Vyhlídková cesta za Zašovou

Po shlédnutí centra Zašové s jeho největšími zajímavostmi (nový „kulturák“, poutní kostel Navštívení Panny Marie, parčík s barokní sochou sv.Jana Nepomuckého, několik křížů, novodobá skulptura Valašského páru od F.Pavlici a zahrada bývalého trinitářského kláštera) jsem se vrátil zpět na hlavní silnici a po ní pokračoval směrem k severu. Tady jsem si ještě prohlédl trojici Památníků padlým a na nejbližší křižovatce odbočil napravo. Cesta se stočila okolo potoka do protisměru, přivedla mne k budově Dětského domova a od něj jsem pak stoupal k východnímu konci obce.

 

Od posledních domů se mi otevřel krásný zpětný pohled na střed Zašové, jemuž vévodil růžovobílý poutní chrám. Poněvadž se mým příštím cílem měl stát zalesněný hřeben Pohoře s Čertovým kamenem, nezbylo než pokračovat po pohodlné vrstevnicové zpevněné cestě otevřeným terénem až k půl kilometru vzdálenému hvozdu. Tady jsem nejprve prošel alejí pod Pohořem a poté už se mohl kochat velmi pěkným výhledem směrem k jihu.

 

Pod klesajícími pastvinami a lány polí (a několika většími remízky) se pode mnou nacházelo údolí Rožnovské Bečvy s odsud neviditelnou řekou. Nad ní obzor vyplňovalo pásmo Vsetínských vrchů táhnoucích se až k Valmezu, jemuž přímo naproti dominovalo lučinaté témě vrchu Podhůra (692 m), „ozdobeného“ telekomunikačním stožárem. Tento hřeben nepatří k tomu hlavnímu, ale je jakousi jeho odnoží a za ním se ukrývá hluboce zaříznutá dolina s přehradou Bystřička, dědiny Malá a Velká Lhota a rozsáhlý katastr obce Valašská Bystřice.

Jediným od Pohoře viditelným osídlením v údolí Rožnovské Bečvy byla obec Střítež s přídomkem „nad Bečvou“ s pěkným evangelickým kostelíkem.