Zubrnická museální železnice.

Turistické cíle • Technická památka

Pošmourné počasí několika posledních dní ,mě zužilo prostor na nějaké dlouhé výlety. Takže volba na nedělní výlet padla na Zubrnickou museální železnici.

Snad nebude vadit, pokud se budu věnovat jen jí a vynechám místní pověstný skanzen. Jak jinak dorazit na místo než stylově, vlakem. O víkendu jezdí motoráček ze stanice Ústí nad Labem - Sřekov až přímo do Zubrnic. Vozidla se tam střídají, ale rozhodně pojedete něčím co má v "rodném listě" datum narození na přelomu 50 tých let minulého století.

Už jízda po samotné trati stojí za to. Letos přišel podzim dříve a tak se při stoupání motorového vozu po trati, můžete kochat protějšími kopci, co ze pomalu už zabarvují do pestřejších barev než je jen zelená.

Pokud se vykloníte z okna, tak si všimnete že na trati se stále ještě pracuje, hromádky nového štěrku na podbíjení kolejí, nebo i hromady zbytků bývalých pražců čekajících na odvoz. Do toho všude samá příroda a zvuk kloktajícího motoru tomu dává tu správnou atmosféru.

Ale to už jsme zastavily na nádraží. Při výstupu, jste téměř naproti vchodu do expozice. Vejdete li dovnitř a zabočíte do leva náhle se octnete v kanceláři výpravčího, jak se slengově říká " v dopravě"

Ta je zaměřena na 20 až 50 léta minulého století, mohutný trezor , velký kancelářský stůl s různými proprietami používanými pro administrativu až po takovou dnes nezvyklou věc jako je telegraf.Na háčcích různě rozvěšené ruční návěstidla a z polic na Vás shlíží petrolejové lampy různých tvarů a barev.

Ve vedlejší místnosti jsou vkusně rozvěšeny fotografie a dokumenty z provozu trati a různé služební pomůcky co se mnohdy používají dodnes.

Kdo však vejde do čekárny zažije přesun do padesátých let. Budovatelské plakáty se mísí s instrukcemi o bezpečnosti práce a všemu tak kraluji váha na zavazadla. Ale tím oční hostina nekončí, venku na rampě vcházíte do bývalého skladiště.

Typy kolejnic a podkladnic, spolu se skloníky a záplavou mnoha cedulí, vitrín, fotografiemi a malým kolejištěm s jezdícím modelem vláčku a nad tím vším obraz mocnáře Františka Josefa I.

Pokud máte dojem že je to vše, jste asi v polovině, kousek od nádraží jsou ve vozech ještě další expozice zabezpečovacího zařízení atd. A pokud se dáte na druhou stranu a minete dřevěné záchodky ( doporučuji nakouknout ) přiblížíte se ke skladišti, kde jsou odstaveny různé drezíny. Mnohé poznáte určitě z filmu Rebelove. Stojí za to nakouknout dovnitř řádně, zas záplava různých cedulí, nářadí a informačních panelů, ne tady netrpíte nedostatkem informací.

Tak a teď uzrál čas na čaj nebo kávu, takže možnost je sklouznout dolů do vsi do hospody a nebo vejít do prodejny suvenýrů. Nejvíc mě překvapilo krásné teplo z kamen, praskající dřevo v nich. Potěšilo mě že je na výběr z mleté i instantní kávy ale i čaj jak zelený tak černý tam má své místo. Z police na vás jukají plechovky piva takže dehydratací zde trpět nebudete.

Ale jako v každé takové prodejně je i množství pohlednic, magnetek, publikací a různých sběratelských věcí. Můžete zdejší nadšence podpořit i koupí pamětního hákového hřebu. Peníze za něj jdou do renovace trati.

Personál jak ve vlaku tak ve stanici byl pohodový, vstřícný ochotný. I to umí turistu potěšit a den si více užít. Tímto zdravím a děkuji za jejich služby.