Zálší - vodní mlýn Betlém

Turistické cíle • Technické zajímavosti • Mlýn

Jeden ze zimních výletů jsme strávili v Brandýse nad Orlicí a okolí, během něhož jsme poznali spoustu památek a zajímavostí. Na úplný závěr jsme se jeli podívat na vodním mlýn Betlém nedaleko obce Zálší.

Auto jsme nechali u silnice na začátku polní cesty, která vede ke mlýnu a vydali se k němu. Ještě než jsme ke klapáči došli, odlovili jsme kešku a vzápětí jsme ocitli na hrázi rybníka Lačnov u mlýna.

Budova se nám velmi líbila, protože jsme dosud viděli pouze moderní stavby, nebo různě přestavěné mlýny. Betlém nám spíše připomínal starou chaloupku s doškovou střechou. Jelikož jsme zde byli úplně sami a navíc byla téměř tma, místo na nás zapůsobilo atmosférou starých časů minulých století.

Budovu jsme si prohlédli z různých stran a my jsme viděli podobu z přelomu 18. a 19. století. Na čelní straně ve směru odkud jsme přišli, jsme nenašli žádné okno, protože uvnitř byla mlýnice. Když jsme přišli k této stěně blíž, uviděli jsme mlýnský náhon, kterým kdysi proudila voda z rybníka. Ta jistě padala na vodní kolo s horním náhonem, ale kolo zde již nebylo, pouze pahýl. Dozvěděli jsme se, že v mlýnici se skrývá torzo staršího technologického vybavení. Zjistili jsme, že klapáč býval o jednom složení, takže zde byla mlýnská hranice, paleční kolo a kamenné mlecí složení. Teprve od roku 1926 mlynář využíval jednu válcovou mlecí stolici a hranolový vysévač od firmy Josef Prokop a synové. Při pohledu na celkem nízkou chaloupku nám připadlo neuvěřitelné, že mlýnice má čtyři patra. Zaujalo nás, že v přízemní části mlýnice je vydělena nevelká šalanda, tedy prostor k uložení nářadí, k posezení pro mleče, ale i pro případné spaní mlynářské chasy.

Za mlýnem jsme viděli, jak těsně voda obtékala vlastní budovu a kam tekla dál. Pak jsme se vrátili na cestu a na podlouhlé straně jsme spatřili dvě malá okénka, mezi nimiž se uprostřed nacházely staré dveře. Kdybychom vešli dovnitř, ocitli bychom se v síni, ze které bychom vstoupili do kuchyně. Na této straně budovy bývala světnice a světnička. Na dřevěném štítu nás zaujaly sluneční hodiny, vsazené mezi malinkými okénky. Nepřekvapilo nás, že sedlovou střechu již nezdobí došky, ale pálené tašky.

Když jsme si budovu mlýna prohlédli, dočetli jsme se, že Betlém získal své jméno údajně podle rákosových došků, které ho dříve pokrývaly. V představách prostých lidí se prý mlýn podobal betlémskému chlévu. O rákosí u rybníka tu opravdu nebyla nouze. Docela nás překvapilo, když jsme zjistili, že samotný Rybník pochází již ze 14.století a je tak mnohem starší než mlýn. Přečetli jsme si, že se jedná o roubenou stavbu s trojdílným půdorysem z poloviny 18. století. Již v roce 1757 je ale zmínka o mlýnu v Zálší, který stál zřejmě na místě nynějšího mlýna Betlém. Dále jsme zjistili, že roku 1768 koupil Augustýn Podhajský mlýn od mateře své pozůstalé vdovy.

Udivilo nás, že na mapách stabilního katastru z roku 1839 jsou naznačeny dvě vodní kola, ovšem se na současném místě, ale v zadní okapové straně. Rodina Podhajských držela mlýn Betlém do konce šedesátých let 19. století. Věděli jsme, že se na mlýnech často střídali majitelé, a ani tento nebyl výjimkou. Konečně v roce 1890 mlýn zakoupili Jan a Kateřina Mackovi a jejich potomci jej vlastnili až do roku 2007.

Přečetli jsme si také, že v poslední čtvrtině 19. století došlo k přechodu od vytápění prostřednictvím dýmníkové kuchyně na modernější sporákové. Roku 1935 si nechal mlynář Bohumil Macek vypracovat projekt na přestavbu mlýnice. Nová, celá zděná měla mít včetně podstřeší čtyři podlaží, ale k realizaci této přestavby nedošlo.

Z návštěv jiných klapáčů jsme věděli, že v období II. světové války bylo mletí zakázáno a tak ani mlýn Betlém nebyl výjimkou. Došlo k němu konkrétně ke 23.11.1941. Zaujalo nás také rodina mlynáře Bohumila Macka od února 1945 do konce druhé světové války ukrývala dva uprchlé ruské válečné zajatce ve mlýnici a chlévu.

Po válce došlo k obnovení mletí, ale v roce 1947 zemřel poslední zdejší mlynář Bohumil Macek a mlýn přestal sloužit svému účelu. Romanticky na nás zapůsobilo, že se poté vodní kolo používalo k pohonu elektrického dynama pro potřeby osvětlování mlýna.

Krásná stará budova mlýna nás ohromila a tak jsme se ani nedivili tomu, že na konci padesátých let 20.století byl mlýn zapsán do seznamu kulturních památek. Dnes slouží k obytným účelům a dodnes je zde třeba suchý záchod. Všimli jsme si lavičky pod jedním z oken a druhé u rybníka, na kterých zřejmě majitelé sedávají.

Potom jsme o kousek dál uviděli prasečí chlívek a také stodolou s malým chlévem, za kterou kdysi voda mizela mezi stromy. Chvíli jsme také kochali pohledem na potemnělý Rybník a pak jsme se již vydali nazpátek k autu. Když jsme se k němu vrátili, nasedli jsme a odjeli domů do Olomouce.

http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/429-betlem?locale=hr%3Flocale%3Dhr