Kolem Jehlanu – Skály a vyhlídky

Tak nám v září zapršelo. Víc než bylo zdrávo. Leckomu to značně narušilo plány. Přiznám, že v nečekané situaci jsem se ocitl i já. Zbýval mi nesplněný značkařský příkaz a jako naschvál u Jeseníku, kde běsnící živly zanechaly největší škody. Tedy naštěstí značkovaná oblast není dole v údolí kolem vodních toků. Nicméně doprava do zasažené oblasti nebyla v prvních týdnech po katastrofě zcela možná.

Naštěstí je i v zájmu kraje i státu, aby zaplavené oblasti nebyl dlouho odříznuté od vnitrozemí. Povodeň sice ve značných úsecích vytrhala koleje, ale vlaky nahradily autobusy (byť některé silnice jsou tak říkajíc užší, ale jezdit se dá).

V podstatě podle jízdního řádu jsme u jesenického nádraží, kde si ulehčíme výstup k lázním místním busem.

Výchozí místo je v centrálním rozcestí za Priessnitzovým sanatoriem a vedoucí barva je modrá. Alejí ke Slovanskému a Žofiinu prameni pohodlně po asfaltovém chodníku, dál už je to po lesních cestách a tak trochu do kopečka.

K Rumunskému prameni to je místy i strměji. Upravený pomník nechal vystavět rumunský král při svém léčebném pobytu (1888). Od pramene se pokračuje poněkud strměji k dalšímu prameni, respektive ke dvojici: Smrkový a Vilémův. Tady už je vidět důsledek nedávné pohromy. Mohylka ze skládaných kamenů na Vilémově zůstala zachovaná, Smrkový pramen je zcela rozvalen, zůstala jen trubka, z které crčí voda. Takže jeseničtí Brontosauři mají o další činnost postaráno.

Nad prameny začíná značený úsek, stále modré barvy. Reklamní tabule Lesů ČR prozrazuje, že stezka byla obnovená v roce 2014, dřív modrá vedla po lesní cestě, kudy vedou cyklotrasy.

A trasa je celkem zajímavá. Od dvojice pramenů jen nenápadně stoupá lesem k prvnímu zajímavému místu, po necelém půlkilometru jsme pod výchozy skalních bloků, které se táhnou ve svahu v délce kolem 100 m. Sice nejde o výškově výrazné bloky (tak maximálně 8–10 m), ale působí velice malebně a určitě stojí za menší průzkum.

Za skalami se používaná lesní cesta začíná poněkud zvedat, ovšem nenechme se zmást, značení odbočí na poněkud nenápadně na pěšinu přeci jen mírnějším svahem. Postupujeme jižním úbočím Jehlanu převážně bukovým lesem. Začínají se objevovat i nenápadné průhledy na protější hřebeny Hrubého Jeseníku (díky mýtinám). Vydatnější výhled pak nabídne zábradlím zajištěná skála, která patří do sestavy dalších skalních útvarů, Heckelových skal. Zde musíme upozornit na další pozůstatky řádění živlů tentokrát ve formě vyvrácených stromů a ulámaných větví, takže průchod skálami s opatrností.

Od skal pokračuje mírný sestup kolem pozůstatků kaple k lesní cestě s modrou a zelenou cyklotrasou. Takže u cesty zjišťujeme, že trasa kolem skal byla vlastně uzavřená, ale na počátku, tedy u Vilémověsmrkového pramene to ti lesáci nevyznačili správně. Chvíli pokračujeme s cyklotrasami k vysokému dřevěnému rozcestníku, tady pěší trasa míří dolů mýtinou k prudšímu ohybu, kde se značení prodírá vzrostlejšími travinami a mlázím než po 50 m roste opět les. Prudším úsekem (sem tam spadlý strom) k prameni Johann Peter a mírně vzhůru a po vrstevnici k dalšímu vyhlídkovému místu, jak naznačují i mapy.cz. Výhled tu bude spíš dočasný, než opět vyroste více les, ty směry jsou víceméně jižních až východních směrů. Máme ale před sebou pěkně položené Priessnitzovo sanatorium, město Jeseník, část České vsi a takto shora ani nevíme o nějaké povodni.

Ke zmíněné vyhlídce jsme poměrně sestoupili, musíme tak po hřebínku opět vzhůru, v podstatě na sever. Pěšinu tu obklopuje mladý převážně bukový les (až džungle). Po nějakých 250 m jsme u rozcestí Krajník, kde změníme značení do žlutého odstínu. Mapa tu sice naznačuje nějaký přístřešek a vyhlídku, ale už toho k vidění moc nebude. Žlutá trasa míří k SZ zřejmě méně využívanou lesní cestou k 200 m vzdálenému velkému rozcestí U Krajníku, kudy prochází již minuté cyklotrasy (modrá a zelená). Žlutá TZ celkem slušně stoupá východním svahem Jehlanu a jek překoná prudší úsek, mírní se a obtáčí 878 metrů vysoký kopec ze severu. Mírnější stoupání pokračuje k ostřejší zatáčce s posedem. Poblíž by sice měla být další vyhlídka u Sommerovy skály, ale obávám se, že šlo spíš o dočasné místo výhledu. Žlutá TZ končí po mírném sestupu u cca 400 metrů vzdálenému rozcestí Pod Jehlanem, kde se napojíme na jinou modrou značku. Pokračujeme k většímu rozcestí Nad večerním pramenem (trošku do kopce). Pak už sledujeme souběh s červenou TZ a postupně příjemně z kopce k výchozímu místo v lázních.

Ještě malý závěr, trasa je absolvovaná 12.10.2024. Do Jeseníku se dá již celkem dostat a podle možností fungují služby, hospody a jiné. Po velké povodni 1997 se značně zastavil turistický ruch v Jeseníkách. S určitou opatrností jsou ale hory celkem v pohodě přístupné.