Lázně Jeseník – Priessnitzův pramen – Medvědí kámen – Priessnitzův pramen

Po třech letech se zase obnovuje značení na Jesenicku, což znamená častější přesuny na sever na opačnou stranu Jeseníků. A protože značná část značených cest se odehrává poblíž jesenických lázní, podíváme se tentokrát opět sem.

Výhodou je fakt, že na Gräfenberk se dá dojet busem, čímž si ušetříme nějaký ten výškový metr. Přístupová trasa pak pokračuje známým výšlapem podle Jižního svahu, tedy kamenných skulptur Cesty života. Trasa se odehrává po zpevněné lesní cestě s červeným značením (je tu i souběh zelené a případných lázeňských fit okruhů). Míjíme nějaké odbočky (U Mnicha), pomníky (Enhuberův), cestou potkáváme i naučné tabule Stezky živé vody, takže o zábavu je postaráno. Poměrně významné je další rozcestí u Jitřního pramene, odkud se rozebírají další značené trasy (i cyklotrasy). Povrch se mění na šotolinovou cestu a pomalu se mírní i poměrně značné stoupání.

Zelená značka postupuje od Priessnitzova pramene již samostatně a v další části nás bude zajímat poněkud více, protože právě na ní máme vystaven CP. V prvních kilometrech jde o celkem pohodlnou širokou lesní cestu, která postupuje jižním až jihozápadním úbočím Studničního vrchu a vlastně na dohled této značky se trošku vlní naučná Stezka živé vody s výběrem pramenů a pomníčků, nicméně přímo u trasy je k vidění pramenných pomníčků jen pár. Poměrně výstavný je pramen Šárka, podle všeho v nedávné době znovu poskládaný (spousta pomníků je stavěná na sucho). Za zatáčkou objevíme pramen s názvem Zlatý (ale říká se mu i Slovenský).

A protože se i na Studničním vrchu projevila činnost žravého broučka lýkožrouta, otevře se nám nějaký výhled zhruba západním směrem. Jde o hřeben Rychlebských hor v části Hornolipovské i přilehlý hřbet Sokolský s jizvou lomu na Smrčníku u Pomezí. Postupně se objeví i snížená část u Ramzovského sedla a svah Šeráku.

Další výraznou stavbičkou je Luisin pramen a to nám zbývá ještě asi 300 metrů k výraznějšímu zlomu, kde víceméně končí uježděná lesní cesta a prudčeji do svahu pokračuje značení k Schindlerovu pramení a dál vzhůru k rozcestí nad jmenovaným pramenem.

Přiznám se, v oblasti nejsme poprvé, ale nikdy jsem neodbočil po modré k Medvědímu kameni. No a protože cesťák je vystavěn i na kilometr modré, konečně je v plánu i tato výtečná vyhlídka. Jde vlastně jen postranní vrchol masivu Studničního vrchu /nebo vedlejšího Na Radosti). Nejde tak o kruhový výhled ale jen o částečný výhled na západ. Ale i ten stojí za to. Jde zejména o takřka celkový pohraniční hřeben Rychlebských hor s dominantou blízkého Smrku (nejvyšší hora). Hřeben se táhne k severu až někam za Špičák, ale pohled více k jihu obsahuje i významné hory Hrubého Jeseníku, tedy Keprník, Šerák, Červená hora, vystupuje zřejmě i Velký Klín a kdyby nebylo již zeleno, možná by se mezi větvemi břízy našel i Praděd. Celkový dojem přeci jen kazí ten již zmíněný lom na Pomezí…

Vracíme se Nad Schindlerův pramen a po menším oblouku pokrčuje modrá trasa, spíše pěšina než cesta takřka rovným úsekem po jižním svahu kóty Na Radosti. I zde se nedávno těžilo, a tak ve vrcholové části se otevře výhled spíše k východu, takž když nebyl Praděd na Medvědím kameni, máme ho teď. K tomu i značnou část Medvědí hornatiny, tedy severní části Hrubého Jeseníku. Modré značení (i ten cesťák) končí u Ripperova kamene, kde se ještě les zachoval, lae i v okolí jsou známky těžby. Platí to hlavně pro sestupující cestu s doprovodem červené TZ. I tady zájemce může zvolit variantu po Stezce živé vody, která má své úseky poblíž cesty. Tu ale tentokrát míjíme, protože ještě jsou kolem místa nenavštívená. Poblíž Čeňkova pramene totiž odbočíme na Diamantovou stezku, jednu z variant zdejších tras po lázeňských pramenech. Je to vlastně jen skrytá pěšina a protože se odehrává v poměrně hustém porostu je znační zeleným D v bílém poli rovněž dosti zhuštěné, ve stylu že je vidět od značky k značce. Ovšem odbočka svůj účel splnila. Diamantový pramen patří k těm obzvlášť pěkným, mramorová deska naznačuje, že úprava proběhla celkem nedávno. Poblíž je pak ještě stavba nápodoby Priessnitzova lesní sprch i se sochou jakési lesní žínky.

Původně jsem sice zamýšlel návrat k červené značce, ale terén byl poněkud nepřehledný takže při sledování D jsme se vrátili k Priessnitzovu prameni, čímž se vlastně uzavřel pomyslný okruh.