Dlouhé stráně z Vernířovic a do Koutů sjezd

Drtivá většina výletníků, kteří mají za cíl horní nádrž vodního díla Dlouhé Stráně má svůj výchozí bod v Loučné nebo Koutech (oboje nad Desnou), má to svoji logiku, je to nejblíž, pohodlně se sem dostaneme autem, autobusem nebo vlakem. Na samotný vrchol pak často použijí k ulehčení lanovku, ti nejpohodlnější ještě v kombinaci s busem od horní stanice lanové dráhy.

Pořád se ale najde dost turistů, kteří se spolehnou na vlastní síly a na horu se vydrápou pěšky, rychleji na kole (i když v současnosti rozmach elektrokol i tuto disciplinu trošku degraduje).

Na Dlouhé stráně se ale dá dostat i trošku odjinud, čili z opačné strany masivu Mravenečníku od Vernířovic.

Tam už žádná lanovka není, takže víceméně po svých. Za výchozí místo je možno považovat vernířovickou náves, kam nakonec zajíždí i autobusová linka, pokud zvolíme variantu na kole, projedeme tudy taktéž. Trasa je svým způsobem vhodná pro pěší i cyklisty, zejména ve výstupové části, jen ti pěší zřejmě z kopce slezou příměji, protože po cestě je to daleko.

V budově obecního úřadu je malý obchůdek, kde si ještě můžeme něco pořídit na cestu a po přilehlé cestě vyrážíme kupředu. Provází nás velmi krátce zelené cykloznačení (ke staré lípě), dál žlutá pěší. Vše se děje na asfaltové silničce, posléze lesní asfaltce, kam je veřejnosti v motorových vozidlech vjezd zapovězen. Většina objektů je ve Vernířovicích rekreačního charakteru. Pokračováním osídlení jsou rozptýlené Kosaře, kde už je domů skutečně poskrovnu. V rozcestí, které nese jméno osady se žlutá odpoutá od cesty a stoupá na hřebenovku k Jelení studánce, ale začíná tu modré pěší značení, které sleduje naši silničku. A sledovat ho budeme dost dlouho.

Relativně mírné stoupání nabírá na intenzitě, další orientace je v křižovatce Pod Zadním hutiskem, kam přijíždí trasa od Skřítku, modrá cyklo 6255.

Ostrou zatáčkou přejíždíme tok Merty a před námi je asi nejprudší část stoupání. Malou zastávku můžeme vykonat v blízkém krupníkovém ložisku Zadní hutisko. Neobvyklý materiál se užíval k různým účelům, mj. k vyzdívce vysokých pecí, stavebním, dekoračním a dokonce i na hrnce. Pak už následuje pěkně ostrý kilometr. Na Brance máme to nejprudší za sebou, končí ale i ten asfalt. Dál sledujeme modrou pěší značku, ta cyklo zase míří jinam, ale pro změnu zde začíná bílá spojka 6264. Už šotolinová cesta pokračuje k nedaleké Vyhlídce, což je skalní výchoz s otevřeným pohledem k vrcholům od Kamzíku, Velký Máj, Jelení hřbet a částečně Břidličnou. Naše modrá už pokračuje samostatně nad závěr údolí Merty a trasa je velmi příjemná co se týče kopcovitosti. V zatáčce u horního toku Merty je už krajina značně horská a půvabná. Zhruba poslední kilometr k loveckému posedu pokračuje lesní cesta, pak musíme vzít kolo na ramena (téměř). Zhruba půlkilometr vede pěšina k rozcestí U Františkovy myslivny, zprvu prudčeji, na temeni už mírně.

To temeno jsou vlastně výběžky Velkého Máje a Velké Jezerné, které spojují masivy hlavních hřebenů s oblastí u Dlouhých strání. K Františkově myslivně vede zbytek asfaltové cesty od Zámčiska u Divoké Desné. Cesta je bez značení, ale přes to turisty užívaná. Samotnou myslivnu nechal vystavět koncem 19. století baron Franz Klein, po kterém je i pojmenovaná. Kromě myslivny tu bývala ještě menší hájovna. V té přebýval lesník, který dokonce kolemjdoucím i prodával nějaké občerstvení. Lesovna ovšem časem lehla popelem. Za socialismu myslivnu vlastnila lesní správa a sloužila k ubytování různých lovuchtivých potentátů či devizovým cizozemců. Běžný turista tu byl občas vyháněn svinským krokem. Dnes je zařízení soukromé a sice nikoho zde nehoní, ale i tak je tu turistům nevlídno. K našemu cíli totiž vede poměrně pohodlná široká cesta, ale pozor, po překonání malého vrcholku v mělkém sedle nepokračujeme širokou cestou ale poměrně nenápadnou pěšino, která šikmo odbočuje doleva. Značkaři zde chtěli umístit alespoň bezbarvou šipku pro orientaci, bohužel bezvýsledně. Správnost směru si naštěstí ověříme, brzy narazíme na povalových chodník. Ten překonává rašeliniště mezi Velkou a Malou Jezernou. To je vlastně prameniště Merty. Ještě pár metrů a konečně jsme zase na solidní cestě. V zimě tu jezdíme na běžkách po zeleném značení cyklotrasy 6263. To nás dovede k závoře k silnici a to už jsme v podstatě u horní nádrže, zbývá několik stovek metrů a můžeme si užívat jak velkolepostí technického díla, tak i nevšedních výletů.

Dolů to vezmeme po hlavní silnici k dolní přehradě, přeci jen se tu líp jede, a ještě nějakou dobu si můžeme užít výhledů na nejvyšší partie Jeseníků.