Zajímavé skalní a kamenné útvary na sever od hřebenovky Sulov - Mosty u Jablunkova - Část 1.

Toto oblast mě neskutečně zaujala a v mnoha ohledech překvapila. Až mě napadlo, že bych si během několika měsíců mohl zkusit prohlédnout, třeba jen z dálky, všechny místa které jsou uvedeny v mapě značkou dvou trojúhelníčků. Některé by si i zasloužily znázornění pomocí táhlé skupinky obloučků – rozsáhlé mrazové sruby. Místa nevšední, neznámá a svým způsobem tajemná a klidná. Mnoho lidí zde určitě nezavítá. Byl bych i nadále rád, aby zůstaly onou oázou klidu. Delší dobu jsem přemýšlel, zda o této oblasti psát a nebo si to nechat „sobecky“ pro sebe. Nakonec vyhrál opak a svým způsobem je to i poděkování těm, kteří zase inspirovali mě k výletům do míst kde bych jinak vůbec nezavítal a nakonec se staly mou srdeční záležitostí – například „malá Hranická propast“ v Jeseníkách. Doufám, že místa, které uvedu já, budou zajímat jen malou skupinu nás „bláznů“, kterým se prakticky jen při pohledu na nějaký kámen, balvan, natož skalku nebo skálu zvyšuje tep. Mnohé z míst jsou skutečně takové, že si můžete sednout na nějaký kámen nebo na zem a kochat se samotnou PŘÍRODOU, ničím jiným nerušeni. Hned v úvodu uvedu, že v některých místech se nacházejí přírodní rezervace, případně nejpřísněji chráněné národní přírodní rezervace. Do těchto míst mé články nevedou, ale je třeba si dobře nastudovat mapu aby zde člověk náhodou nevstoupil.

 

A ač se žádné z uváděných míst nenachází v maloplošném chráněném území (NPR, PR, PP, NPP), tak je určitě na místě se chovat jako správný turista, aby se vůbec nepoznalo, že tu někdo byl. U některých míst je víc než dobré se na výlet vhodně připravit, což je vhodné nakonec vždy. Pár míst je obtížně přístupných a sestup, případně i výstup si musí každý sám dobře zvážit. Největším problémem jsou strmé svahy na nestabilním podkladu. Zkrátka a jednoduše mohou nohy velmi lehce podklouznout, aniž člověk řekne švec. Zajímavá místa jsou také sledována přírodovědci.

 

Bylo by fajn, kdyby každý, kdo se bude chtít vydat mimo vyšlapané cestičky se nechoval jako „burani“ mezi Pustevnami a Radhoštěm. Také by se nám rychle mohlo stát, že by zde mohl vzniknout „jen tak z čistajasna zákaz vstupu“. I z toho důvodu mám obavy se o některých neznámých místech příliš zmiňovat. Bohužel dnes se již kopce DOBÝVAJÍ a jen málokdo zde chodí s úctou a pokorou. Alespoň takový pocit mám já. :-(

 

No nic, mlácení prázdné slámy ničemu nepomůže a tak raději přejdu k tomu zajímavějšímu. První a určitě jedno z nejsilnějších seznámení s těmito místy bylo okolí vrcholů Sulov 943 m.n.m. a (slovenský) Súľov 903 m.n.m. a právě u tohoto se nalézá jedno z nejkrásnějších a svým způsobem i nejďábelštějších míst o kterých se zmíním. Jen málokdo si při postupu po značené turistické trase červené barvy uvědomí jak je druhé pojmenování blízko realitě. Idylka pohodové pěšinky a pocit falešného bezpečí se pro lidi, kteří zde jdou poprvé velmi rychle může změnit v šok. Pokud jsou vnímaví a dívají se i více kolem sebe, tak mohou už dříve poznat zrádnost této „rovinky“. Poznají, že ta rovinka není až tak všude. Někteří toto zpozorují až na krásné vyhlídce, jíž uprostřed pod nohama vévodí horolezecký jistící bod. Za krásného počasí můžete vidět v dálce vrchol s televizním (i radioamatérským) vysílačem nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd - Lysé hory. V tom návštěvník zjišťuje, že i špičky smrků jsou pod jeho úrovní. Slabším se může z tohoto pohledu klidně i zatočit hlava. Není ovšem ostudou sem nejít, je to jen přirozený pud sebezáchovy.

 

Pro informaci: Stojíme na nejvyšším místě tohoto dlouhého „skalního srázu“. Přesnějším popisem skalního útvaru je i jeho oficiální jméno v mapě. Jedno z nich je „Vlčí skála“ a druhé „Mrazový srub“. V nejvyšších místech se přibližuje poctivým dvaceti metrům. Nebudu ho zde popisovat podrobněji, místo si určitě zaslouží více výletů i více článků plných superlativů. V mých očích se jedná o jeden z nejvýraznějších, zatím ještě přístupných, skalních útvarů v Beskydech. Ten koho nenechávají „kameny“ klidným, by zde určitě měl alespoň jednou zavítat. Je dost reálné, že mu jeden výlet stačit nebude a Vlčí skála (spíše skály) se mu stanou skutečnou hlubokou srdeční záležitostí, mohlo by se klidně říct i závislostí. :-)

 

Více jsem o tomto, stejně tak krásném, tajemném, děsivém i neodolatelném místu napsal v několika článcích, plných samé chvály, kterých si je tento vzorový příklad mrazového srubu nepochybně hoden.

 

https://www.turistika.cz/vylety/odpoledni-a-vecerni-vylet-z-vlcich-skal-pres-nocni-velky-polom-az-do-mostu-u-jablunkova/detail

 

https://www.turistika.cz/mista/vlci-skala-ocistec-a-skalni-raj/detail

 

https://www.turistika.cz/mista/vlci-skala--1/detail

 

Až krásná knížka o televizním seriálu „Zpět k pramenům“ mi připomněla, že někde zde by se měl nacházet i pramen Černé Ostravice. Který je ten „nejsprávnější“ netuším, tedy další záminka k výletu. V mapě vidím minimálně tři nebo čtyři místa, které by bylo možné považovat za ten správný pramen.

 

Skalní či kamenné útvary se budu v následujících článcích snažit řadit do určitých společných skupin. „Nositelem“ bude většinou menší nebo větší (delší) hřeben či hřebínek, který se bude táhnout většinou přesněji nebo méně přesně jako jakási větev, rozsocha nebo prostě jen méně nebo více přesná kolmice k tomuto „hlavnímu“ hřebeni mezi Sulovem a Mosty u Jablunkova. Protože od Vlčí skály neznám další výraznější skalní útvar, který by mohl být jeho, jakýmsi symbolickým pokračováním a protože jsem o některých zajímavých místech již něco napsal už před nějakou dobou, tak toto je spíš symbolický a nezvykle krátký úvod. Podobně tajuplné místo, ve srovnání s Vlčí skálou trochu menší, ale neméně krásné je i vrchol „Kršle“ - nejnižší „tisícovka“ Moravskoslezských Beskyd. Toto je i první článek kde nedám mnoho fotek. Není důvod, spousta fotek je v právě uvedených článcích. „Mrazový srub“ je určitě nejvýraznějším útvarem, ale ani další nejsou „k zahození“.

 

https://www.turistika.cz/mista/skalnaty-vrchol-nad-krsli/detail