Vrch Horka

Tento kopec mezi Kyjemi, Hostavicemi, Černým Mostem a Hloubětínem, který má nadmořskou výšku 255 m n. m., je nejvyšším bodem Prahy 14 a leží v oblasti, kde se střídají droby, pískovce, prachovce a jílovité břidlice ze svrchního ordoviku, býval vždy významným orientačním bodem, takže nebylo kartografického díla, v němž by nebyl zanesen. Avšak původně byl bezejmenným a později nesl stejné jméno jako zdejší lokalita - Čihadla (dobově psáno jako Czihadla), což můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru Kyjí z roku 1841 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=KRM146018410). Právě když srovnáme tuto mapu, případně jeho předchůdkyni - I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c108), s dnešním stavem, tak se oproti minulosti mnoho nezměnilo. Zeleň v podobě uměle vysazených nepůvodních dřevin a akátin se nachází téměř na stejných místech, kde se nacházely pastviny s malými hájky uhříněvské vrchnosti. Mezi ně pak byla vetkána panská pole, jež na východ přecházela postupně od 18. století do rukou místních hospodářů, přičemž nejvíce půdy náleželo k usedlostem čp. 8, 10, 13 a 17.

Jak sám původní název prozrazuje, tak se zde musely původně nacházet hluboké lesy, kde se číhalo na ptáky. Německým ekvivalentem tohoto pojmenování byl pak název "Vogeltenne". Čihadla totiž vznikala nejvíce na okrajích lesů na nějaké vyvýšenině či kopci, kde se ptáci rádi zastavovali nebo dokonce hnízdili. Středověcí ptáčníci chytali ptáky pomocí různých nástrah. Zejména šlo o různé poklopce, oka, sítě, lepy a vějičky. Lákali je však též napodobováním jejich trylků a obdobných zvuků, na což si pořizovali různé píšťaly a podobné vlastnoruční vymoženosti. Tehdy se však nechytali ptáci kvůli tomu, aby byli chováni v klecích pro radost lidem, jako je tomu dnes, nýbrž šlo především o to, že tito opeřenci byli součástí tehdejšího jídelničku, což se mohlo dít až do roku 1870, kdy byla čižba zákonem zakázána a ptactvo začalo být svým způsobem chráněno. Českým zemským zákonem z 30. dubna 1870 bylo zakázáno vybírání a ničení vajíček a hnízd všech ptáků, stejně tak jejich chytání a zabíjení. Výjimku tvořily různé škodlivé druhy, ale ani na ně si nemohl vyjít každý, nýbrž pouze oprávněné osoby s platným povolením. Ptáci, kteří se živí jen částečně hmyzem, tak ti mohli být chytáni mezi 15. srpnem a 31. lednem, vždy se svolením příslušných úřadů, majitelů či nájemců toho určitého revíru.

Pokud nepočítáme vojenské pochody těmito místy za různých válečných konfliktů v průběhu staletí, případně meziválečné plachtařské výcviky na kluzácích a modelářské závody za německé okupace, tak se jinak Čihadla do historie nezapsala, i když chybou by bylo nezmínit též nouzové přistání amerického stíhacího letounu North American P-51D-5 Mustang, k němuž došlo 16. dubna 1945 severovýchodně od vrchu (viz http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/752/). Zůstávala tak známá pouze jako významný triangulační bod, jehož revize proběhla v roce 1907. Zemědělsky byla obhospodařována až do 1. poloviny 20. století, avšak změna společenských poměrů po únoru 1948, kdy majetky místních rolníků připadly do rukou nebo obhospodařování států a s ním spojených subjektů (JZD, ČSSS), přinesla to, že se o lokalitu přestali lidé příliš zajímat, neboť se počítalo s tím, že jednou sídlištní zástavba dojde až sem, neboť zdejší půda nebyla příliš kvalitní, tak se o ni nikdo nepral, a to doslova. Ale abychom byli spravedliví, tak to nebyl první z plánů na zastavění této lokality, protože již roku 1934 zakoupil Jan Antonín Baťa Kolmanův hostavický velkostatek s jeho polnostmi a na nedaleké pláni na Čihadlech zamýšlel vybudovat rozsáhlé luxusní zahradní město s řadovými domky, náměstím, společenským domem, školou, obchodním centrem a sportovním areálem. z jehož projektu však nakonec sešlo (viz https://www.stezky.info/naucne-stezky-praha/ns-prahy-14.htm). Vše tak zůstalo v rukou přírodovědců, kterým tato místa neunikla a uskutečnili zde řadu různých výzkumů, jejichž výsledkem bylo to, že v roce 1991 došlo ke zřízení Přírodního parku Klánovice-Čihadla o celkové ploše 2222,80 ha (viz https://praha.eu/web/portalzp/w/prirodni_park_klanovice_cihadla_1743252), což znamenalo také to, že pro lokalitu byla vyhlášena stavební uzávěra. Právě součástí tohoto chráněného území se stal i vrch Horka.

Z celého okolí se stala klidová zóna. Jediným výraznějším zásahem se stalo vybudování rozhledny Doubravka XIV., jež vznikla z iniciativy radnice Prahy 14, s její stavbou se začalo v květnu 2017, zpřístupněna veřejnosti byla v červnu 2018 a na její realizaci měla zásluhu inženýrská a investiční společnost Landia Management s. r. o. jako stavebník a skupina architektů Huť architektury Martin Rajniš - prof. Ing. arch. Martin Rajniš, MgA. David Kubík, Ing. arch. Tomáš Kosnar a Bc. Miroslav Sven Nevlida (viz https://hutarchitektury.cz/blog/projekty/rozhledna-doubravka/) jako tvůrce jejích plánů z roku 2017 (viz https://www.earch.cz/architektura/clanek/studio-hut-architektury-martin-rajnis-dokoncilo-prazskou-rozhlednu-doubravka). Originální skelet 23,5 m vysokého trojbokého jehlanu, který byl po dostavbě převeden do vlastnictví městské části Praha 14, byl sestaven z akátových kulatin, což si vyžádalo též řadu specifických stavebně-konstrukčních detailů a technologických postupů. Není tedy divu, že ještě téhož roku stavba obdržela Národní cenu za architekturu v kategorii architektonický design, drobná architektura a výtvarné dílo v architektuře (viz https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-tipy-a-trendy-obec-architektu-ocenila-nejoriginalnejsi-prazskou-rozhlednu-doubravku-40237208). Ale jak to tak bývá, vše se stává terčem různých vandalů, na to je dnešní doba až příliš bohatá, takže 20. listopadu 2019 byla část objektu zapálena, ale díky včasnému zásahu hasičů nebyla rozhledna zničena kompletně, takže mohla být následně opravena a od 20. prosince téhož roku tak může opět sloužit svému účelu.

A vypravit se sem stojí opravdu za to! Nejen kvůli jedinečnému výhledu, nýbrž také kvůli zdejší i okolní přírodě. Vždyť hned pod kopcem nalezneme severozápadním směrem Kyjský rybník, obnovený v 50. letech 20. století a zrekonstruovaný pak v roce 1987; na jihu naopak suchý poldr Čihadla se Svépravickým potokem, Rokytkou a Hostavickým potokem (viz https://www.praha-priroda.cz/vodni-plochy-a-potoky/vodni-plochy-dle-katastru/hostavice/sn-cihadla/) a východním směrem jeden z dochovaných zdejších praménků - Myší pramínek (viz https://www.estudanky.eu/13871-pramen-mysi-praminek). Ale k Hostavicím a Dolním Počernicím je toho mnohem více, že se to nedá pomalu ani vše vypsat. Nejlepší je však sem vyrazit, uvidět vše na vlastní oči a udělat si vlastní názor, než jen o tom pouze číst!