Miedzylesie - Adam - Studenské skály - Jablonné nad Orlicí

Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost

Miedzylesie, nádraží (foto 1)	Asfalt	0,0 km
Potěšíme se výhledem na Králický Sněžník (foto 2 a 3) a vydáme se po žluté značce. Na první křižovatce (foto 4) odbočíme vpravo za železniční přejezd.
Nad městem		0,6 km
Stoupáme vzhůru do kopce k lesu (foto 5 - 7) a pak střídavě lesem a loukami s občasnými výhledy (foto 8 - 15).
Kamieńczyk (foto 16 - 22)	Asfalt	3,5 km
Další stoupání je po místní silnici (foto 23 - 26).
Hraniční přechod Adam (foto 27 a 28)		4,8 km
Odskočíme si za výhledem na Přední Hraniční vrch (foto 29 - 31), pak se vrátíme zase zpátky.
Hranice ještě jednou (foto 32)	Asfalt	5,1 km
Po silnici do kopce (foto 33 a 34).
Kašparova chata (foto 35)		5,6 km
Zde z červené značky sejdeme, půjdeme kolem chaty a po hřebeni s výhledy (foto 36 - 45). Chvilku ještě do kopce, pak chvíli po rovině a dolů.
Nad pevností	Šotolina	6,6 km
I nadále budeme klesat (foto 46 a 47) k lesu, kolem bunkrů a přes Kostelní vrch (foto 48 - 52).
Vlčkovice (foto 53)	Asfalt	9,9 km
Projdeme vesnici (foto 54 a 55).
Za Vlčkovicemi		10,5 km
Odbočka vpravo po louce do kopce.
Vyhlídka nad Vlčkovicemi (foto 56 - 60)		10,6 km
Vzhůru do lesa.
Studenské skály (foto 61 - 63)		11,6 km
Teď zase pro změnu dolů lesem.
Studenský les	Šotolina	12,9 km
Stále mírně z kopce.
Studené (foto 64 - 66)	Asfalt	13,3 km
Po silnici vpravo a občas se ohlédněte, jsou tu pěkné pohledy na vesnici (foto 67 - 71).
Před kravínem	Asfalt	14,0 km
Ze silnice odbočíme vlevo, jdeme po asfaltové cestě kolem lavičky (foto 72) s výhledem na Bořítov (foto 73 - 74).
Faltusův kopec (foto 75 a 76)	Asfalt	14,9 km
Napojíme se na žlutou značku, klesáme kolem kapličky (foto 77) do Sobkovic.
Sobkovice (foto 78 a 79)		16,0 km
Pokračujeme v sestupu dolů k Tiché Orlici.
Jamné nad Orlicí	Šotolina	17,0 km
Příjemná cesta podél Tiché Orlice (foto 81 - 85).
Jablonné nad Orlicí	Asfalt	18,5 km
Konec trasy. Teď už se jen rozhodnout, jestli do centra na něco dobrého nebo na vlak, případně autobus.

1-Nádražní budova v Miedzylesie • Fotografie (85) • Foto: HonzaC8

Vstoupit do fotogalerie (85 fotografií)

2-Výhled od nádraží na Králický Sněžník, Malý Sněžník a Klepáč (Trojmorski Wierch)

3-Trochu přiblížený Králičák

Vstoupit do fotogalerie (85 fotografií)

Jestli mě něco smiřuje s faktem, že je Česká republika členem nevěstince zvaného Evropská unie, je to možnost volného pohybu mezi námi a našimi sousedy. Však se taky během krátké doby značně rozšířila síť turisticky značených tras v oblasti pohraničí a v poslední době i množství přeshraničních autobusových a vlakových spojů. Jedním z velice dobře dosažitelných měst se stalo i polské Miedzylesie (přečtěte si o něm třeba tady), kam dnes jezdí vlaky z Lichkova několikrát denně (a jedou dál na Klodzko a Wroclaw). Díky dobrým přípojům se tak dá ráno za něco víc než dvě hodinky do Miedzylesie dojet až od nás z Hradce Králové a to by v tom byl čert, abychom toho nevyužili. Z Miedzylesie se nabízí tras víc, další nás teprve čekají.
Nádraží v Mezilesí nám trochu připomínalo nádraží v našem Meziměstí nebo i v Lichkově, případně v polské Lubawce. Tedy obrovské kolejiště, kde se kdysi řadily spousty nákladních vlaků a panoval tu čilý ruch. Dnes kromě "našeho" vlaku tři odstavené vagony a nikde nikdo. Ale nádražní budovu tu mají opravdu nádhernou, navíc je od ní nádherný výhled na Králický Sněžník. Před nádražím začíná žlutá značka z Česka do Česka přes Polsko. Je to tak, když půjdete po žluté na nejbližší křižovatce vlevo přes město, dojdete do Dolní Lipky. Když půjdete vpravo na Kamieńczyk, ocitnete se na hranicích pod Adamem. Což je právě ta cesta, kterou se vydáme.
Do města se v případě této trasy nepodíváme (jinak ale za návštěvu stojí), jen "škrtneme" jeho okraj, přejdeme koleje a začneme stoupat k lesům. Už tento první úsek je moc pěkný, pohled na město a masiv Králického Sněžníku je pastvou pro oko. Potom se sice zajde do lesa, ale i tady se občas nějaký výhled objeví. Stoupání je přerušeno až na okraji Kamieńczyku. Tam si nejspíš uděláte přestávku, stojí tu totiž dřevěný kostelík Archanděla Michaela. Kolem se bez povšimnutí projít nedá. My měli zrovna kliku, že jsme přišli v čase, kdy se sem sjížděli lidé na mši a dostali jsme se dovnitř. Fotit interiéry v kostele narvaném lidí jsem si ale netroufl. Ostatně není nutno, v tomto Bobkartově příspěvku najdete fotek dost.
Od kostela pokračujeme po žluté značce a za chvilku vystoupáme na česko-polské hranice, kde je parkoviště a odpočívadlo. Tady doporučím malou zacházku přímo po hranicích na Přední Hraniční vrch. Vede tam polská zelená značka. Je na něm lavička a výhled na celé Jeseníky. Po návratu zpět se napojíme na naši červenou značku a ještě trochu si zafuníme do kopce. Ale jen malinko. Brzy jsme u Kašparovy chaty, kam z té značené cesty sejdeme. Kromě možnosti občerstvení hlavně proto, že z neznačené cesty kolem chaty po hřebínku jsou daleko hezčí výhledy na všechny strany než z té značené cesty. Stejně se obě cesty po kilometru zase spojí.
Následuje úsek klesající poblíž dělostřelecké tvrze Adam a okolo menších bunkrů sejdeme přes Kostelní vrch do Vlčkovic.
A máme před sebou další kopec, tentokrát trochu výživnější. Za Vlčkovicemi náhle značka uhne vpravo přes louku do stráně k lesu a tudíž do kopce. Na kraji lesa je nová lavička, nám přišla vhod i proto, že jsme k ní došli v době, kdy slušný člověk obědvá. Výhled je z ní hezký a tak ten chleba chutná obzvlášť dobře. Od lavičky si ale dáme ještě kilometr výstupu, to abychom si mohli užít výhledy na Studenských skalách. Jsou trochu mimo cestu, ale šipka vás tam pošle.
Jak už to tak bývá, ocitneme-li se na vrcholu kopce a chceme jít dál, nutně musíme klesat. Cesta tu vede lesem k rozcestí Studenský les. Tady začíná modrá značka, tu využijeme jako spojku k silnici ve Studeném. Po ní se dáme vpravo bez značení. Na konci vesnice před kravínem odbočíme na vyasfaltovanou polní cestu vlevo do kopce. Je to příjemná zkratka na Faltusův kopec, přinášející opět výhledy. Na kopci se k nám zprava přidá žlutá značka, s níž seběhneme do Sobkovic a pak ještě níž na okraj Jamného nad Orlicí. A zbývá nám poslední úsek do Jablonného nad Orlicí podél říčky Tiché Orlice.
Na trase našlapete něco přes 18 km. Cesty jsou vesměs pohodlné, ale úplně snadná trasa to není. Přece jen profil trasy je vyloženě do kopce - z kopce. Hlavní atrakcí tu jsou výhledy a pak nějaké to kamení na Studeném. Pokud byste se chtěli odkukoliv z Pardubického nebo Královéhradeckého kraje do Miedzylesie dostávat vlakem, což doporučuji, budete potřebovat dvě jízdenky. Buď jednu Českých drah do Ústí nad Orlicí nebo do Letohradu a druhou z těchto měst od Leo Expressu do cíle nebo jednu v tarifu IREDO a druhou od Leo Expressu z Lichkova do Miedzylesie (momentálně za 29 Kč). Která z variant bude výhodnější, to záleží na tom, odkud jedete a jestli máte nějaké slevy. Zkrátka guláš, jak je tady ostatně zvykem. Snad se jednou dočkáme jednotného tarifu...