Zřícenina hradu Rabštejnku

Tento hrad bývá nazýván jako Rabštejn i Rabštejnek (dobově psáno Rabstein a Rabšteinek; ještě v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 i v jeho 2 dalších následovnících, viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c147, stejně jako v indikační skice stabilního katastru z roku 1839, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR240018390, tak v jeho reambulaci z roku 1870, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_3604_3), ale dnes se užívá vzhledem k vícero hradům téhož pojmenování právě druhý název. Obě tato jména byla odvozena od jeho původního názvu Rabenstein (= havraní kámen), který se udržel až do poloviny 15. století. Před rokem 1400 ho měl držet Jan z Orle a z Rabštejna a po něm kolem roku 1404 Jetřich z Orle. V roce 1405 si odúmrť vyprosil od krále Slavibor řečený Vrš, ale následně byl hrad darován Matěji Holci z Nemošic, čemuž však bránili Vítek z Tuněchod (jménem svým i ve jménu sirotků po Mikuláši z Orle) a žestocký plebán Pavel (jménem Jetřicha a Jana Pyska ze Žestok). Královo rozhodnutí však zůstalo v platnosti, ale dědičné právo zůstalo při pánech z Orle, kteří spoludržitele nakonec vyplatili. Za husitských válek tu seděl Aleš z Orle, jenž prodal hrad Rabštejn s poplužním dvorem a dvory kmetcími, poplužní dvůr a dvůr kmetcí v Sobětušicích (dnes Sobětuchy), dvory kmetcí v Rabštejnské Lhotě a polovinu vsi Týnce (dnes Smrkový Týnec) Hertvíkovi z Ostružna, jenž si v roce 1430 přidal do predikátu "seděním na Rabštejnku". Vzhledem k tehdejším událostem však nedošlo k zápisu této věci do zemských desek a ani k praktickému odevzdání tohoto zboží. K tomu došlo až o 7 let později, ale již ne výše jmenovanému Hertvíkovi z Ostružna, ale jeho dědici Vilému z Ostružna, a to za 500 kop grošů.

Ten si poté rovněž zvolil přídomek "z Rabštejnku" a zmínku o něm máme z roku 1440, kdy se zúčastnil čáslavského sjezdu, na němž se přidal k landfrýdu, který vznikl sjednocením kouřimského, čáslavského, hradeckého a chrudimského kraje. Někdy před rokem 1446 prodal Rabštejnek s dalšími okolními majetky Vaňkovi z Vlkova, ale do zemských desek byl tento trh zapsán až 5. prosince 1450. Za krále Ladislava Pohrobka se při hledání odúmrti zjistilo, že právo na Rabštejnek měl po svém bratru Mikuláši Pyskovi ze Žestok a dalších příbuzných. Díky tomu si odúmrť vyprosili v roce 1454 Petr Kdulinec z Ostromíře a Vilém ze Dřela, jež byli potomky pánů z Orle. Svých práv, zapsaných 1. dubna 1454, se však nakonec o 2 roky později vzdali a postoupili je Soběslavu z Miletínka, čemuž se protivili Václav z Května (snad šlo o Vaňka čili Václava z Vlkova, alespoň podle prof. Augusta Sedláčka) a Hertvík z Ostružna. Ti také nakonec celé rabštejnské zboží obdrželi.

Kolem roku 1484 držel Rabštejnek Zikmund Šárovec ze Šárova, v roce 1508 Jiřík z Kunčího a roku 1510 Zdeněk ze Šárova, který se rozdělil o majetky svého otce Zikmunda se svým bratrem Václavem starším, jemuž připadly Slatiňany. Polovinu rabštejnského zboží pak postoupil své manželce, po níž ji zdědily Dorota a Kateřina ze Šárova. 25. září 1538 prodal Zdeněk ze Šárova svůj rabštejnský díl městu Chrudimi a 27. února 1540 udělaly podobný krok obě předem zmíněné sestry, takže hrad Rabštejnek se dvorem se dostal do rukou chrudimských měšťanů, kteří však o vše přišli v roce 1547, když se zúčastnili vzpoury proti králi Ferdinandu I. Již 19. listopadu 1547 připadl Rabštejnek Janu z Pernštejna na Helfenštejně, jenž koupil velké množství na východě Čech císařem zkonfiskovaných majetků. 9. prosince 1547 prodal Rabštejnek s dalšími okolními majetky Heřmanu Lhotskému ze Zásmuk (zapsáno až 21. července 1548), který ve svém kšaftu z roku 1554 přenechal rabštejnské zboží synovi Ctiboru. Po Heřmanově smrti postoupila vdova a poručnice svých dětí Barbora Lhotská z Ronovce panství v dluhu 5 750 kop grošů českých Jindřichu Fráňkovi z Liběchova a na Stráži. Tato dohoda byla po dosažení plnoletosti potvrzena v roce 1555 Ctiborem Lhotským ze Zásmuk. Po 5 letech však Jindřich Fráněk z Liběchova a na Stráži zemřel a poručnicí jeho neplnoletých synů Václava a Jana se stala vdova Alena z Hodkova. Když poté dosáhli plnoletosti, připadl Rabštejnek Václavovi Fráňkovi z Liběchova a na Stráži. Ten však nebyl dobrým hospodářem a uměl jen kupit dluhy. Výsledkem bylo to, že 21. října 1575 postoupil slatiňanskou tvrz a zámek Rabštejnek Bohuslavu Mazancovi z Frymburka, jenž zemřel 10. ledna 1589 a byl nejspíše posledním, kdo na hradě trvale žil, i když již v roce 1585 byl hrad označen jako zpustlý a podobně také v trhové smlouvě o slatiňanské panství z 27. října 1595, kdy ho bratři Jan a Karel Mazancovi z Frymburka prodali Zikmundu Karlíkovi z Nežetic ("zamek pusty Rabssteinek"). Stejně dopadl i dvůr pod hradem, který byl zmíněn jako chatrný již roku 1547.

Po třicetileté válce bylo panství Karlíkům z Nežetic zabaveno a sám hrad postupně podléhal další zkáze, když kameny z něj byly používány jako stavební materiál po celém okolí. Kolik starých stavení a stodol vzniklo z jeho zdí, o tom se můžeme jen dohadovat. Další život mu vdechl v polovině 19. století až Vincenc Karel kníže z Auerspergu, když přebudoval zříceninu do romantické podoby, obdobně jako nedaleký Oheb. Tehdy tu vznikla dvojice hradních místností, rytířský sál a komora. Vše bylo centrem zájmu nejen zdejší vrchnosti, ale na Rabštejnek mířily i davy turistů, školních výletů i spolkových výletů, např. roku 1887 sem zavítali pardubičtí sokolové a v roce 1896 členové mužského zpěváckého spolku Pernštýn v Pardubicích. První výzvy o záchranu zříceniny můžeme zaznamenat roku 1934, kdy se objevila v tisku řada rozličných článků na toto téma. Rok 1945 však přinesl zabrání veškerého majetku Auerspergů a sám stát neměl zájem o tuto hradní zříceninu, neboť pro ni neměl využití. Jejím vlastníkem a správcem se staly Státní lesy, hospodářství Nasavrky. V té době postupně zmizelo z hradu vše, co bylo nějak využitelné. Přesto byl 24. ledna 1964 zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/hrad-rabstejn-rabstejnek-zricenina-12875395).

Co se neztratilo, tak bylo zničeno, zejména mělo jit o nábytek a kachlová kamna, později i o neorománská kamenná ostění oken a rozebrány byly též střechy. Tak to tu vypadalo v roce 1976, alespoň podle telefonické zprávy Ing. Bohumila Klabíka, projektanta z Chirany. Hrádek tedy byl opětovně pouhou zříceninou a na dobré časy se mu svitlo až roku 2014, když byl Vítem Novákem, Alešem Sýkorou a MUDr. Miroslavem Gregorem odkoupen od Lesů České republiky, kteří se s pomocí ministerstva kultury, pardubického hejtmanství, obce Rabštejnská Lhota i dalších nadšenců pustili do jeho obnovy. V roce 2020 nahradil MUDr. Miroslava Gregora Petr Šotta a o rok později zůstali vlastníky pouze Vít Novák a Aleš Sýkora (viz https://hrad-rabstejnek-na-chrudimsku.webnode.cz). A jak jim v jejich úsilí pomoci? Když ne nějakým tím obnosem, tak určitě přinesením nějakého toho kamene z údolíčka pod ním, což nikoho nezabije. Není tolik takových nadšenců jako výše zmínění a můžeme jim přát jen to, aby se jim podařilo to, co si předsevzali a bylo stále méně těch, kteří by jim v jejich dílu překáželi nebo škodili!