Inverze na hřebenovce – retrotrasa listopad 2003

V České republice máme dvě (z části tři) pohoří, kde je vyvinuté tzv. Alpínské bezlesí. Je to část hor, kde už (na malé výjimky) nerostou žádné stromy, pouze traviny a nějaké byliny. Těmi pohořími jsou samozřejmě Krkonoše, tím druhým Hrubý Jeseník a tím kouskem třetího je osamocený vrchol Králického Sněžníku, který v podstatě jediný ve svém okolí dosahuje dostatečné výšky abychom mohli o alpínském bezlesí hovořit.

Alpínské bezlesí nebo hole patří k nejvzácnějším biotopům, které naše hory nabízejí. S prvními mrazy většinou přestává to co je na hoře růst, začíná se zbarvovat tráva do žluta až hněda. Když se k tomu přidají mlhy, dostávají hory tajemný výraz. Ovšem jiná situace nastane, když mlhy poklesnou do údolí a vrcholky hor jsou zalité sluncem. Z relací o počasí víme, že takovým situacím se říká inverzní. Inverze někdy panuje dlouhou dobu, někdy kratší, takže se nestihne inverzi zastihnout ve vhodnou chvíli (třebas když jste v týdnu v práci a o víkendu už je zase jinak).

Občas si proberu archiv filmů (diapozitivů) a koukám, že mám i celkem něco zajímavého, co jsem ještě na Turistice neuplatnil.

Takže tady ukázková inverze z roku 2003, podle popisu z listopadu, takže to vychází jak vypadala taková inverze před 16 lety. Jakožto domorodec mám samozřejmě blíž ty Jeseníky, takže logicky nejvíc jezdím tam. Foto zhruba od Ztracených kamenů po Františkovu myslivnu, tedy mimo to Pec, Pecný, Břidličná, Jelení studánka. To by značilo trasu ze Skřítku po zelené, je to stálé stoupání zhruba na ty Ztracáky, sice počátek k rozcestí Nad Skřítkem je vlastně rovina, pak se ale leze v kuse nějakých 5 km. Stoupání se mírní až za Ztracenými kameny, ale to už jsme skoro na hřebenovce. Přes Pec a Pecný se pokračuje stále po zelené TZ (po tyčovém značení). Na Břidličnou se vlastně nesmí, značená trasa vrchol obchází, ale je tam beztak vyšlapaný chodník a ačkoliv je vlastně v současnosti celá hřebenovka součástí nějaké rezervace (tady přímo rezervace Břidličná), takže na vrchol občas někdo vyleze.

Takže si to neodpustím taky. Břidličná, zejména západní a jižní svah je pokryta rozsáhlými sutěmi a bývá z ní pěkný nerušený výhled. Jak je patrno, chodí sem i hračičkové, kteří si myslí, že kamení je na horách proto, aby s z něj stavěly nějací panáčkové, kterým se říká mužici (ale může to být klidně i nějaká pyramida).

Z Břidličné se vrátíme k turistické značce, u Jelení studánky na hřeben vystupují značené tras, červená od Alfrédky a žlutá z Vernířovic, dál tedy po hřebenovce vede červená (je to vlastně paradox, že červená nejde ze Skřítku).

Podle fotek se dá usoudit, že jsem pokračoval jen k rozcestí Nad Malým kotlem, v listopadu je přeci jen již kratší den, takže kolem Kleinova reliéfu po zelené TZ k Františkově myslivně. Od ní se dá do civilizace několika směry, tedy modrá TZ je směr na Vernířovice, zelená TZ směřuje do údolí Divoké Desné a do Koutů, popřípadě neznačeně k horní nádrži PVE Dlouhé Stráně (tam už zase značky jsou).

Fotografie (přesněji dia) jsou skenovány na EPSON 4990 Photo. První digitální aparát jsem měl o rok později. Nakonec i na tom se dá odpozorovat, jaký překotný a kvalitativní vývoj prodělala fotografická technika.