáno takto:

„Hrádek má oválný půdorys, jehož vnitřní prostora má rozměr ve směru V – Z 31 m a ve směru S – J 15-18 m. Ve východní části této prostory je vyvýšený terén, který připomíná nízkou mohuly o ø přibližně 9 m. Převýšení tohoto terénního útvaru činí cca 50-70 cm. V těsném sousedství tohoto útvaru, na jižním okraji akropole byla zjištěna proláklina, která by snad mohla být pozůstatkem sondy L. Domečky. Tato vnitřní prostora hrádku byla obklopena příkopem, který je na S straně nejširší a nejhlubší; široký je 15-17 m a hluboký je cca 7-8 m. Před tímto příkopem je několik metrů vysoký a několik metrů široký val, jehož navršená kubatura je o něco menší než kubatura vytěžená při hloubení příkopu. V SV části hrádku je fortifikační soustava zesílena dalším příkopem, který je přibližně 5 m široký a 1,5-2 m hluboký. V této části můžeme předpokládat vstup do hrádku. Val je v této části podstatně snížen a mezi příkopy je prostor široký asi 15 m. Val a příkop, které existují i na jižní straně, tedy v místech prudkého svahu jsou nízké a mělké. Val byl na S straně porušen norou a rozsáhlým vkopem. Neobsahoval na profilu žádné zřejmé stopy po konstrukci. Ve valu nebyla zjištěna ani žádná kamenná destrukce.“

Výsledkem výše zmíněného výzkumu bylo zjištění hlavní budovy (paláce), nálezy keramiky ze 2. poloviny 13. století a některých železných předmětů. Objeveny byly rovněž stopy požáru, z nichž se dá usoudit, že právě takto tamní dřevěný hrádek zanikl, aby již nebyl obnoven a jeho nástupcem se nejspíše stal hrad Rotenberk, který nalezneme 1 km severně od Vražby. První zmínka o něm pochází z roku 1371 a již v roce 1588 byl pustým. Od té doby se s Vražbou mnoho nedělo, a tak zůstala dodnes ve stejném stavu. Snad jí pomohlo nejen zapsání do státního seznamu kulturních památek z 22. ledna 1964 (viz https://pamatkovykatalog.cz/hrad-hradek-vrazba-zbytky-hradu-rotemberk-a-tvrziste-habrina-2279478), ale též zřízení přírodní památky Vražba, k němuž došlo nařízením Královéhradeckého kraje č. 2/2011 ze dne 26.10.2011, o zřízení přírodní památky Vražba (kvůli záchraně populace zvonovce liliolistého, jediné lokality ve východních Čechách; viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=13914), i když přímo areál hrádku do ní nepatří. Botanicky byla totiž Vražba, dnes složená zejména ze smíšené dubohabřiny, zkoumána pravidelně od 30. let 20. století, zejména šlo o Rudolfa Traxlera v roce 1936 a Josefa Rohlenu v letech 1936-1937, takže také žádný div, že je dnes část její přírody chráněna.