Loading...
Trasy • Cyklotrasa • Malá náročnost
Svinky | Asfalt | 0,0 km | ||
Auto jsme zaparkovali u hlavní silnice u jednoho domku (se souhlasem majitele) a vydali se na prohlídku první vesnice. Náves je rozdělena silnicí, v její zadní části je několik pěkných domů se špýchary. Zajímavá je především jejich kovárna kombinovaná s kaplí. Z obce vyrážíme směrem na Komárov. | ||||
Komárov | Asfalt | 3,0 km | ||
Okolo Komárovského rybníka jsme dojeli mírně zvlněný terénem až sem. Většina krásných statků se nachází na prostorné návsi, uprostřed které je pěkný venkovský kostelík. Hlavní silnice odbočuje vpravo, my pokračujeme rovně do Klečat. | ||||
Klečaty | Asfalt | 4,8 km | ||
Další krásná vesnička a zase skoro rovina. Klečaty prý patří k nejhezčím vesnicím Soběslavska. Zvláštností této vesnice je převážná většina nebarevných štítů, zdobených jen štukovým profilem. Na opadané malbě je ale někdy vidět původní barevnost, takže tato bílá úprava asi často pochází až z novější doby. Název vsi údajně pochází od kleče, borovice blatky, která roste na rašeliništi. | ||||
Zálší | Asfalt | 7,6 km | ||
To je asi největší vesnička na trase. Leží stranou od silnice a je tvořena dvěma celky. Na jihu obdélníkovou návsí, obklopenou statky a špýchary, na severu volněji zastavěným prostorem kolem rybníka, odkud vybíhá ještě jedna ulice. I zde jsou statky převážně bílé, zdobené jen štukovými bílými ornamenty. Dominantou jižní části byl pravděpodobně zámek, který vznikl r. 1724 přestavbou starší tvrze. Počátkem 20. století byly provedeny drobné opravy. Dnes je však veřejnosti nepřístupný, působí zchátrale. Chloubou obce je na místní poměry velký barokní kostel, který je vlastně schován za budovou zámku. Kdybychom si v jedné části návsi nevšimli vykukující věže, možná bychom si ho ani nevšimli. Je z r. 1640, jako zámecká kaple býval součástí areálu již ve středověku a je tudíž nejstarší zachovalou částí zámku. | ||||
Mažice | Asfalt | 9,1 km | ||
Uprostřed vsi je prostorná náves s rybníkem. Zajímavá je také kaplička na mostě a kovárna, dnes přestavěná na hospodu. Bohužel zrovna tato hospoda měla v poledne ještě zavřeno. Kdo nechce pokračovat po naučné stezce a chce si cestu zkrátit, může zde odbočit vlevo po cyklistické trase přímo na Borkovická blata. My jsme si ještě zajeli do Borkovic. | ||||
Borkovice | Asfalt | 11,6 km | ||
Název vsi pochází pravděpodobně od borků, sušených cihel rašeliny, které se používaly k topení. Vesnice sama je poměrně malá a díky blízkosti města Veselí nad Lužnicí je zde i více novostaveb a rekonstrukcí, než v ostatních vsích v okolí. Je zde ale dost statků zachovalých. Největší je asi bokem situovaný mohutný špýchar. Ve vsi se na rozdíl od okolních téměř nevyskytují čistě bílé stavby, barevnost je ale přiměřená. My jsme zde přerušili naučnou stezku Selské baroko a rozhodli se vydat na Borkovická blata. Značení je zde trochu zmatené, naštěstí je uprostřed návsi podrobná mapa. Zde je také šipka na Borkovická blata, která ale neukazuje směrem, kudy je nutno opustit obec, ale ukazuje k turistickým směrovkám. Tam však o Borkovických blatech již nebyla ani zmínka. A tak podle mapy jsme vyrazili po silnici po žluté značce (opačný směr než do Veselí). Když žlutá značka odbočovala vlevo do luk, my pokračovali po silnici až na křižovatku s hlavní silnicí, kde už konečně opět byla šipka, ukazující směr Borkovická blata. A kousek vpravo bylo vidět i parkoviště. | ||||
Parkoviště a výchozí místo naučné stezky | Šotolina | 14,2 km | ||
Jsme na parkovišti, kde začíná 5,5 km dlouhá naučná stezka Borkovická blata. Odvážní cyklisté zde mohou nechat uzamčená kola, ale není to nutné. První část stezky vede pohodlnou lesní cestou, která vás dovede přímo na blata ke dvěma okruhům. Zde je možno už kola ponechat - stezka se k nim vždy vrátí. Dřevěné chodníčky jsou poměrně široké, takže není problém si vzít kolo s sebou. V době sucha jsou tyto okruhy také vyschlé - alespoň to tak na první pohled vypadá. V poslední části trasy však vidíte rašeliništní jezera. | ||||
Opět parkoviště | Asfalt | 18,3 km | ||
Jsme zpátky na parkovišti, obohaceni o zajímavé informace i plni nových dojmů. Nyní pokračujeme vlevo po hlavní silnici - nyní nepatrně do kopečka. Na první křižovatce se napojujeme na stezku Selské baroko a odbočujeme po ní vlevo. | ||||
Záluží | Asfalt | 22,0 km | ||
Je to ves poměrně malá, tvořená vlastně jen návsí s rybníčkem. Lidových staveb je zde celá řada. Hned vpravo při vjezdu na náves je v kovárně expozice starého nářadí a na přilehlé zahrádce konečně fungující občerstvení – venkovní posezení, točené pivo, limonády, sušenky, brambůrky. Takže konečně něco k pití. Vlastní zásoby už došly. | ||||
Vlastiboř | Asfalt | 23,9 km | ||
Je to jedna z nejznámějších vsí této oblasti. Nádherné statky jsou roztroušeny trochu stranou od návsi. Možné je to dáno i potokem, který obcí protéká. A to je již naše poslední zastávka. Vracíme se k autu do Svinek. | ||||
Svinky | Asfalt | 26,0 km | ||
Zde jsme naši cyklotrasu úžasně spokojení zakončili. Již cestou od Tábora jsme si těsně před touto obcí všimli tábořiště u Rytířského rybníka. Sice ještě nebyla sezóna, nebyl tam nikdo, ale to nám nezabránilo tomu tam zaparkovat a přespat. Je to sice u silnice, ale provoz večer utichl a spalo se tam dobře. Myslím, že mohu doporučit místo i v sezoně. |
Stezka Selské baroko je okruh v jižních Čechách - v oblasti severozápadně od Veselí nad Lužnicí, značený logem této stezky - zdobný štít místního venkovského stavení. Vede přes několik malebných vesniček, které si nejvíce zachovaly svůj původní ráz. Řada současných majitelů pečlivě udržuje své usedlosti v podobě, kterou měly v době svého vzniku v 19. a na počátku 20. století.
Celá okružní stezka je přibližně 26 kilometrů dlouhá s možností prodloužit si to a zajet do obce Sviny a o kousek dál přes obec Žíšov do Veselí nad Lužnicí. Vede po méně frekventovaných silnicích s asfaltovým povrchem a minimálním převýšením. Výlet tedy za doprovodu svých rodičů hravě zvládnou i děti.
Selské baroko - tam patří venkovská stavení postavená dle typicky lidové architektury, která byla ovlivněna barokem, ale výstavba probíhala převážně v 2. polovině 19. století a počátkem 20. století. Selské baroko se jí vlastně říká právě pro napodobeninu barokních staveb, mají typické tvary štítů, jež jsou pestře vybarvované a obsahují bohatou plastickou štukovou výzdobu. Byly vytvářeny obyčejnými zedníky a vše vytvářeli podle okamžité inspirace své a majitelů přímo na místě, proto vlastně každý dům je originál. Většina těchto obcí má status vesnické památkové rezervace či vesnické památkové zóny.
My jsme si trasu lehce upravili. Vyrazili jsme z obce Svinky, což je vlastně nejsevernější obec této krásné lokality. Vydali se na jih - přes Komárov, Klečaty, Zálší, Mažice do Borkovic, kde jsme se rozhodli zpestřit trasu další zajímavostí a vyrazili jsme podívat se na Borkovická blata. A pak už vyrazili dál do Záluží, kde jsme se napojili na stezku a přes Vlastiboř se vrátili do Svin.
Protože jsme i kola měli s sebou na blatech (jen občas jsme je uvázali ke stromu), najeli jsme celkem asi 35 km. Ale je pravda, že jsem na kole projížděla i vesnicemi a kochala se jednotlivými staveními. A hledala, zda ještě někde není nějaké ukryto.
Jen musím upozornit - vezměte si s sebou dostatek jídla a pití. Byli jsme tam v dubnu, takže ještě před sezonou, ale většina venkovských hospod otevírala až odpoledne a i odpoledne byl problém sehnat něco k jídlu. Možná v sezoně že je to přece jen trochu jinak.