Loděnice – skanzen Solvayovy lomy - Svatý Jan pod Skalou – Bubovické vodopády – Srbsko (minipivovar Srbecký LOK)

Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost

Loděnice – vlaková stanice	Asfalt	0,0 km
Hned při vystoupení z vlaku vás upoutá zajímavě vyzdobené nástupiště, po chvilce si všimnete i desky, která připomíná, že právě na tomto nádraží se r. 1966 natáčel film Ostře sledované vlaky. V levé části nádražní budovy je Muzeum trati a Ostře sledovaných vlaků. Součástí vstupenky je ještě klasická jízdenka, kterou tehdejší průvodčí ve vlaku vždy proštípl. Také proto se mu říkalo Štíplístek. To však je již tak dávno, že to ti mladší z nás znají snad jen z doslechu. Zpravidla bývá hned u nádraží turistický rozcestník. Na mapy.cz je sice zakreslený, ale ve skutečnosti tam není. Alespoň jsme ho neviděli. Takže nádraží se obchází zleva a také vlevo se opouští.
Loděnice – rozcestník	Asfalt	0,2 km
Rozcestník je až na křižovatce s hlavní silnicí. Tady odbočujeme vlevo po modré turistické trase, bohužel víc jak kilometr se musí po silnici. Začínají velikonoce, je tu docela provoz. Musí se jít opatrně. Procházíme pod tratí. I když jdeme obcí, chodník tu bohužel není.
Křižovatka	Šotolina	1,4 km
Před chvílí nás opustila zelená značka. My po naší modré odbočujeme vpravo. Ještě kousek je to po silnici, ale v trávě už byla vyšlapaná pěšinka.
Odbočka ze silnice - přírodní památka Syslí louky	Šotolina	1,6 km
Modrá po chvilce už odbočuje vlevo na luka. Procházíme přírodní památkou, kde žije původní populace kriticky ohroženého sysla obecného. My jsme ho ani neviděli, ani neslyšeli. Je tady však moc hezky.
Rozcestí Špičatý vrch	Šotolina	2,5 km
Rozcestí je pod Špičatým vrchem, kde se rozkládá přírodní památka Špičatý vrch - Barrandovy jámy. V blízkosti vrcholu jsou dvě řady starých jam, kde před dvěma sty lety Joachim Barrande hledal zkameněliny ze silurských břidlic a vápenců. Na tomto rozcestí modrá trasa odbočuje vpravo.
Odbočka - vlastní značení	Šotolina	3,2 km
Modrá značka sem vedla přes louky a po okraji lesa. Tady v cípu louky modrá značky odbočuje vlevo. Na stromě je však směrovka k Solvayovým lomům. Odbočujeme ve směru této šipky, lesem vpravo z kopečka.
Solvayovy lomy	Šotolina	3,5 km
Zde je historický skanzen, který se neustále rozšiřuje. R. 1918 zde byl založen lom, který dodával kvalitní vápenec pro továrnu v Neštěmicích u Ústí nad Labem, kde se vyráběla soda tzv. Solvayovou metodou. Odtud vznikl název tehdejšího dolu a současného skanzenu. Těžba se zde nezastavila ani během 2. světové války, dokonce v té době dosáhla největšího rozmachu. Byla ukončena r. 1963, to se zde však těžil již pouze vápenec horší kvality, který se používal na opravy silnic. O 30 let později, r. 1993 bylo založeno občanské sdružení Společnost Barbora. Jeho členové obnovili úzkorozchodnou dráhu a v prostorách bývalého lomu budují skanzen. Návštěvníci se mohou svézt po okruhu dlouhém 1,8 km, prohlédnout si štolu a muzeum těžby a dopravy vápence v Českém krasu. Za ta léta, kdy jsem zde nebyla, venkovních exponátů přibylo. Odcházíme podle kolejiště.
Náhorní plošina a geologická expozice	Šotolina	3,8 km
Zde je možnost se posadit a odpočinout si. Zleva přichází 3,6 km dlouhá naučná stezka Svatojánský okruh s 11 zastaveními, kde jsou informace hlavně o zdejší floře a fauně. Pokračuje po ní podle tratě, okolo venkovní expozice hornin, která byla pro veřejnost upravena 30. 4. 2011. Zde je 17 exponátů neživé přírody a jedno ze zastavení NS, kde jsou informace o geologickém a paleontologickém vývoji této oblasti. Procházíme nad skalními masivy, nad bývalými lomy až k točně zdejšího vláčku.
Rozcestí v lese	Šotolina	4,4 km
Z náhorní plošiny vcházíme do lesa, kde chvilku váháme. Pěšina se zde rozděluje. Značka NS na stromě na rozcestí toho moc neříká – lidi přichází zleva, takže i my odbočujeme vlevo. Necháváme se zmást jednou neznačenou odbočkou vlevo. Kdysi tam byla vyhlídka, dokonce zabezpečená ocelovým lanem. Nyní jsou tam již vzrostlé stromy, jen to lano zarostlé do stromů tam zůstalo.
Rozcestí s červenou	Šotolina	4,6 km
Zprava ze Svatého Jana pod Skalou přichází červená turistická trasa a pokračuje až k nádherné vyhlídce na skále. My neodbočujeme a jdeme rovně k vyhlídce. Není to daleko a je to po rovině. Mohu tedy jen doporučit a k vyhlídce se vydat. Jen kvůli ní sem stoupá řada lidí ze Sv. Jana.
Na vyhlídce	Šotolina	4,8 km
Odtud je nejkrásnější pohled do údolí říčky Loděnice, kde je obec sv. Jan pod Skalou s klášterem benediktinů, ale i na okolní kopce. Tady je snad vždycky plno. Nyní se kousek musí po červené zpátky.
Opět rozcestí s červenou	Šotolina	5,1 km
Jsme opět na rozcestí a odbočujeme vlevo. Až do obce budeme jen a jen klesat.
Kaple Povýšení sv. Kříže	Šotolina	5,6 km
Tuto kapličku jsme viděli již shora z vyhlídky. Byla postavena r. 1714 pravděpodobně podle návrhu Kryštofa Dienzenhofera. Má tvar řeckého kříže. Uvnitř je z červeného vápence vytesané sousoší sv. Jana Křtitele s poustevníkem Ivanem z r. 1602. Podle pověsti kaple stojí na místě, kde se poustevníku Ivanovi zjevil sv. Jan Křtitel a věnoval mu dřevěný kříž k vymítání zlých duchů. Cesta pokračuje dále z kopce.
Svatý Jan pod Skalou	Šotolina	6,0 km
Tomuto místu jsem věnovala již dříve samotný článek https://www.turistika.cz/mista/sv-jan-pod-skalou/detail. Nebudu se tedy opakovat. I když jsem zde již byla víckrát, vždy se musím jít podívat do kostela Narození sv. Jana Křtitele, odkud se vstupuje do jeskyně sv. Ivana. K pramenu sv. Ivana se musí venkem. Hned u kláštera je jedna možnost občerstvení, ale tam asi nevaří. My jsme šli o kousek dál, kde je hotel a restaurace Obecná škola s velkou venkovní terasou. Vzhledem k tomu, že tu není konkurence a je tady celá řada hladových turistů, jsou i ceny zde slušně natažené. Vaří zde však dobře. Z obce jsme se vydali zpátky ke kostelu a podle klášterní zdi zabočili vpravo po červené i po NS. Kousek dokonce jdeme současně po dvou NS. Ke Svatojánskému okruhu přibyla ještě NS Karlštejn, která do obce vede ze Srbska a z Karlštejna. Její celková délka je 15 km a je na ní 18 informačních panelů. Ta nás tedy dovede do Srbska. Po chvíli začínáme opět stoupat.
Rozcestí Propadlé vody	Šotolina	7,0 km
Tady je křižovatka zelené a červené turistické trasy. Vlevo odbočuje NS Svatojánský okruh. Odtud vpravo zelená a rovně červená vedou do Srbska. Zelená je o 1 km kratší, pokud se pak přejde na NS, je však na ní prudké klesání. My se rozhodli pokračovat po červené a po NS, i když nás čekalo ještě další stoupání. Někde jsem se však dočetla, že tato cesta je výrazně hezčí.
Rozcestí Boubová	Šotolina	7,8 km
Tady opatrně přecházíme hlavní silnici, za kterou ještě kousíček stoupáme. Pak už nás však čeká jen závěrečné klesání hezkým polesím.
Bubovické vodopády	Šotolina	10,0 km
Vedle cesty vede koryto Bubovického potoka, které přes léto vysychá. V současném suchém období byl však bohužel vyschlý i na jaře. Pokud je v něm dost vody, patří zdejší vodopád prý mezi nejkrásnější místa Karlštejnska. Voda zde teče po vápencových schodech, dokonce se prý skládá ze tří částí. Horní je členěn schody na tři stupně o výšce 2 metry, 0,75 a 0,5 metru. Po dvaceti metrech je druhá část 3,5 metru vysoká, po třiceti metrech je třetí 1 metr vysoká část. Tak je vodopád popisován. My jsme zde viděli jen suchá skaliska a lávky, které umožňují potok přejít - tedy pokud v něm teče voda. Ale i bez té vody je tady hezky.
Kubrychtova bouda	Šotolina	10,2 km
Zde stojící bouda má zajímavou historii. Postavil ji zde Josef Kubrycht, rodák ze Srbska, který se v 25 letech stal válečným invalidou – 2x byl raněn během 1. světové války. Jako dělník v lomu se už živit nemohl, získal však oprávnění zde provozovat občerstvení. Nejdřív to byl jen bufet, ale později ho přestavěl na bydlení pro sebe a svoji rodinu, ale i pro výletníky. Kulatinu získal z lesa, prkna a plechy z použitých sudů a beden, které z Berouna plavil po Berounce do Srbska a sem pak dovezl. R. 1927 zde stál penzion, kde se ubytovávali továrníci, bohatší turisté, ale i umělci – bydleli zde i Ljuba Hermanová, Jan Werich, Hana Vítová. Do chaty jezdili za války i Němci, po válce museli Kubrychtovi vstoupit do družstevní Jednoty, aby zde mohli i nadále žít. R. 1964 zemřel Josef, až do r. 1983 zde vše obstarávala jeho manželka Bábinka, jak ji trampové přezdívali. Jejich syn Vladimír žil na Plzeňsku, za rodiči občas zajížděl. Po smrti rodičů o ni neměl zájem, ale až r. 1986 ji ve vybydleném stavu prodal Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje. Během rekonstrukce r. 1988 lehla popelem. Současná bouda byla nově postavena z důvodu zachování genia loci. Využívají ji různé turistické, skautské a přírodovědné oddíly – to je uvedeno na desce na chatě. Jinde je uvedeno, že slouží jako výzkumná terénní stanice CHKO. Těžko říct, čemu věřit. Každopádně byla zavřená.
Rozcestí Kubrychtova bouda	Šotolina	10,4 km
Na tomto rozcestí se rozděluje NS Karlštejn. Její levá větev vede souběžně s červenou turistickou trasou na Karlštejn. Pravá větev s modrou turistickou trasou pokračuje do Srbska. Tudy jsme pomalu klesali i my.
Srbsko	Asfalt	11,8 km
Jsme v obci, která leží na Berounce a kde je i středisko turistického ruchu i vodáků. Je zde celá řada možností, kde se občerstvit. Procházíme obcí po hlavní silnici.
Srbsko - kemp a minipivovar Srbecký LOK	Asfalt	12,6 km
Na levém břehu Berounky, z našeho pohledu vpravo od mostu je kemp, kde od června 2018 vaří své pivo minipivovar Srbecký lok. Pivovarskou hospodu nemají, je tam menší domek, kde je výčep a několik stolků. Největší možnost posezení je venku. Sem jsme samozřejmě zamířili hned po příchodu do obce. Zdejší pivo jsme museli ochutnat, zvlášť když na Velikonoce uvařili i zelené pivo Petrův ležák. Nikoho z naší skupiny však pivo nenadchlo a tak jsme se velice rychle přesunuli do restaurace U Berounky, kde jsme si dali Bernarda a kde jsme se najedli výrazně levněji než ve Svatém Janu pod Skalou. Na nádraží to je kousek – stačí přejít most a zahnout vpravo.
Srbsko – vlaková stanice		13,2 km
Tady skončil náš perfektní výlet, který jsme si všichni užili. Krajina je tu krásná, vyšlo i počasí.

Loděnice – vlaková stanice • Fotografie (52) • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

Přírodní památka Syslí louky

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

Tato trasa začíná i končí u vlakové zastávky. Ve většině případech vede po značených turistických trasách. Tam, kde není značená trasa, je odbočka vyznačena šipkou. Je dlouhá necelých 14 km, je však nutno zvládnout na poměrně krátkém úseku vždy větší převýšení. Nejdřív se musí stoupat, i když to je pozvolnější, aby se pak mohlo prudce klesnout do Svatého Jana p. Skalou. Následuje opět prudší výstup a pak už jen pozvolné klesání. Celkově se tedy nastoupá skoro 400 metrů. Při této délce tratě se to však nechá poměrně snadno zvládnout, zvlášť když je možno si uprostřed trasy odpočinout. Navíc je zde skutečně hezky, takže i cestou je možnost se kochat dalekými výhledy.

My jsme zvolili tento směr z jednoho hlavního důvodu. V Srbsku je daleko víc možností na závěrečné občerstvení než v Loděnici. Tato oblast patří mezi oblasti hodně navštěvované, zvlášť klášter a vyhlídka nad obcí Svatý Jan pod Skalou, takže je asi lepší tam nechodit v letní sezóně. My tam byli v dubnu na Velký pátek, i tak tam v tomto úseku bylo docela dost lidí. Jinde však byl nádherný klid.

Poslední aktualizace: 4.5.2019

Loděnice – skanzen Solvayovy lomy - Svatý Jan pod Skalou – Bubovické vodopády – Srbsko (minipivovar Srbecký LOK) na mapě