Zámecká kaple sv. Antonína Padovského a Nalezení sv. Kříže v Jičíněvsi

Tato obec, dříve zvaná též jako Jitčiněves, neměla až do počátku 18. století ani zámek, natož nějakou kapli. Třípatrový zámeček s mansardovou střechou ukončenou věžičkou nechal postavit v letech 1715-1717 František Josef hrabě ze Šliků (psáno též jako Schlik) podle plánů od Jeana Baptisty Matheyho. Původně sloužil jako lovecký a teprve od roku 1908 se stal stálým sídlem rodiny. O 40 let později byl znárodněn a bez náhrady státem odebrán, aby tu od následujícího roku sídlil Kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy, poté středisko pracovních záloh a následně Odborné učiliště zemědělské v Kopidlně, jež zde mělo internát. Zpět rodině Schliků byl navrácen v roce 1992.

Ze severní strany byla k západnímu průčelí přistavěna v roce 1730 kaple zasvěcená sv. Antonínu Padovskému (dříve též Paduánskému) a sv. Kříži, protože její původce byl velkým ctitelem františkánského řádu. Kaple byla až do roku 1776 spravována farářem kopidlnsko-velíšským jako soukromá zámecká kaple. Když byla v roce 1776 utvořena fara ve Velíši, byla Jičíněves přivtělena k ní. Zároveň byla zdejší kaple prohlášena za veřejnou a velíšský farář byl zavázán každou neděli a každý zasvěcený svátek v kapli sám nebo se svým kaplanem sloužit ranní mši svatou a za živé i zesnulé příslušníky knížecího rodu Esterházského i hraběcího Weissenwolfského obětovat modlitbu, začež mu proti odvádění daní bylo spřízněno užívání zádušních pozemků kosteleckých a 2 robotníků k dovážení duchovního každou neděli a každý svátek, což bylo zajištěno zřizovací listinou (Errections Instrument der Welischer Pfarre), jež byla zanesena do zemských desek. Kaple měla tehdy řídkou a vzácnou výsadu, že v ní dovoleno se šetřením církevních předpisů, tj. slušným ozdobením svatostánku, udržováním tzv. věčné lampy, stále chovat sanctissimum (svátost oltářní), kteréžto privilegium vymohl hrabě František Josef ze Šliků u apoštolské stolice v Římě listinou papeže Klimenta XII. z 19. září 1736, jež byla publikována 31. března následujícího roku královéhradeckým biskupem hrabětem Vratislavem z Mitrovic.

Časem kaple přestávala stačit, a tak v roce 1827 byla zvětšena přístavbou sakristie a presbytáře. Do té doby se převlékal kněz za oltářem. Uvedeného roku však byla prolomena zeď východním směrem a z vedlejšího dřevníku byla upravena sakristie. Dále byl zrušen starý oltář a obraz sv. Antonína Paduánského byl odstraněn a umístěn na stěně nad vchodem ze sakristie do kaple. Nový oltář od novopackého řezbáře Antonína Suchardy sestával z vysokého, umučeným Spasitelem v životní velikosti opatřeného kříže a dvojice andělů, na oltářní menze po stranách tabernáklu klečmo umístěných. Až na onen kříž bylo vše pozlaceno. Kazatelna byla jednoduchá bez jakéhokoliv ornamentu. Od té doby se jedná o jednolodní stavbu s obdélníkovým půdorysem a s presbytářem, jež je sklenuta plackami a vně je členěna lizénami. V roce 1886 (některé prameny uvádějí až rok 1887, tehdy byl asi dodán přímo nástroj) se postaral hraběcí hospodářský rada Karel Čespíro navíc o pořízení varhan, které zhotovil Josef Kobrle ml.z Lomnice nad Popelkou. Tento nástroj vyšel na 467 zl. Zároveň následně vymohl roční plat varhaníku, kterým byl zdejší učitel. Časem sloužila jen různým slavnostním obřadům, zmiňme panychidu za zemřelé hraběcí manžele v březnu 1925, protože František hrabě Schlik z Pasounu a Holíče zemřel 30. ledna 1925 ve Štýrském Hradci a jeho manželka Berta Roxerová 27. února téhož roku v Jičíněvsi. 4. května 1927 vyzváněl slavnostně zdejší zvonek u příležitosti návštěvy Msgre. ThDr. Jana Nepomuka Sedláka, pražského pomocného biskupa a kapitulního děkana. V té době došlo rovněž k obnově stavby. Její další oprava byla zahájena v roce 1953. Od 6. února 1964 je spolu s celým zámkem památkově chráněna, neboť byla zapsána do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/zamek-772478), aby její další rekonstrukce probíhala od 90. let 20. století.

Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu, jež je svou východní zdí připojena k zámku, aby měla tehdejší vrchnost snadnou cestu na své modlitby nebo jiné obřady Páně, případně byla chráněna před rozmary počasí v podobě deště, větru či sněhových vánic. Zakončena je na severní straně pravoúhlým presbytářem, přičemž loď je sklenuta 2 poli pruské klenby na toskánských pilastrech, presbytář má českou placku a sakristie pruskou klenbu.

Zařízení je nevýrazné, vzhledem k oblibě františkánského řádu ho nikdy nebylo v kapli tolik jako jinde a během času byla část z něho ukradena nebo přemístěna jinam, pokud nepočítáme některé zničené věci, a to zejm. za komunistického režimu, kdy přestala kaple sloužit svým účelům. Většina z něho je pseudoslohová a jeho tvůrcem je sochař a řezbář Antonín Sucharda z Nové Paky, zejména však jde o oltář s křížem s Ukřižovaným Kristem a dvojicí andělů. Nejvýraznějším objektem je pak obraz sv. Jeronýma z roku 1714, ale za vidění stojí i novodobý zvonek, který je zavěšen v malé oplechované sanktusové vížce. Jako zajímavost je třeba na závěr uvést, že kaple měla značné jmění, z něhož se mnohdy hradily opravy jiných sakrálních objektů, např. kostela sv. Václava ve Veliši.