Zřícenina hradu Oparno

Na z pararul a rul složeném kopečku, dříve zvaném jako Schlossberg, na sever od stejnojmenné vsi nad údolím Milešovského potoka se nachází zříceniny středověkého hradu v podobě jakési podkovy, u jehož zrodu měl stát šlechtický rod Kinských, tehdy ovšem ještě psaných jako Vchynských z Vchynic (podle vsi, odkud vyváděli svůj původ), přičemž své pojmenování měla ves i hrad obdržet od teploty zdejší půdy, alespoň podle našich předních toponomastiků. Podle lidových zkazek to však bylo tím, že se vždy nad údolím výše jmenovaného potoka válely mlhy a různé opary, které pak stoupaly až do výše hradu a dále nad něj, takže se mnohdy vzdáleným pozoroivatelům tvářil tak, jako kdyby vystupoval jako jakýsi maják z mlhy.

Podle všeho vznikl tento objekt na místě slovanského hradiště, jež se časem přetvořilo v jakési dřevěné a posléze kamenné opevnění, o němž je poprvé zmínka v roce 1276, kdy Přeslav z Újezda postoupil ves Veselí celskému klášteru. Tehdy se však o lokalitě hovoří pouze jako o hoře Hrádek, ale z tohoto pojmenování můžeme nepřímo vyvodit, že tam již v té době hrad v nějaké podobě stával. K tomu se navíc v jeho blízkosti od pravěku do středověku těžívaly porfyry, jež nalezneme i v samé dochované hradbě.

Profesor August Sedláček tvrdí, že sám hrad v dnešní podobě byl založen Smilem z Vchynic, který měl k roku 1354 sídlit na Oparně, alespoň podle svého predikátu. Tomuto období by také napovídal původní název Wopparna, kdy dávali naši šlechtici svým sídlům ryze německá pojmenování, případně se tímto jazykem inspirovali. Po jeho smrti zdědila otcovské majetky šestice jeho synů, přičemž vchynské zboží s Oparnem připadlo Smilovi mladšímu. Ten se spojil se svým bratrem Martínkem, jehož syn Smil po smrti obou jmenovaných převzal v roce 1417 Opárno (v některých pramenech se hovoří, že ho převzal již o 10 let dříve) a o rok později mu bylo králem Václavem IV. potvrzeno vchynské a medvědické zboží po zemřelých Smilu z Vchynic a jeho bratru Bohuslavovi. To bylo sice vyhlášeno jako odúmrť, ale "Smil dokázal lepší právo", takže je obdržel na opravu a ochranu lovosického zboží i s pastvami a lovy na něm. Smil z Vchynic mladší, též nazývaný jako Smilek, byl zmíněn ještě v letech 1430-1455 a podle všeho zemřel bez potomků, neboť jeho dědicem se stal Jan Dlask ze Vchynic, o němž mizí záznamy roku 1472. Po něm držel Oparno kolem roku 1486 Bohuslav Dlask ze Vchynic, o němž máme poslední zprávy v roce 1515.

Během jeho vlády nad Oparnem bylo toto zboží rozděleno na 2 části, protože jako jeho spolumajitel byl zmíněn Bohuslav ze Žeberka a na Opárně. Jak to bylo s hradem, jestli byl také nějak rozpůlen, tak to nevíme, ale je to pravděpodobné, neboť Jaroslav, Adam, Zikmund a Vilém Dlaskové ze Vchynic, snad synové předem jmenovaného, prodali před shořením zemských desek polovinu pustého zámku Oparna, tvrze Vchynic a k nim příslušného zboží Albrechtu Kyšperskému z Vřesovic, čímž zůstala při Vchynicích a s nimi byla pak připojena k lovosickému panství. Druhá polovina tohoto zboží, jež byla ve vlastnictví Bohuslava ze Žeberka a na Opárně, se nějak dostala Bořitům z Martinic. Zmínku o tom, že hrad Opárno byl v jejich majetku, tak to se dozvídáme roku 1536 při dělení Volfa a Jana z Martinic, když se oparenské a vchynické zboží dostalo do rukou Volfa z Martinic. V té době však byl hrad již nějakou dobu pustý. Nějaký čas pak zůstalo Oparno v rukou tohoto rodu a později přešlo na Leskovce, čímž se stalo pevnou součástí vchynského panství.

Sám hrad byl ještě v roce 1502 v neporušené podobě a k jeho opuštění došlo v období let 1520-1530, kdy již nebylo o něj pečováno, takže postupně pustl, i když zajímavé jsou jeho prolomené zdi, které nevypadají na samovolný pád, nýbrž jakési úmyslné zboření v nám neznámé době. Vysvětlením by mohlo být to, že sloužil v 18. a 19. století jako stavební materiál pro obyvatelstvo z celého okolí, ale tato devastace by vypadala určitě jinak. Jak a co se s ním stalo, tak to se nám nedochovalo. Jeho romantického položení bylo později využito při zřízení malého letního hostince, který byl od roku 1842 navštěvován o nedělích a v různých svátečních dnech hojnými návštěvníky, ať již z blízka, tak z větší dálky, jimž se líbily pohledy na Lovoš, na žernoseckou stranu a i opačným směrem k Milešovce a Kletečné. Ještě předtím se na něj vydal básník Karel Hynek Mácha, o čemž máme zmínku v seznamu "hradů spatřených" v jeho zápisníku, kde je Oparno zaznamenáno pod číslem 31. Poté se opět na hradní areál zapomnělo a teprve 1. září 1964 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/zricenina-hradu-18359891) a tuto památkovou ochranu neztratil do dnešní doby, kdy ho můžou obdivovat všichni návštěvníci, kteří se sem vydají po zelené turistické značce, případně se na ni napojí stezkou okolo stavení čp. 8 přímo v Oparně, nehledě na naučnou stezku, jež od roku 1981 spojuje Lovoš s Oparenským údolím a zříceninou hradu Oparno.

Jak dnes tato zřícenina hradu, který podle některých autorů "nepřečkal nástup renesančního způsobu života", vypadá, tak o tom nám nejlépe hovoří Ladislav Svoboda ve své stati "O plášťových hradech" z roku 1995: "Opárno - stavba (asi 630 m2) je považována za klasickou ukázku hradu s plášťovou zdí z 1. poloviny 14. století (Durdík, 1992, heslo Opárno). Obalová zeď má sice široce zaoblená nároží a tloušťku kolem 2 metrů, méně přesvědčivá je však její výška s dochovanými zbytky cimbuří. Hradba je po ochoz jen asi 11 metrů vysoká, takže zástavba by musela být pouze jednopatrová. Přístupová šíje se poměrně záhy zvedá a hrad je tak dosti zranitelný." Na dokreslení je třeba ještě citovat Emanuela Pocheho v jeho "Uměleckých památkách Čech": "OPÁRNO /Litoměřice/ hrádek připomínaný r. 1354, v 16. stol. pustý. Vnitřní hrad tvaru protáhlého lichoběžníku se zaoblenými nárožími, dnes bez dělících zdí, ohradní zeď se zbytky cimbuří. Původní přístup k hradu od severu úzkým parkánem, sevřeným třemi branami a chráněným na již. straně příkopy, které převyšují úzký skalní hřeben. Stavba zaoblením nároží typická pro 1. pol 14. stol."