Vyhlídková boží muka u Javoří

Zábřežská vrchovina svou atraktivnosti o něco zaostává za vedlejšími vrchovinami, hlavně hned za tou Drahanskou (na kterou v podstatě přímo navazuje), a pak za to celkovou Českomoravskou vysočinou, která je navíc svými nejvyššími částmi o dobrou stovku metrů vyšší oproti zmíněným vrchovinám.

Přesto i ta Zábřežská vrchovina přináší zajímavá místa, kterých si ale většinou užívají spíše místní, případně návštěvníci z dojezdových lokalit.

Jedním z takových míst je boží muka u silnice mezi Maletínem a osadou Javoří. Jde o celkem běžný zděný sloup s výklenky. Při bližším zkoumání se dá ale odhadnout, že v mukách je zřejmě zasazen nějaký podstavec z dřívější stavbičky. V dolním čelním výklenku je evidentně dodatečně zasazen litinový reliéf s Panenkou Marií, nejspíš zbytek podstavce většího litinového kříže, jaké zhusta vídáme na hřbitovech, zejména těch venkovských a méně udržovaných. V horním výklenku muk je umístěn dřevěný křížek z ukřižovaným.

V dolní části muk je nejspodněji zazděná nivelační značka a nad ní neomítnutý kámen s nějakým letopočtem, patrně 1935. Boční výklenky muk jsou prázdné. Lavička vedle sloupu láká k posezení a rozhledu. Ten je ovšem vcelku zajímavý. Poblíž vidíme pár střech blízkého Javoří, obráceně i něco z nedalekého Maletína. A protože kolem stély po silničce prochází i silniční cyklotrasa (6203) stačí popojet (nebo pojít) sotva 50 m k Javoří a otevře se nám poměrně překvapivý (pro přespolní) výhled do Mohelnické brázdy, ale i do Hornomoravského úvalu.

Tím nejvýraznějším blízkým objektem ale bude do červena laděná trestnice, hrad Mírov, kterou „neproslavil“ jen útěk vraha-nevraha Kajínka, ale věznění politických vězňů v 50. letech minulého století (kupodivu antikomunistů i komunistů, krátce i G. Husák). Nějaký čas před svým upálením tu byl vězněn i šumperský děkan Lautner…

Ale zabrusme dále do kraje. Největším městem v popředí je Mohelnice, podle obilních sil poznáme Litovel, o pár kilometrů východněji Uničov. Vyhlídka pokračuje ale dál pásmem Nízkého Jeseníku, kde bystré oko objeví Svatý kopeček, tím pádem i něco ze zástavby Olomouce. Protože mě zastihlo celkem větrné a chladné počasí (na konec května), projevil se efekt i odhalením už dosti vzdálených kopců, které už řadíme ke Karpatům (Zábřežská vrchovina je v Českém masivu). Vzhledem k odhadované vzdálenosti to jsou Hostýnské vrchy.

Ale aby nám to nebylo lít, stačí se poohlédnout víc na sever a mezi stromy odhalíme ty bližší vyšší Jeseníky, ty Hrubé s Pradědem.