Vrch Krkavec u Plzně

vrchol Krkavce  •  Fotografie (4)  • Foto: slaja

Zalesněný vrch Krkavec s nadmořskou výškou 504 m n.m. leží asi 6,5 km severozápadně od plzeňského náměstí. Zdejší jehličnaté lesy, ve kterých převažují borovice a smrky, skrývají pozůstatky lomů a jam po těžbě pískovce a kaolinu. Nabízejí romantické procházky, jejichž cílem většinou bývá vrchol Krkavce s rozhlednou a občerstvením. Kamenná rozhledna byla otevřena roku 1901. Vedle ní přibyla roku 1924 dřevěná chata, která byla později přestavěna na zděnou. S návštěvou rozhledny to nebylo vždy jednoduché. Ne ve všech obdobích od jejího otevření na ní turisté mohli vystoupat a pokochat se za jasného počasí pohledem až k šumavským vrcholům. Třeba v 50.letech 20.století byla chata s rozhlednou zabrána armádou a na dlouhá desetiletí veřejnosti nepřístupná. 

rozhledna  •  Foto: slaja

Zajímavé je, že jméno Krkavec je používáno až od roku 1659. Do té doby to byl vrch Drsník. Kopec Drsník byl zmíněn poprvé v roce 1409 jako majetek plaského kláštera. Dnes je jméno Drsník zapomenuto. Podle čeho bylo zvoleno jméno Drsník není známo, jméno Krkavec je už jasnější. Mohlo to být podle ptáků krkavců, kterých tady dříve žilo hodně. 

Krkavci vystupují v pověsti, která se vyprávěla v okolí. V dávných dobách, v době pohanské, tady bylo obětiště. Lidé sem přinášeli obětiny a pohanští kněží je obětovali bohům. Také se zde věštilo. Lidé se sem přicházeli ptát na to, co je zajímalo z budoucnosti. Kněží přinesenou oběť položili na oltář, zapálili a čekali, co se bude dít. Když krkavci přilétli a kroužili nad oltářem, byla předpověď nepříznivá. Když však odlétli a vrátili se po vykonání oběti, tak byla předpověď dobrá.

Vrch Krkavec pravěpodobně sloužil v době pohanství jako kultovní místo, bylo zde obětiště, věštilo se tady. Působili tady kněží či kněžky, kterým při svých magických obřadech pomáhali posvátní ptáci krkavci. Na Krkavci se tito ptáci stali posly zpráv z nadpřirozeného světa. 

pod vrcholem Krkavce  •  Foto: slaja

Krkavci často vystupují v pověstech, bájích, legendách i pohádkách téměr po celém světě. Mají ale rozporuplnou pověst. Někde si jich váží, jinde působí zlověstně.

Germánský bůh Ódin měl dva krkavce se jmény Hugin a Mudin. Jejich jména se dají přeložit jako Myšlenka a Paměť. Krkavci létali nad světem a sbírali novinky, které nosili svému pánovi Ódinovi. Sedli si na jeho ramena a říkali mu, co viděli a slyšeli. 

pod vrcholem Krkavce  •  Foto: slaja

V Bibli krkavec vystupuje v příběhu o potopě světa a Noemově arše. Noe vyslal z archy jako prvního krkavce, aby zjistil, jestli je někde pevnina. Krkavec pevninu nenašel. Pak Noe vypustil holubici a ta už byla úspěšnější. Tady už krkavec zklamal. Nebyl poslem dobrých zpráv. Krkavec poletoval sem a tam, dokud vody potopy neopadly, on ale vždy našel dostatek potravy a tak se nemusel na archu vracet. Církví pak byl očerňován. Místo toho, aby se vrátil na Noemovu archu, kterou lze chápat jako církev, dal přednost shánění potravy, tedy světské marnivosti. Církví pak byl označen jako odpadlík od církve.

V evropské kultuře byl pták nepříjemné černé barvy spojován se smrtí, neštěstím, temnými silami a magií, čarodějnictvím. Krkavec je známý svým mrchožroutstvím. Ve středověku se krkavci slétávali na bojiště, popraviště a jiné hromadné hroby, kde se živili mrtvolami lidí. V krkavce se mohli proměňovat čarodějové a čarodějnice. Krkavci a stejně tak havrani jsou společníky čarodějů a čarodějek. 

Jak vyplývá z tohoto popisu, byl krkavec považován za nositele, zprostředkovatele zpráv a pomocníka při magických praktikách čarodějů a čarodějek. 

A tak na plzeňském Krkavci můžeme kněží, kteří zde působili, považovat za čaroděje a čarodějky, kterým byli mystičtí ptáci krkavci vítanými pomocníky při věštění.

Čarodějnictví má většina lidí spojena s pohádkovou postavou, ošklivou babou s bradavicí na nose a černým kocourem za krkem, která ve svém kotlíku míchá škodlivé lektvary. A používá kouzla, které škodí druhým. Dnes má čarodějnictví díky tomuto obrázku bohužel spíše negativní nádech.

Jako čarodějové a čarodějnice mohou být označováni i lidé, kteří se vyznají v magii. Za magii se považují činnosti, jimiž mají být ovládány nadpřirozené síly. Lidé, kteří se v magických praktikách vyznají, jsou v podstatě moudří lidé, kteří se vyznají v působení přírodních sil. Ovládají léčitelství, znají účinky bylinek, jak kladné, tak záporné. Umí tedy vyrobit i jed. Umí věštit, ochránit před zlem, ale i zlo vyvolat. Umí udělat magické amulety a talismany, zabývají se kouzly lásky, opět jak v kladném, tak záporném smyslu. Umí zacházet s přírodními silami. Mohou přivolat déšť, zajišťovat dobrou úrodu a plodnost. Tuhle službu zajišťují jak při rodinných, tak kolektivních obřadech. Znají tzv.černou (škodlivou), tak i bílou magii (prospěšnou). V souladu se svou mravní odpovědností a v rámci služby svému společenství lidí však používají jen prospěšnou magii.

Nepředstavujme si pohanské kněží či kněžky jako dnešní křesťanské kněze, kteří vedou náboženské obřady, mše, podle přesně stanovených neměných pravidel. Představme si je jako čaroděje a čarodějky, kteří ovládali magii, tedy přírodní síly, které používali při svých mystických obřadech. Jejich magie si všímala a pracovala se všemi přírodními silami. Naopak křesťanství pozornost směřovalo pouze k jednomu Bohu. 

Rituální obřady konané zde v dávných dobách snad nemohly mít zlý charakter, protože dnes je vrchol Krkavce místo přímo nabité pěknou pozitivní energií. Možnost načerpat ji tady je pro každého. A pokud u rozhledny zrovna funguje občerstvení, tak není lepšího cíle pro pěší výlet. Pozitivně působí i procházka zdejšími lesy pod vrcholem Krkavce, snad jen příkřejší stoupání těsně před vrcholem může být pro někoho obtížnější.