Vrchovina Maleník
Turistické cíle • Příroda • Pohoří
Sedíte-li ve vlaku a jedete-li z Přerova do Hranic, za Lipníkem nad Bečvou vás jistě zaujme pohled na zalesněnou hradbu vrchů, z jejíhož okraje se vypíná mohutná zřícenina hradu Helfštýna. (Samozřejmě za předpokladu, že jste zaujali místo po pravé straně, neboť ta hradba kopců na straně opačné patří vrchům Oderským.) Za Lipníkem vlak projíždí nejhezčími místy Moravské brány a vám se otevírají další zajímavé pohledy na pohoříčko, nazývané libozvučným jménem Maleník. Ruina Helfštýna brzy zmizí v dáli, vystřídá ho silueta vysílače Telecomu, nacházející se nedaleko hlavního vrcholu „pohoří“, dál už mají zalesněné vršky kopců sestupnou tendenci a příkrými srázy spadají do kaňonu Bečvy u lázní Teplice. Možná, že po tom, co jste spatřili z vlaku, neodoláte a dostanete chuť se podívat na vrchovinku, nazývající se podobně jak ty sladké lesní plody, hezky zblízka. A určitě neprohloupíte, neboť tato oblast je protkána bohatou sítí turistických tras i cyklostezek. A kromě hradu Helfštýna, měst Hranic a Lipníka nad Bečvou nabízí mnoho dalších zajímavostí.
Moc krásná je řeka Bečva, protékající pod severními svahy Maleníku na okraji nížinaté Moravské brány, ale ještě krásnější je v okolí lázní Teplice nad Bečvou, neboť tady protéká hlubokým vápencovým kaňonem v oblasti, která dostala jméno Hranický kras. A jak známo, v každém krasu se nacházejí nějaké ty podzemní dutiny. V tom Hranickém se můžeme potěšit prohlídkou zpřístupněných Zbrašovských aragonitových jeskyní a z vrcholu protějšího srázu nad Bečvou nakouknout do útrob naší nejhlubší propasti, na jejímž „suchém“ dně v hloubce téměř 70 m se zelená hladina „bezedného“ jezírka.Kromě půvabných lázní nás zaujmou historické památky již zmiňovaných měst. Ale Maleník, to jsou také ukázkově obhospodařované lesy (v Hranicích je známé lesnické učiliště) a kus neporušené přírody, místy dokonce i se zajímavými rybníčky, malými vodopádky či skalními výchozy. Ono se tu sice najde i kousek přírody narušené (velkolom u osady Podhůra), ale to je jen nepatrný zlomek z rozlohy Maleníku.
On totiž netvoří jen tu zalesněnou část, kterou jsme viděli z vlaku, ale zaujímá celkovou rozlohu přes šedesát kilometrů čtverečních a dosahuje délky přes dvacet a šířky šesti kilometrů. Maleník je z geografického hlediska tak trochu raritou: oficiálně je podcelkem Podbeskydské pahorkatiny a náleží tudíž k posledním návrším Západních Karpat, ale ve skutečnosti se jedná o hrásťovitou kru s devonskými vápenci a spodnokarbonskými sedimenty, náležející už do Českého masívu. Maleník byl od něj oddělen průlomem Bečvy a vznikem Moravské brány. Jeho geologická podoba je velmi pestrá. Centrální nejvyšší část vrchoviny je tvořena kulmskými břidlicemi, pískovci a droby a okrajově také souvrstvími spodního karbonu. V nižších oblastech se vyskytují písčitohlinité a jílovité sedimentární horniny, které jsou prostřídány vápnitými jíly, písky anebo štěrky. U lázní Teplice nad Bečvou se pak vyskytují vápence ze křtinského souvrství. A aby toho nebylo málo – celá oblast (mimo hlavní vrcholy Maleníku) byla překryta spraší a sprašovými hlínami...