Vulcano

Vulcano: Samotný kráter, ležící na vrcholu sopky, má tvar mísovité prohlubně hluboké asi 80 m a až 500 m široké. Na jeho jižním okraji je velké fumarolové pole, neboli pás výronů sopečných plynů. Jejich teplota se pohybuje mezi 350 a 500 °C, a celá o • Fotografie (12) • Foto: davidova

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Vulcano 2: Velký kráter - Gran Cratere Samotný kráter, ležící na vrcholu sopky, má tvar mísovité prohlubně hluboké asi 80 m a až 500 m široké. Na jeho jižním okraji je velké fumarolové pole, neboli pás výronů sopečných plynů. Jejich teplota se pohyb

Vulcano 3: Velký kráter - Gran Cratere Samotný kráter, ležící na vrcholu sopky, má tvar mísovité prohlubně hluboké asi 80 m a až 500 m široké. Na jeho jižním okraji je velké fumarolové pole, neboli pás výronů sopečných plynů. Jejich teplota se pohyb

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Nejjižnější výspou souostroví, ležící nejblíže Sicilského pobřeží, je Vulcano, třetí největší ostrov archipelu. Skalnaté pobřeží a mohutný kužel sopky jsou to první, co spatří většina přijíždějících cestovatelů. Všudypřítomné vulkanické plyny nenechají příchozího na pochybách, že sopka je stále živá. Řekům byl ostrov znám pod jménem "Hiera Hephaistou", neboli Hefaistova svatyně, římané mu později dali jméno Vulcania podle římského protějšku boha Hefaista - Vulcana. Odtud pochází i výraz pro sopku ve většině západních jazyků: vulkán. Pomyslnou vstupní branou ostrova, a vlastně i celého souostroví, je přístav Porto di Levante na severním pobřeží. Jižně od Městečka leží Gran Cratere, Velký kráter, 391 m vysoký kužel aktivní sopky, ze kterého se stále valí oblaka sirných plynů. Centrální část ostrova představuje náhorní plošina Vulcano Piano, lemovaná prstencem vysokých skalisek. Nejvyšším z nich je 500 m vysoká Monte Aria, nejvyšší vrchol ostrova. Pod strmými svahy jižního pobřeží je bývalá rybářská osada Gelso. Severně od Porto di Levante vybíhá směrem k ostatním ostrovům 123 m vysoký okrouhlý poloostrov Vulcanello. V Městečku Porto di Levante, jehož dominantu tvoří dvě bizardní pestře zbarvená skaliska, se soustřeďuje většina domorodého i turistického života. Jsou zde dvě největší pláže ostrova, Obchody, pizzerie, Restaurace, půjčovny kol a motocyklů, tedy vše, co k dovolené patří. Je odtud také možné podnikat plavby lodí kolem ostrova s návštěvou Koňské jeskyně (Grotta del Cavallo) a koupáním přímo z lodi u jinak nepřístupných pláží. V těsné blízkosti Porto di Levante se nachází velké lákadlo - přírodní, neustále bublající sirné jezírko, které má velmi blahodárné zdravotní účinky. Sopečné plyny vyvěrají z mořského dna i na přilehlé pláži a činí z koupání nezapomenutelný zážitek. Sopka Největším lákadlem je ale na ostrově bezesporu Velký kráter - Gran Cratere, nejmladší ze série sopek na ostrově Vulcano. Samotný kráter, ležící na vrcholu sopky, má tvar mísovité prohlubně hluboké asi 80 m a až 500 m široké. Na jeho jižním okraji je velké fumarolové pole, neboli pás výronů sopečných plynů. Jejich teplota se pohybuje mezi 350 a 500 °C, a celá oblast je pokryta vrstvou jasně žluté usazené síry. Celý ostrov Vulcano vznikl hromaděním sopečného popela a lávových proudů během posledních asi 100 000 let. V nejstarších dobách vznikala jižní část ostrova, plošina Vulcano Piano, která tvoří dno rozsáhlé kaldery, a řetězec vrcholků okolo, včetně nejvyššího bodu ostrova Monte Aria. Během poslední doby ledové se aktivita pomalu přesunovala k severu, vznikla plošina dnešního Porto di Levante, včetně výrazných skalisek "I faraglioni" v přístavu. Od konce doby ledové vznikal v několika fázích dnešní kužel sopky. Erupce se opakovaly velmi často, v historické době přibližně každých sto let. Proto také nebyl ostrov nikdy v prehistorické trvale obydlen, protože život na ostrově byl prostě příliš riskantní. Poslední velká erupce se odehrála v letech 1888-1890. Obyvatelstvo muselo uprchnout. Prudké erupce, při kterých byly vyvrhovány i veliké kameny, se střídaly s relativně klidnými obdobími unikání plynů. Kameny, které sopka vyvrhovala, zasypaly domy, lodě i rostlinstvo. Sopečná činnost se v různých stupních intenzity udržela až do r. 1890. Období aktivity skončilo 22. 4. 1890. Spící sopkou je i poloostrov Vulcanello, který vznikl v roce 183 př. Kr., podmořským výbuchem mezi ostrovy Vulcano a Lipari, a dlouho existoval jako samostatný ostrůvek v průlivu mezi ostrovy Vulcano a Lipari. K jeho spojení s ostrovem Vulcano došlo až v 15. stol. výbuchem na ostrově Vulcano. Sopečná aktivita na Vulcanellu utichla v 16. století, poslední výdechy plynů byly zaznamenány v polovině minulého století. Ačkoliv je Vulcano již dlouhou dobu klidné, je stále pod kontrolou odborníků. Tým složený z expertů civilní obrany a Národní vulkanologické skupiny ve spolupráci s univerzitami v Catanii a v Palermu neustále sleduje procesy na sopce, změny chemického složení a teploty plynů, změny tvaru kužele, drobné otřesy způsobené pohybem magmatu a řadu dalších parametrů. Tak je možné předvídat znovuoživení sopky a v případě potřeby zahájit preventivní opatření.

Poslední aktualizace: 2.2.2011

Vulcano na mapě