Mladějov - Pařez - Prachovské skály - Libuň

Zjistili jsme, že hrad Pařez máme sice skoro za rohem, ale že jsme na něm nikdy nebyli. Což se dá brát za velkou ostudu, kterou je nutno napravit. Tak jsme se tam vydali a jak jinak než vlakem. Přes Starou Paku a Lomnici nad Popelkou do Mladějova a odtud pak pěšky. Už samotná jízda je zážitek. Ono je to od nás po silnici asi 60 km, ale vlakem to trvá dvě hodiny a to ještě značný kus cesty se jede rychlíkem. Ze Staré Paky však jezdí do Lomnice jednovagónový motorák zvaný Orchestrion neboli Kufr. Trati se dostává údržby úrovně zřejmě nevalné, protože vlak se v třicetikilometrové rychlosti třese, kymácí, skřípe, vrže a kvílí jako…, no jako orchestrion. V Lomnici vás z vlaku vypakují, počkáte, až z protisměru přijede Regionova až z Mělníka(!), do té sednete a oba vlaky se rozjedou zpět tam, odkud přijely. V Mladějově se občas vlaky křižují. Nojo, jenže ona je tam jen jedna kolej průjezdní. Druhá už je z půlky rozebraná a zarostlá a třetí je slepá (neboli kusá, asi proto, že je jí jenom kus), zakončená zarážkou. Takže vláček zastaví před nádražím, z reproduktorů se ozve hlášení, že se jedná o technickou zastávku, aby lidi nevystupovali, vystoupí průvodčí, přehodí výhybku na tu kusou kolej, vlak na ni najede a lidi můžou vystupovat a nastupovat. Průvodčí přehodí výhybku zpátky. Přiřítí se vlak z protisměru, mašinfírové prohodí pár slov, vlak vyjede do Lomnice a protože „našemu“ průvodčímu se šaltování výhybky strašně líbí, tak si to ještě dvakrát zopakuje, aby vlak mohl nejdřív vycouvat z nádraží a pak ho za zvuků klaksonových fanfár vítězoslavně projede směr Sobotka. Fakt dobrý, ale jinak to holt nejde.

Teď už ale konečně k trase. Hned na začátek kuriozita číslo dvě. V centru Mladějova začínají dvě značené trasy: modrá na Trosky a červená do Prachovských skal. Asi se to tu KČT zdálo málo barevné, a tak místo toho, aby jednu z těch značek k nádraží protáhli, zavedli sem ještě třetí značku – zelenou. A ještě k tomu po hlavní silnici, byť se dá na náves dojít i zadem. Nu což. Ten půlkilometr po zelené se snese. Jinak je ale Mladějov pěkný (viz zde), nahoru ke zvonici a zámku se určitě vyplatí zajít.

Z Mladějova potom vyrazíme po červené TZ. Zpočátku stoupáme přes Loveč k lesu, kde je nádherné odpočinkové místo s výhledem na Trosky. Přestože jsme měli v nohách s bídou 2,5 km, tak tady jsme si poseděli (a zbaštili banán). Následuje lesní úsek střídavě nahoru a dolů na rozcestí Pod Střelečskou hůrou. Sem přichází žlutá z Hrdějovic. Za tímto rozcestím se brzy začnou objevovat skály a opravdu. Blížíme se k lokalitě Bílých skal. Značka je obchází, ale určitě si mezi skály vlezte. Taky nevím, proč do nich není žádná odbočka. Od nich už je to ale jen kousíček ke zbytkům skalního hradu Pařez, což byl náš hlavní cíl.

Po prohlídce hradu (vstup volný) pokračujeme po červené TZ. Zastavíme se u bývalého koupaliště a dřevěné sochy Pelíška, kde se k nám přidá zelená TZ a společně míří ke vchodu do Prachovských skal. Ty ale tentokrát mineme a zvolíme žluté značky ke Skautské vyhlídce. Začíná sice trochu krkolomným výstupem (hlavně za mokra), ale po něm už se jde pohodlnou lesní cestou, moc příjemnou. Skautská vyhlídka už sice trochu zarůstá (teda spíš trochu dost) okolními stromy, ale i tak je tu příjemně. O kousek dál ještě mineme Zvoničku na Kozích hřbetech, kde si můžete i cinknout, a jsme u Parkhotelu Skalní Město.

Zde naposledy změníme značení, dál půjdeme po značkách modrých. Sestoupíme do Březky, krátce poté ještě níže do Hvozdce. Tady po dlouhé době okusíme asfalt pod nohami, po silnici dojdeme na okraj Libuně ke hřbitovu. Do centra (a do hospody) je to rovně po žluté, ale vydali jsme se na výlet vlakem, tak chceme na nádraží a to je vpravo po modré. V nohách budeme mít jen nějakých 12 km po pohodlných cestách, čili jedná se o velice nenáročnou procházku tak na půl dne.