Cukrárna Lucius v obci Syrovice

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografie)

Při jednom z výletů po jižní Moravě jsme projížděli obcí Syrovice. Vzhledem ke krátkému „y“ jsme v této obci sýr nehledali, ale objevili jsme něco báječnějšího.

Úžasné dortíky, ňaminková zmrzlina a báječná káva. A k tomu příjemná a ochotná obsluha. Škoda, že to tam máme tak daleko z Karlových Varů. Kdo však bydlíte poblíž nebo se budete toulat tím krajem, tak určitě přibrzděte. Stojí to opravdu za to.

A na závěr pohádka o Luciusovi, kterou mají na svých stránkách:

„Co jen s tebou uděláme?“ zatahal se za rezatou bradku Pán strašidel. Mračil se na malého tvorečka, který se sklopenou hlavou stál před ním.

„Ale když ony všem chutnají…“ ozval se tichý Luciusův hlásek.

„To ale přeci není ani trochu strašidelné, ani pekelné, ani děsivé – péct dortíky a laskominy!“ rozkřiknul se Pán Strašidel, až to znělo jako by zaburácel hrom.

„Podívej se na Laduvouse, Aduhnáta nebo Miškvora…to jsou aspoň strašidla! Dupou, funí, křičí, skučí, hlučí a člověk s nimi klidu nemá! Ale ty? Ty mi tady všechna strašidla vykrmuješ sladkostmi.“

„A…a co kdybych pekl mezi lidmi?“ prolomil Lucius ticho nesmělým hláskem.

„Jsi strašidlo Luciuisi, ne cukrář.“ Zaburácel Pán strašidel pod rezatými fousy.

„Ale…ale co když to budou dortíky plné neplechy? Kdyby byly ty sladkůstky hříšné dobré? Ani pak by to nešlo?“ zkusil Lucius přesvědčit mocného vládce znovu.

Pán strašidel si prvně odfrknul nad tím, jak hloupý nápad se mu to zdál být. Jenže mezi strašidly byla hříšná úmluva – každý má své řemeslo dělat tak, jak mu jde nejlépe. A jestli něco byla pravda, tak to, že Luciusovi šlo pečení. Ten nápad poslat Luciuse do světa lidí měl své výhody. Pohádkové tvorstvo by přestalo mlsat a začalo by víc strašit. Navíc by pán Strašidel nepřišel o své oblíbené dortíčky, které měl tak rád. Lucius by mu určitě nějaký rád někdy přinesl…, jak tak nad tím Pán strašidel přemýšlel i jemu se ten nápad začal líbit.

„Hmmmm, možná by to šlo. Zatím to zkusíme.“ zadíval se malému nezbedovi do tvářičky a pokračoval: „Vybereš si jedno místečko na zemi, kde budeš dělat po čertech dobré sladkosti pro lidi. A aspoň jednou za měsíc se tam vplížíš a vymyslíš nějakou neplechu, kterou oči lidské v řemesle cukrářském ještě neviděli, je ti to jasné? A budeš se mi hlásit!“ Lucius nadšeně vypískl a zatleskal malými pařátky. „Ano, ano, udělám, tohle všechno udělám!!!“

Sotva ho pán Strašidel pustil, našel si kouzelnou mapu a zapíchnul pařátek do nahodilého místečka. Byla to jen taková malá skvrnka v tom světe lidském, ale Lucius se už moc těšil, až se tam poprvé vydá tvořit své nezbedné mlsání…

Na otevírací dobu a kontakty se můžete podívat na jejich stránky: https://www.cukrarnalucius.cz/