Zajímavosti Podhradní Lhoty

Všelikých Lhot je u nás tolik, že se jich snad ani nedopočítáme. Podhradní Lhota je ale jen jedna. Nachází se pod severozápadním úpatím Hostýnských vrchů nedaleko Rajnochovic a její domy jsou rozhozeny podél toku říčky Juhyně. Obyvatelé mají z návrší za dědinou hezký výhled na nejvyšší "vyvýšeninu" těchto vrchů - na Kelčský Javorník s novou atraktivní Rozhlednou. Ze středu obce od budovy Mateřské školky pak na strmé srázy dvou kopců, na jejichž temenech stávaly hrady Šaumburk a Nový Šaumburk. Díky staršímu z nich vlastně "naše" Lhota jako podhradní ves kdysi vznikla. Území bylo obývano už dávno před naším letopočtem, ale větší osídlení zde vznikala až s příchodem kmene Slovanů. O Podhradní Lhotě se poprvé v roce 1271 v listině zmiňuje samotný olomoucký biskup Bruno, který si nad ní vystavil veliký a rozsáhlý hrad, po němž se psal "ze Šaumburka." Tehdy se vesnička nazývala Podhradím, pozdějí Švamberkem či Lhotou pod hradem Šaumburkem.

Původní obyvatelé se tehdy živili zemědělstvím (čím jiným, že?) a prací v lese. Po zániku hradu rozvoj Lhoty odstartovala od pol. 16. století přibližně na 100 let řada mlýnů na Juhyni. Poté přišla třicetiletá vojna a všemu byl konec - dědina byla polskými vojsky vydrancována a lehla popelem. Toto vše si později s radostí zopakovali další nájezdníci - vzbouření kuruci a Prušáci, díky čemuž se o blahobytu mohlo místním jen zdát. Byli rádi, když zachránili holé životy a skromný majetek. Na nájezdníky ale už jako ovce na porážku nečekali zde v Podhradní Lhotě, ale dali přednost životu v hustých lesích okolo horního toku Juhyně. Zde si vybudovali osadu Zálhotí, což byl vlastně prvopočátek dnešních Rajnochovic. Pak se vlna válek konečně přelila a v následném míru nastal pozvolný rozvoj obce, který - s přestávkou v období II.světové války - v podstatě trvá dodnes. Dnes tuhle malou, ale hezky upravenou obec, obývá okolo 500 stálých obyvatel.

Díky zelené turistické značce, směřující do Podhradní Lhoty z rajnochovického vlakového nádraží, se obec stala nástupním místem ke zbytkům zřícenin obou starých hradů. Po jejich návštěvě možno po hřebeni pokračovat k cíli nejlákavějšímu - k nové Rozhledně na Kelčském Javorníku. Při průchodu obcí ale není třeba spěchat - neoplývá sice význačnějšími historickými památkami, ale různých turistických zajímavostí v ní najdete dost. Já osobně jsem přes obec procházel opačným směrem - z hor k vlakovému nádraží. Ale ještě předtím, než jsem vkročil do jejích ulic, nabyl jsem o ní - díky líbeznému výhledu z vrcholu mladšího z hradů - velmi příznivou představu.

Po prudkém sestupu z hradního kopce mne u cesty přivítalo několik hezkých rekreačních chalup a v obci samotné pak dvojice chráněných lip s mohutnými kmeny. Následovala protáhlá obdélníková náves. Tady stávala budova fojtství, která byla přestavěna na hostinec U Novosadů. Daleko zajímavějším objektem je ale pěkně opravená kaplička Sedmibolestné Panny Marie z 19.století, stojící v parčíku poblíž autobusových zastávek. Zde se také nachází socha Dívky se džbánem. Její autor - sochař a restaurátor Oldřich Drahotušský, ji daroval rodné obci. Poblíž mostu přes Juhyni se nachází budova z roku 1900, která bývala základní školou. Nyní slouží nejen jako Mateřská školka, ale v jejím interiéru se nachází stálá expozice sochařských děl, reliéfů a restaurátorských dokumentů již zmiňovaného slavného rodáka. Po jeho smrti tohle vše vzniklo díky manželce Janě Drahotušské-Koštovalové, Josefovi Lhotovi z Prahy a místnímu zastupitelstvu Obecního úřadu. Před školou se v malém parčíku nachází zajímavý Pomník obětem obou světových válek a před mostem socha Panny Marie Svatohostýnské z roku 1940. Za obcí stojí u potoka pěkný kříž z roku 1861.

Při stoupání po silničce na táhlé návrší nad železniční tratí se rozhodně oplatí otočit se a pokochat hezkým zpětným pohledem na vesničku, schoulenou pod dvěma hradními vrchy se strmými svahy. A také na největší dominantu Hostýnských vrchů - Kelčský Javorník, který vystupuje z okolní hanácké pahorkatiny téměř jako horská hradba. Na druhé straně pak zaujme pohled na zvláštní kuželovité vrchy, připomínající vulkány, které patří Kunovické hůrce, Světíkovu a Hradišti.