Želízy

Obec Želízy leží ve Středočeském kraji v severozápadní části bývalého okresu Mělník a dostanete se tam, když z Prahy pojedete za Mělníkem po silnici směrem na Českou Lípu. Obcí procházejí jednak hranice dvou chráněných území, a to Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a přírodního parku Rymáň. Želízy rovněž protéká říčka Liběchovka, na jejíchž březích se na sever od obce rozkládá přírodní rezervace „Mokřady Dolní Liběchovky“, kde CHKO Kokořínsko vybudovalo v roce 2002 Naučnou stezku. Naučná stezka v roce 2009 zrovna nebyla v nejlepším stavu, ale zkuste si ji projít. Území obce je tvořeno dvěma katastrálními územími Želízy a Sitné, kde na ploše 1107 ha žije v současné době téměř 500 obyvatel. Část Sitné je od silnice vedoucí z Mělníka do České Lípy trochu jinde a tak si jen zapamatujme, že zde od roku 1995 byla vyhlášena státní památkovou zónou pro svoji původní architektonickou strukturu a rychle se vraťme do našich Želíz.



Želízy si pozornost totiž zaslouží, neboť jsou častým turistickým místem především zásluhou sochařského umění Václava Levého, který v první polovině 19. století vytvořil v okolních pískovcových skalách komplex plastik. Ty zajímavé najdete při Brocenské cestě, kde jsou útvary nazvané Harfenice, kaple Máří Magdaleny a relief Hada. Nad Želízemi pak ční obrovské Čertovy hlavy, najdete tu však i další zajímavost jakou je Klácelka.

Z význačných osobností v minulosti přímo v obci žili německy píšící spisovatel Franz Kafka, který bydlel ve Stüdlově penzionu v letech 1919 a 1923 a až teprve v roce 1999 mu zde byla odhalena pamětní deska. V Želízích žil ještě profesor a hudební skladatel Josef Křička, který byl prvním českým kronikářem obce. Jako skladatel svá hudební díla věnoval převážně mládeži.

Trocha historie nikoho nezabije

Želízy jsou starou slovanskou obcí. Písemnou zmínku bychom už našli z roku 1360, kdy Mikuláš Pátek ze Želez pronajal svůj zdejší statek klášteru premonstrátů na Strahově. Součástí obce je bývalá ves Malý Hubenov, o níž první písemná zmínka pochází z roku 1376. Tato ves byla ve třicetileté válce v sedmnáctém století zcela zpustošena a vylidněna, ale byla znovu osídlena a to sice až koncem osmnáctého století.

Původ názvu obce Želízy není dosud plně objasněn. Nejspíše je však odvozen od železitých pramenů, které se zde v minulosti nacházely.

Želízy až do počátku sedmnáctého století vždy patřily českým občanům. Potom se však obec začala postupně poněmčovat. Došlo to až tak daleko, že před první světovou válkou žily v obci jen tři české rodiny. Tento proces pokračoval i po vzniku Československé republiky v roce 1918. Ještě v roce 1921 se v obci k české národnosti přihlásili jen 23 občané. Proto není divu, že první česká škola byla v obci založena až v roce 1927. V letech 1938-1945 byly Želízy součástí tvz. Velkoněmecké říše. Hranice mezi říší a protekorátem byla například na konci Želíz v parku na cestě do Dolní Zimoře, kde donedávna ještě byly k vidění zbytky závory, kterou za války hlídal německý voják. Vyřešení národnostní otázky přinesl až rok 1945, kdy na základě rozhodnutí vítězných mocností byli němečtí občané z obce odsunuti do Německa.

Podle nejstarších doložených písemností měla obec v roce 1843 celkem 51 dům a 306 obyvatel.

Ovšem již v devatenáctém století byla obec považována vzhledem ke své krásné poloze a okolí za klimaticky léčebné letovisko. Malebné okolí s bohatstvím lesů, příznivé podnebí a úhledná úprava obce lákala již tehdy hosty k pobytu.

Friedrich Bernau ve své knize "Der plitische Bezirk Dauba" z roku 1888, která je citována v obecní kronice, píše o obci: "Cizinecký ruch je na výši. V několika posledních letech zde přebývá 50 letních hostů nepočítaje nespočet turistů, kteří zde najdou kořeněný lesní vzduch a ve zdejších pískovcích vyhledávají vytesané figury".

Nutno dodat, že celá řada před druhou světovou válkou vystavěných budov patřila pražským Židům, kteří ti prozíravější před zrudností nacistů utekli za oceán, ostatní většinou byli umučeni v koncetračních táborech. Před druhou světovou válkou do Želíz jezdilo i několik set hostí a tak, se zde uživili i takové profese jako zahradník, který se staral o okolí zdejších vil.

Svůj rekreační charakter si obec zachovala dodnes.

Po roce 1945 zde bylo vybudováno nemnoho rekreačních chat a vystavěn byl zde i kemp s chatkami a koupaliště. Před rokem 1990 zde dokonce pravidleně končil zastávkový autobusový spoj z Prahy, který do Želíz zajížděl třikrát denně, dále zde zastavovaly další spoje z Prahy vedoucí dál na sever republiky. V obci byl obchod, hospoda, fungovaly zde některé služby. To se za posledních dvacet let změnilo. V obci zastavuje jen minimálně autobusových spojů z Prahy, není zde obchod, ale zůstala zde však možnost stravování za přijatelné ceny ve zdejší hospodě.

Dopravní dostupnost pro nemotoristy je proto do Želíz obtížnější, ale do Prahy lze odjet ještě z nadalekého Liběchova a to dokonce nejenom autobusem, ale i vlakem. Ze želízské návsi však vede značená cykloturistická trasa vedoucí do oblasti Kokořínska, která je od května do října hojně využívána.

Zkrátka a dobře Želízy autem nemusíte jenom profrčet ...

Autor turistického cíle vedoucího čtenáře do obce Želízy má v úmyslu tento příspěvek časem patrně více rozšířit a tak se někdy zase podívejte, jak nabobtnal.