Czerwony Strumień – ruina kaplicy
Jakou byla 2. světová válka pohromou není třeba nutné příliš zdůrazňovat. Ačkoliv slavíme letos 70 let od skončení této pohromy, dodnes můžeme sledovat jejich následky. Ve vnitrozemí to není tak patrné, ale celkem dobře jsou následky zřetelné v pohraničí.
Ano, tam jsou místa, kde kdysi kypěl lidský život, bývaly tu domečky i celé vesnice, dnes tu leckdy na živáčka nenarazíme. Bohužel část obyvatelstva se nechala svézt propracovanou propagandou a výsledkem bylo, že vztahy, které se tvořily po staletí vzaly za své. Najednou se ukázalo, že Češi a Němci spolu žít nemohou. Výsledkem byl poválečný vynucený exodus velké části německého obyvatelstva, pro které byly naše země vlastí stejnou, jako pro Čechy.
Podobný osud potkal i Němce, žijící v pohraničí našeho severního souseda, Polsku. I když zde byla příčina vyhnání poněkud jiná, vítězný SSSR zabral východní části země a jistou kompenzací byla německá území na východ od Odry, kam patřilo i území Kladska, To sice kdysi dávno patřilo k českým zemím, od 18. století je ale zabrali Prusové, takže koncem války bylo už přes 200 let součástí Německa. Noví polští pánové si své území hlídali ostražitě, jakmile se vytýčila státní hranice, byla střežená málem jako na západě, ačkoliv jsme měli jako sousedé v táboru míru a socialismu být bližšími přáteli.
Co bylo blízko u hranice, nebo přímo na hranici pak potkal většinou osud zániku. Poměrně odlehlá víska, spíš osada Červený Potok (u nás máme nedaleko taky jeden) nedaleko Kamiencziku, který patří do obce Mezilesí (Miedzylesie) tak dospěla k svému zániku.
Malá náhorní plošina, dnes nazvaná Czerwień, položená mezi vrcholy Bochniaku, Kamyku (v Polsku) a Adamem na naší straně nakonec nebyla nijak zvlášť pohostinná. Když tedy po válce byli Němci odejiti, nového osídlení se už osada nedočkala.
Původním názvem Rothflössel, Polsky Crerwony Strumień nese i stejnojmenný potůček, který tvoří státní hranici, teče kolem naší osady Čihák a u Zemské brány se vlévá do Divoké Orlice. V podstatě jedinou větší patrnou památku na osadu vzniklou někdy v 16. století jsou zbytky kaple, postavené v průběhu 18. století. V pramenech se uvádí, že jde vlastně o filiální kostel, ovšem nijak veliký, když měla osada v první polovině 19. století asi 130 obyvatel, to se už asi těžko všichni vlezli dovnitř. Z barokní podoby se toho kromě masivních kamenných zdí moc nedochovalo. Ještě poměrně nedávno hyzdily vnitřek kaple zbytky trámoví střech a plochého stropu, ty jsou už vyčištěné, tudíž není problém navštívit „interiér“ kaple. Zásluhu na tom má spolek Towarzystwo Górskie "Róża Kłodzka", které zde upravuje naučnou stezku po zaniklých místech kladského pomezí.
U kostelíku stával kamenný kříž, který můžeme vidět u kostela v nedalekém Kameinczyku (Steinbach). V porostu lze zahlédnout i základy několika chalup, určitou „zajímavostí“ je fakt, že tu bývala rekreační chalupa organizace SA, později SS.
Ačkoliv vesnička nebyla nijak veliká, chlubí se jedním významnějším rodákem. V r. 1764 se tu narodil pozdější biskup ve Vratislavi, Joseph Knauer.
Kaple je vcelku snadno dostupná od turistického přechodu pod vrcholem Adamu (Petrovičky–Kamienczyk) po zelené TZ.