Ze Skřítku do Petrova (nad Desnou)

Trasy • Běžky • Střední náročnost

Východiště u motorestu	Šotolina	0,0 km
Pod Bílým kamenem	Asfalt	0,9 km
Rozcestí turistických tras modré, zelené
Krtinec	Asfalt	2,0 km
Vyhlídková skalka
Hvězda 1	Asfalt	4,9 km
Příjezd do komunikačního sedla
Chata Rabštejn	Šotolina	8,2 km
Penzion u hradní zříceniny
Vyhlídka s odpočívadlem	Šotolina	9,0 km
Odpočinkový přístřešek
Hvězda (podruhé)	Asfalt	11,5 km
Pokračujeme širokou lesní cestou
Traťovka	Asfalt	14,5 km
Horské sedlo a ruiny vyhořelé železničářské chaty
Nad Hraběšicemi	Šotolina	15,8 km
Rozcestí žluté a zelené TZ
Farský vrch	Šotolina	18,3 km
Turistické informační místo pojmenované podle nedaleké kóty
Stále po cestě	Šotolina	19,3 km
Zelená odbočuje do Sobotína, dál po cestě neznačené
Dolů z lesa	Šotolina	21,3 km
Dojezd u hlavní silnice	Asfalt	21,9 km
Petrov rybníček	Asfalt	22,7 km
To už jsem doma

Angie a Haluška (na čtyřech nohách)

Někdo zapomněl vypnout vodovod

Penzion Rabštejn

Zelená

Kamenný vrch od Hraběšic

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Když se jedna naše výborná kamarádka odstěhovala do Petrova, vyvstanula na pořad dne potřeba prozkoumat, jaké že to mají Petrovští zimní trasy v jejich okolí. Je to totiž rovněž vášnivá lyžařka a relativní blízkost kopcovitých útvarů u Petrova naznačuje, že nějaký lyžařský terén tam obyvatelé rovněž mohou užívat.

V podstatě nejlepší terény jsou v masivu lesa, kterému se říká Trousnice s nejvyšší kótou na Petrovském vrchu (778 m). Vlastně se jedná o částečné využití populární trasy, kterou (když je pěkná zima) my šumperští rádi užíváme k sjezdi do našeho města. Východištěm je horské sedlo Skřítek, díky plochému terénu a solidní nadmořské výšce (nad 800 m) jde o oblíbené dostaveníčko běžkařů, kteří můžou vyrazit do hřebenových partií Hrubého Jeseníku, ale i do mírné paroviny v Hraběšické hornatině. A protože nedaleko Skřítku je oblíbené výletní místo Rabštejn, musíme to vzít i tam (je tam totiž hospoda).

Do Petrova jsme to zatím vzali dvakrát, tak trošku trasy zkombinuji, na Rabštejn totiž můžeme dojet více způsoby (modrým okruhem), ale poprvé jsme to brali jaksi klasičtěji, takže z východiště lyžařských tras k zeleně značené lesní cestě. Je to taková centrální magistrála, z které odbočují dále modrý okruh (kolem Bílého kamene a chaty Alice, případně k silničce na Rabštejn), nebo červený okruh kolem Závory (kopec) nad Klepáčovem. A vlastní zelená dlouho drží výšku pod západním úbočí Bílých a Černých kamenů (to jsou nejvyšší vrcholy Hraběšické hornatiny). Malým zpestřením po trase je skromná vyhlídka na Krtinci – malé skalky nedaleko cesty, dnes už je ovšem výhled značně sporný. Relativně dlouho si cesta drží výšku, až po asi 3km prudším sjezdem (krátkým) dorazí do sedla Hvězda.

Když už jsme tady, uděláme si odbočku do hospody, na Rabštejn je to asi 3km a po velmi krátkém a mírném výšlapu máme na Rabštejn příjemný mírný sjezd (občas po rovině takže musíme i potlačit).

Penzion pod hradní zříceninou je ovšem důležitým běžkařským cílem, ale většinou se nějaké místo najde. Dnes už je hospoda celkem komfortně zařízená, ale pamatuju doby, kdy poslední ve frontě točil kompresorem, aby se mohlo točit pivo.

Protože jsme si nezvolili cestu po okruhu, nezbývá nám než se k Hvězdě vrátit stejnou cestou, ovšem jak nebyl sjezd sem náročný, ani zpáteční výstup není nijak dramatický.

A z Hvězdy se zase svezeme. Stopa využívá lesní cestu (žlutá TZ) s poměrně příjemným klesáním až kousek před Traťovkou se poněkud zrychlí, tudíž je potřeba připlužit. Až dosud je trasa podobná, jako cesta do Šumperka, za Traťovkou stopa stále sleduje žlutou značku, už spíš po vrstevnici až k rozcestí Nad Hraběšicemi. Tady bychom mohli sjet někam dolů do hospody, nebo bufetu (je tu lyžařský svah), zpátky se zase vytáhnout vlekem. Na rozcestí jsme dojeli k zelené značce, na jihozápad bychom jeli do Šumperka resp. Do Vikýřovic (stále po žluté), ale nás zajímá další větev zelené na severozápad. Tou budeme objíždět Petrovský vrch. Po Traťovku, někdy až k Vikýřovicím bývá rolbována stopa (musí být sníh), do Petrova už asi nebude, naštěstí tu už zas nebývají velké závěje, a sem tam nějaký místní občan tu projede (nebo je zapadaná stopa po traktoru). Zelená značka si celkem dlouho drží výšku,až u Farského vrchu začíná pomalu klesat.

Napoprvé jsme od rozcestí s přístřeškem šli dolů pěšky po malé pěšince (neznačená cesta), je však lepší se ještě nějakou dobu držet zelené značky a využít pohodlnou lesní cestu, která obkružuje skalnatý vršek nad Sobotínem. To už je ovšem cesta bez značky, ale celkem pohodlně nás dovede asi po 1,5 km k sestupové cestě k okraji lesa, která nás mezi pastvinami dovede až k hlavní cestě č. 11. A vydrží-li sníh i tady dole, můžeme po louce dorazit až k rybníčku a to už jsme skoro u Alči doma.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.999, 17.154)

Poslední aktualizace: 23.1.2014

Vyhledání vlakového spojení na výlet